LESNÍ JAKUBOV - Vísku s pohádkovým názvem Lesní Jakubov najdete 2 km severozápadním směrem od Rapotic. Žije v ní 109 obyvatel a jméno dává tušit, že kdysi patřil Jakubovi. Aby se odlišil od Jakubova u Moravských Budějovic, od 14. století dostával přívlastek Menší. Několik století se žádný přívlastek nepoužíval, až v roce 1960 při nové reorganizaci okresů získal nový přívlastek Lesní. Proč, napoví pohled do mapy. Skutečnost je však horší. I zde úřadoval kůrovec a nyní je to tedy spíš Jakubov na pasece. Ale jak se dozvíme během našeho povídání, všeho jen dočasu. Zase bude líp.
Na obecním úřadě na nás čekal neuvolněný starosta Martin Bochníček, který tuto funkci vykonává od roku 2010. Profesí je kantor v Agro škole Pozďatín a kromě toho s manželkou na pár hektarech lehce hospodaří.
Znak vaší obce je poetický jako její název. V zeleném štítě pod pilovitou hlavou je srdce, ze kterého vykvétají tři pětilisté květy na stoncích mezi dvěma listy, vše stříbrné. Jak jste k tak hezkému znaku přišli?
Navrhl nám ho heraldik, který vycházel z historické pečetě. Vybrat nám dal z několika barevných variant a my se shodli na zelené. Les je prostě zelený. Kvetoucí srdce představuje dobrosrdečnost občanů. Což bych řekl, že stále platí.
Jaké zde pracují spolky?
Jako asi na všech obcích zde výborně fungují hasiči. A kromě nich máme i rybářský spolek. A je skvělé, že oba dva spolky se věnují dětem, čehož si nejen obec, ale v podstatě všichni vážíme. Pro hasiče je tu zbudované velmi solidní zázemí, máme opravenou hasičku, na které jsme postupně pracovali několik let. V garáži je hasičský vůz, na který jsme dostali dotaci. Funguje nám několik hasičských družstev a opravdu patří smeknout klobouk před těmi, kteří se dětem aktivně věnují. Jsou to nejen tréninky, ale také soboty neděle na závodech.
Pro rybáře obec vybudovala malý rybníček v intravilánu obce a kroužek vlastně funguje kvůli dětem.
Kam jezdí děti do školy a do mateřské školy?
Do páté třídy chodí do Rapotic, což je opravdu kousek, a potom po devátou do Březníka. Obě školy mají celkem pěknou nabídku zájmových kroužků, takže kromě hasičů a rybářů se děti zabaví i tam. Například já s manželkou máme myslivecký kroužek, se kterým se i zúčastňujeme soutěže Zlatá srnčí trofej.
Jaké je zde sportovní vyžití? Je tu nějaké sportoviště?
Pro děti jsme vybudovali hřiště. Myslím, že tak před třemi lety jsme opravili plot a zabudovali podhrabové desky, aby se tam nemohla podhrabat zvířata. Na poměry vesnic, jako jsme my, je myslím nad poměry. Zrovna nyní nakupujeme novou houpačku.
Hned vedle máme sportovní plochu. Na asfaltovém povrchu jsou lajny tenisového kurtu a zavěšen basketbalový koš. Využíváme ji i v zimě, kdy na ni nastříkáme vodu a máme bezpečné kluziště. Je tam i betonový ping-pongový stůl. Takže si myslím, že na aktivní odpočinek jsme bohatě vybaveni. Nyní děláme změnu územního plánu, kde hodláme toto sportoviště předělat tak, aby bylo opravdu multifunkční a bylo možné ho využívat i v rámci kulturních akcí. Celý areál je osvětlen, což se hodí i po celý rok a třeba v zimě, kdy děti bruslí, je to krása.
Hovoříte o změně územního plánu. Vzniknou tak nějaké stavební parcely, které může obec nabídnout mladým rodinám?
Ne, to nemáme. Ale mladí tu stavějí v rámci rodinných pozemků, takže jsme spokojeni. Když tak přemýšlím, musím dát palec nahoru, protože i když stavební místa nabídnout nemůžeme, chlapi tady zůstávají a zakládají rodiny. Staví na vlastním a já si toho nesmírně vážím.
Jak je na tom Lesní Jakubov s inženýrskými sítěmi?
V roce 2010 jsme zbudovali nový vodovod, nyní projektujeme novou centrální kanalizaci. Tu máme předjednanou, ale zatím se držíme zpátky, protože pro obec naší velikosti je to splácení úvěru na několik let. Naštěstí za námi stojí Vodárenská akciová společnost, a.s. Ivančice. která nám vychází vstříc, a my doufáme, že nám s budováním pomůže. Dalším záměrem je uložit elektrické vedení do země včetně veřejného osvětlení. Je však jasné, že s naším rozpočtem jsou to opravdu velká sousta. A to jsme se na popud mladých pustili do výstavby nového kulturního domu. Původně jsme chtěli rekonstruovat původní, ale nakonec se ukázalo, že bude lepší ho zbourat a vystavět nový. V říjnu nebo v listopadu bude určitě hotový.
Na tak malou obec je toho skutečně hodně…
A to není vše. Myslím, že stojí za zmínku, že jsme koupili traktor na údržbu silnic, hasičské auto a z gruntu opravili hasičku. Silnice jsou krásně opravené, a dokonce i cesty okolo vesnice jsou zpevněné – asfaltové. Na to jsme získali skvělou dotaci. Všechny tyto akce nám trvají déle, protože je budujeme krůček po krůčku, abychom obec nezadlužili. Třeba na zmíněný kulturní dům každoročně čerpáme dotaci Kraje Vysočina na obnovu venkova. Bez takovýchto injekcí by to nešlo a my jsme za ně velice vděční.
Jste obec doslova na konci světa. Jak je to tu s dopravním spojením?
K nám se jede normálně a zpátky musíte couvat… Ne, teď vážně. Dva autobusy k nám zajíždějí ráno a dva odpoledne. Dá se říct, že jsou to školní autobusy, protože školáci jsou hlavní zákazníci. A těmi jsou opravdu využívané. Funguje to skvěle a všichni jsme tomu rádi.
Jaké máte tradiční akce?
Klasika. Slavíme masopust, Mikuláš, vánoční zpívání, pálení čarodějnic, pouť… Když byl ještě fungující kulturák, byly nějaké zimní zábavy… Ale to se určitě s jeho otevřením zase vrátí. Už se na to těšíme.
Máte zde nějaké chalupáře?
Máme, ale v podstatě je vnímáme jako jedny z nás. Stejně tu většinou mají kořeny. Chalupu mají po předcích. Jakubov má 57 čísel a myslím, že klasický chalupář, který si zde koupí barák a nemá žádnou vazbu, tu není.
Cítíte se jako mládnoucí, nebo stárnoucí obec?
Jednoznačně mládnoucí. Myslím, že mohu říct, že mladým lidem se u nás líbí. Je zde 26 dětí od těch úplně malých do sedmnácti let. Což znamená čtvrtinu obyvatel!
Poslední dotaz: Jaké jsou největší starosti a radosti starosty?
Starosta nemá radosti. Ten má jen starosti… Ale vážně. Měli jsme obrovské starosti s lesem. Vlastníme 30 ha a sežral nám ho kůrovec. A věřte, že to bylo perné. Ale od toho jsme tady, to jsou starosti, které přináší úřad. A radosti? O tom jsme mluvili celou dobu. Radost je, když se daří a lidé jsou spokojení. To nám dodává chuť setrvat v úřadu.
Foto HoN: Jan Uher
