TŘEBÍČ (ap) – Slova v titulku tohoto článku tvoří název jednoho z typických obrazů surrealistického výtvarníka Lubomíra Kerndla (1954), jehož výstava nazvaná Světlo ve stopách času probíhá v konírně třebíčského zámku.
Osobnost letošního sedmdesátníka Kerndla není třeba milovníkům výtvarného umění na Třebíčsku dlouze představovat. Vystudovaný technický kybernetik Kerndl však zprvu patřil k budovatelům Jaderné elektrárny Dukovany. „Začínal jsem ale na vodní elektrárně v Dalešicích. Na jaderku jsem nastupoval v době, kdy se od dodavatelů přebíral třetí a čtvrtý blok… a pak jsem z jaderky odešel na volnou nohu,“ zavzpomínal pro Horácké noviny Lubomír Kerndl s odstupem více než třiceti let na okolnosti, které ho z profese energetika nasměrovaly na dráhu tiskaře, nakladatele a surrealistického výtvarníka.
Podepisuje se Lukern
V oblasti výtvarného umění je tedy Kerndl autodidakt, který ve své tvorbě proplouvá různými obory coby malíř, sochař, fotograf, básník, muzikant… Svá díla signuje zkratkou svého jména v podobě Lukern. Je členem Spolku výtvarných umělců Vysočiny a české surrealistické skupiny Stir Up.
V mohelenském mlýně provozuje Galerii Čertův ocas, vydává také surrealistickou revue Styxus.
Jako surrealista hledá Kerndl neustále nové možnosti a cesty k vyjádření. Vystavené automatické kresby dávají snad nejlépe nahlédnout do jeho výtvarné kuchyně. Doprovodil jimi už i devět knih třebíčské spisovatelky Miroslavy Čermákové. V malbě upřednostňuje techniku litých barev, jejichž výsledné nefigurativní kompozice jsou mu podnětem k rozbouření představivosti a výsledným typickým výpravným surrealistickým názvům: Smutná luna, tygr a pec (2009), Konec automobilového závodníka (2012), Přechod do lepších časů po modré hladině neklidu (2023), Příliš mnoho ptačích hlav v ráji (2024).
Společně s Kremláčkem
Několik děl vytvořil Kerndl společně s třebíčským akademickým malířem Josefem Kremláčkem. Pověstnou ukázkou Kremláčkova smyslu pro recesi se stalo zřízení jeho imaginární půjčovny velbloudů. Z ní vycházela (imaginárně) dvouhrbá zvířata se svým přítelem-krotitelem na podvečerní procházky do třebíčských ulic. Tuto etapu Kerndlovy tvorby na výstavě reprezentuje dílo vytvořené technikou artlepu, které nese název: Josef Ben Ali – majitel půjčovny velbloudů a všechny jeho chiméry (2015).
Dřevo i nerez
Kontrapunktem k vystaveným obrazům a kresbám jsou Kerndlovy rozměrné skulptury ze dřeva, někdy kombinované s nerezovým plechem a třeba i osvětlením. Snad nejznámější autorovou realizací tohoto druhu je socha nazvaná Zdánlivě sama v galaxii stínů koronavirové doby. Proslulá už je i Kerndlova kreace na téma stůl nazvaná Královská tabule s příchutí šašků (2018). Způsobem zavěšení ke stropu zámecké jízdárny jistě zaujme Levitující hnízdonoš (2007) a další skulptury. Jednu z nich Kerdl vytvořil také společně s uměleckým kovářem Pavlem Tasovským: Tam, kde odpočívají múzy (2024). Na sochy dal autor při vernisáži návštěvníkům svolení: Dovoleno sahat! Pro děti to bude jistě i dobrá příležitost k rozpoutání hry na schovávanou.
Angažart
Vedle hravě fantazijních surrealistických artefaktů Kerndl vystavuje i díla vytvořená v duchu angažartu: Lidice a ti, co to způsobili (obraz, nedatováno), Dvě japonská města (Nagasaki, Hirošima, 2016), Pocta hasičům – poslední pozdrav z Černobylu (ořech, nerez, kolorováno 2020), (Mírová) holubice, která letěla příliš blízko boeingu sestřeleného nad Ukrajinou (kombinovaná technika 2022), Bohyně války, Přístav mrtvých despotů, Brilantní kanonýr (automatické kresby, 2023).
Výstava, která svým pojetím a skladbou vystavených prací zaujme jistě dospělé i děti, potrvá do 7. dubna.
Foto: HoN: Arnošt Pacola
