Kojetice jsou malebná obec ležící na řece Rokytné přibližně 7,5 km jihozápadně od Třebíče a 9 km severozápadně od Jaroměřic nad Rokytnou. Díky své poloze v úrodné krajině se staly jedinou vinařskou obcí kraje Vysočina. Historie obce sahá minimálně do 14. století – první písemná zmínka pochází z roku 1349, ale pravděpodobně zdejší osídlení vzniklo již ve 12. století. Kojetice byly dlouhou dobu součástí sádeckého panství a jejich vývoj ovlivnila jak blízkost hradu Sádek, tak strategická poloha na historických stezkách. V průběhu staletí prošla obec řadou dramatických událostí – od husitských válek přes vpády vojsk Matyáše Korvína až po rozvoj v době železnice, kdy zde bylo roku 1871 postaveno nádraží.
Dnes jsou Kojetice klidným místem k životu, ale zároveň obcí s bohatou historií a vinařskou tradicí. Díky železniční stanici i vinařství jsou Kojetice nejen příjemným místem k životu, ale i zajímavým bodem na mapě regionu. Jak se zde žije dnes? O tom všem jsme hovořili se starostou obce Romanem Valou.
Sedmačtyřicetiletý Roman Vala je starostou již deset let. Ještě v minulém roce pracoval v místě jako ředitel lisovny plastů a úřad starosty vykonával jako neuvolněný. Kvůli stále se zvyšující administrativní náročnosti však požádal zastupitelstvo o možnost věnovat se obci na plný úvazek. Ve zbývajících dvou letech mandátu musí dokončit rozpracované úkoly, například administrativní kroky spojené s pozemkovou reformou, dokončení projektu na bydlení pro seniory a zajištění dotace a jiné.
Zažíváte kvůli názvu obce nějaká nedorozumění?
To ani ne, ale občas si nás pletou s Kojeticemi u Mělníka. Je to od té doby, kdy už se nejmenujeme Kojetice na Moravě. Kojetice u Mělníka dobře známe, je to naše partnerská obec, se kterou se občas navštěvujeme. Oni k nám přijíždějí třeba na masopust, my k nim zase na oslavy svatého Václava. Takže se někdy stane, že tu zastaví pošťák a hledá ulici, kterou tu nemáme. Stačí se špatně podívat na směrovací číslo a už to jede.
Jak vznikl váš obecní znak?
Ke znaku jsme se rozhoupali zhruba před deseti lety. Posbírali jsme naše historické podklady, předali je heraldikovi a on nám připravil, tuším, pět návrhů. Nejvíc se nám líbil tento: modro-červeně polcený štít v českých národních barvách je rozdělen zlatými hráběmi. Ty symbolizují rod Hrabišiců, kteří měli hrábě ve znaku. K nim přiléhá vpravo půl stříbrné orlice se zlatou zbrojí a jazykem jako symbol příslušnosti obce k území Moravy, vlevo stříbrný roh hojnosti, což byl symbol rodu Chorinských, posledních hrabat na Sádku. A dva zlaté vinné hrozny jasně říkají, že jsme nejsevernější vinařská obec.
Jaké v obci fungují spolky?
Nejaktivnějším spolkem jsou bezesporu hasiči, kteří se navíc skvěle věnují dětem a mládeži. Dvakrát týdně s nimi cvičí, o víkendech jezdí po soutěžích, ve kterých si vedou skvěle. Nejezdí jen okresní soutěž, ale i krajskou a vyšší. Máme tu mistryni světa a mistryně republiky, držitelky národního rekordu v požárním sportu. Rádi bychom je jako obec ještě více podpořili, ale bez dotačních titulů to nezvládneme. Podpora státu je stále více osekávána.
Dále máme v obci tělovýchovnou jednotu Sokol, který ale jako celek nijak zvlášť nepracuje. Aktuálně dochází ke generační obměně ve vedení místního Sokola a věřím, že dojde ke zlepšení. Přesto se v Kojeticích sportuje, hrajeme tu florbal, stolní tenis a nohejbal. Tenisové kurty si pak pronajímá samostatný zájmový spolek. Před dvěma lety došlo ke generační výměně u zahrádkářů, kteří s obcí dobře spolupracují a společně s obcí organizují společenské akce.
To byla všechno zábava a vyžití v rámci organizací. Jaké jsou zde možnosti mimo organizace? Kde je možné si něco zahrát, zablbnout nebo třeba i zaplavat?
Když jsme před deseti lety vstoupili do zastupitelstva, bylo zde fotbalové hřiště, ale fotbal skomíral a posléze opravdu úplně skončil. Takže jsme měli pěkné a celkem vyhlášené koupaliště a vedle něj takový nevužívaný asfaltový plácek. Rozhodli jsme se ho přebudovat na víceúčelové hřiště, kde by se mohlo, jak říkáte, „vyblbnout“ více lidí v podstatě všech věkových kategorií. Vybrali jsme krásné hřiště s tartanovým povrchem a povedlo se. Je totiž spousta lidí, kteří nevydrží se jen koupat a válet na dece, ale chtějí něco aktivně dělat. To nás povzbudilo k tomu, že jsme opravili dětské hřiště u mateřské školky a další hřiště vybudovali u nové zástavby směrem na Mastník.
Pořád nám ale chybělo hřiště pro takový ten střední věk, a proto jsme se rozhodli pro workoutové hřiště. Umístili jsme ho také ke koupališti, a vytvořili jsme tak skutečně všestranné sportovní centrum, které je velice oblíbené a vytížené nejen místními. Znám pár lidí, kteří se k nám proběhnou z Třebíče, tady si zacvičí a zase běží zpět. Prý tak dobré workoutové hřiště v Třebíči není. Hřiště obsahuje i sekci pro malé děti, kde je lezecká stěna s úchyty, lano na šplh, hrazdy… Takže se tam mohou vyřádit všechny generace a děti se vlastně učí chodit sportovat odmala. V loňském roce jsme prostor koupaliště doplnili ještě o hřiště na pétanque a stůl na stolní tenis. Funguje to skvěle.
Kam zde chodí děti do školy a jaké možnosti zaměstnání mají rodiče?
Naše škola, jejímž jsme zřizovatelem, je taková specifická. Zde máme malotřídku pro první až pátý ročník a v Třebíči detašované pracoviště s devíti ročníky a přibližně sto devadesáti dětmi. Obě školy pracují ve vzájemné symbióze, ale každá má své zaměření. V místní škole je taková rodinná atmosféra a v Třebíči alternativní vzdělávání podle nejmodernějších vzdělávacích směrů. Z naší školy odcházejí děti po ukončení páté třídy nejčastěji do Čáslavic nebo Třebíče.
Možnost zaměstnání je zde v lisovně plastů HEKUPLAST, kde pracuje přibližně třiadvacet lidí přímo z Kojetic. Dalším zaměstnavatelem je ZD Výčapy, respektive AGRO 2000, a pak už jen drobní živnostníci. Ostatní jezdí do Třebíče, Okříšek, Přibyslavic a podobně.
Funguje zde veřejná doprava?
Funguje a dá se říct, že výborně. Máme tu výhodu, že máme i vlakové spojení, i když nádraží je trochu bokem, ale to není žádný problém. Jsme rádi, že zde vlak máme. Kdo jede na Moravské Budějovice, jede vlakem, kdo do Třebíče, jede autobusem. A ten jezdí každé dvě hodiny. Otočíte se pohodlně k lékaři, na nákup i děti do školy. A s dopravcem je dobrá domluva. Když jsme potřebovali kvůli cestě do školy posunout odjezd o pár minut, nebyl to při aktualizaci jízdních řádů nikdy problém. Jsme zde vlastně takový střed, kudy projíždějí autobusy na Šebkovice, Jaroměřice… Takže je to opravdu dobré a lidé to i přiměřeně využívají.
Nyní je období masopustů. Jaký je váš vztah nejen k této tradici, ale i k ostatním tradičním akcím venkova?
Snažíme se udržovat to, co jsme převzali, a přidali jsme nějaké další akce. Když to vezmu postupně, mohu začít dětským maškarním karnevalem, který letos proběhl již pětadvacátého ledna. Následuje obecní sokolský ples, který pořádá obec se Sokoly. Letos máme již devátý ročník. Patnáctého března bude masopustní průvod, který bývá opravdu velkolepý, očekávaný a oblíbený. V průvodu bývá na šedesát masek a masopustu se účastní určitě víc než dvě stě lidí. Večer následuje masopustní zábava… To je skutečně velká akce. Masky se vyrábějí dlouho a tajně a je to pak velké představení. Další masky jsou pak pro večerní zábavu, kde je soutěž masek, a někdy jsou to velká a nečekaná překvapení.
V období Velikonoc nepořádá obec nic, ale už v květnu děláme takzvaný Výlov v rybníku Podšibený. Je to rybník, který si kdysi na Rokytné zbudovalo družstvo, aby mělo požární nádrž pro své objekty. Obci se podařilo vykoupit pozemky pod rybníkem a získat dotaci na odbahnění. Rybník a okolí jsme dali dohromady, opravili i budovu, která tam stojí a která se dá využít k nejrůznějším oslavám v krásném prostředí. Ten výlov je jen jako, protože my si ryby koupíme a jen je připravujeme a prodáváme. Je to oblíbená společenská akce u vody. Ryby tam chováme pro radost, aby si místní mohli zachytat, ale neodnášíme je. Je to takové krmítko pro vydry. Vždycky v zimě se tam nějaká nastěhuje a rybami se krmí. Ta s námi hru chyť a pusť nehraje. Měli jsme tam i bobra, a to se vydra neobjevila. Protože i když si potravně nekonkurují, nemají se rádi. Bobr ale odešel a vydra už je zpět.
Na letošní první květen chystáme takový recesistický sraz veteránů pro místní a nejbližší obce. Chceme, aby lidé vytáhli starou techniku, kterou mají doma, dali ji do pořádku a přijeli. Je úplně jedno, co to bude. Od mopedu po traktor… je to úplně volné. Sraz bude u nás na koupališti a pak pojedeme na spanilou jízdu: Kojetice, Mikulovice, Horní Újezd a večer zábava. Patnáctého června pořádáme společně se školou a zahrádkáři dětský den plný atrakcí, soutěží a pohody.
Prázdniny jsou obdobím klidu, kdy jsou všichni na dovolených, a pořádání akcí se neosvědčilo. V září jezdíme do naší partnerské obce Kojetic u Prahy, tak doufám, že to vyjde. V říjnu je drakiáda, v listopadu klid a příprava na advent a Vánoce. Advent zahajujeme u betlému a vánočního stromu u zdravotního střediska. Děti zazpívají koledy, rozsvítíme stromek a jdeme do sokolovny, kde je připraveno občerstvení. Další setkání je den před Štědrým dnem pod vánočním stromkem. Tam zazpíváme koledy s kytarou a v sokolovně si pak všichni popovídáme.
Máte zde nějaké chalupáře a chataře?
Máme obojí a jsme za ně rádi, protože i díky chalupářům nejsou v Kojeticích žádné opuštěné domy. Chataři jsou u fotbalového hřiště a potom za koupalištěm. Ti u hřiště tam mají chaty už více než třicet let, a to jsou už v podstatě starousedlíci. Chodí na kulturní akce a máme se rádi.
Ovlivňuje život obce vinohrad pod Sádkem?
Je to kouzelné místo s obrovským nábojem. Mělo své hvězdné období, kdy opravdu žilo a prosperovalo, ale to se trošku změnilo. Přednedávnem pan Lampíř vinohrad prodal vysoké škole, proběhly tam stavební úpravy a všichni věříme, že to místu pomůže. Zároveň je již dokončována rekonstrukce hradu Sádek a společně s tím by toto místo mohlo opět získat na přitažlivosti a popularitě. Necháme se překvapit.
Jakou máte infrastrukturu a chystáte nějakou zásadní modernizaci obce?
Máme zde vodovod, plynovod, elektřinu, veřejné osvětlení a nově i kanalizaci, na kterou už všichni čekali. A celé obci bych chtěl takto hrozně moc poděkovat, protože občané byli trpěliví, vstřícní, nekladli si žádné šílené podmínky, strpěli břemena na svých pozemcích… byli fantastičtí a díky tomu dopadlo vše výborně. Poděkování samozřejmě patří i firmě MOBIKO plus, a. s., která práce prováděla. Nyní máme o splaškovou vodu postaráno a mnoho starostí je tak pryč. Navíc jsme to provedli společně s Mikulovicemi, takže je to o to lepší. A nyní chystáme výměnu metalického telefonního kabelu za optický, takže se zrychlí internet. Zatím to řešíme bezdrátově, ale stále se zvyšující nároky na rychlost a kvalitu nás k tomu nutí.
A nějaké plány?
To se vždy odvíjí od toho, jaké jsou vyhlašovány dotační programy. Podpora státu směrem k obcím v posledním roce se výrazně snížila. Naším současným velkým úkolem je dosázení lesa, který nám sežral kůrovec. Čeká nás oplocení hřiště a oprava střechy na objektu, kde máme zaparkovanou techniku, a jsme tlačeni do investice nového povrchu na cyklostezce. Stálo by to pět až šest set tisíc, a do toho se nám popravdě vůbec nechce. Považujeme to totiž za vyhozené peníze, protože cestu využívá kdekdo, včetně zemědělců, a to by žádný povrch neobstál. Nyní je to univerzální polní cesta, kterou s pomocí místního zemědělského družstva podle potřeby srovnáme a opravíme za minimální náklady.
Opravdu rádi bychom se ale pustili do oprav starých zámeckých sklepů, což jsou překrásné klenuté prostory, které by šlo využít jako multifunkční kulturní prostor s mnohostranným využitím. Takže na tohle bych sehnal peníze opravdu rád.
Velká a potřebná akce je přestavění staré školy na byty pro seniory. Je to nutné, protože stát i charitativní organizace nám hrozí, že se časem budou muset obce o své staré občany postarat samy, nebo charitě pořádně zaplatit. A tak chceme být připraveni. Mrzuté je, že na to bývaly celkem slušné dotace, ale jak stát všechno osekává, nejsou slušné dotace ani na tohle.
Cítíte se jako mládnoucí, nebo stárnoucí obec?
Jsme mírně mládnoucí obec. Počet obyvatel nám roste a stěhují se k nám rodiny s malými dětmi. Takže je to optimistické a příjemné.
Proč tomu tak je? Co je na Kojeticích tak příjemné?
Jsme kousek od Třebíče s dobrým spojením. Je tu škola i školka, obchod, pošta a podařilo se nám zde zřídit OX Box, kde si můžete přijímat nebo posílat balíky, kdykoli potřebujete. Funguje to pro tři společnosti a třeba přibudou další. Máme zde lékaře i výdejnu léků, nechybí ani kadeřnice, dokonce ani pohřební služba rodinného charakteru. Máme v obci krásná sportoviště, bohatý společenský život a nádhernou okolní přírodu. Zájem lidí o bydlení v Kojeticích je velký, ale parcely už nemáme.
Poslední otázka: Jaké jsou největší starosti a radosti starosty?
Starosti jsou spojené s narůstající administrativou a neustálými změnami, které však nevedou ke zjednodušení, ale spíše naopak. A radosti? No, když se daří a když vidím, jak občané stojí při sobě a neváhají si navzájem pomoci. To je pro mě osobně ta největší odměna.
