Téměř celý Váš život je spojen s hasiči. Jak jste se vlastně k „hasičině“ dostal?
U hasičů jsem začínal ve svých deseti letech jako mladý dobrovolný hasič a dobrovolným hasičem jsem dodnes. Tehdy to bylo pokračování rodinné tradice aniž bych tušil, že se mi tahle záliba stane profesí na celý život. Po ukončení gymnázia jsem se rozhodoval mezi dvěma obory – právo nebo hasič. Nakonec zvítězila rodinná tradice a nastoupil jsem na Vysokou školu báňskou v Ostravě, obor technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu, kterou jsem úspěšně dokončil. Svého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval a pomoc druhým se je pro mě posláním na celý život.
Jak se změnila profese hasiče za těch více než 50 let?
Dříve hasiči řešili převážně hašení požárů, což se v posledních letech naprosto změnilo. Dnes zásahy u požárů tvoří pouze asi 11 procent. Narostly počty zásahů u dopravních nehod, technické zásahy, záchrana zvířat, zamezení úniků nebezpečných látek apod. Pro jednoduchost lze říci, že hasiči zasahují všude tam, kde lidé potřebují pomoc, nebo odkud jiní utíkají.
Změnily se i požadavky na hasiče?
Samozřejmě ano. Dříve u hasičů pracovali, já raději používám slovo sloužili, hasiči převážně vyučení v různých oborech. Mělo to svou výhodu, protože si uměli poradit s opravami techniky, úpravami hasičských zbrojnic a vším, co bylo třeba. To se ale výrazně změnilo právě s obrovským rozšířením činností, které dnes hasiči dělají. Požadavky na hasiče jsou dnes výrazně vyšší.
Dá se srovnat úroveň technického vybavení?
Viděli jste někdo v poslední době zásah hasičů? Pokrok v osobních ochranných prostředcích i v technice je patrný na první pohled. Pamatuji si dobu, kdy hasiči zasahovali v montérkách. Dnes mají k dispozici speciální ochranné prostředky i techniku. To nemluvím o Záchranném útvaru, který je vybaven naprosto speciální technikou.
V poslední době se objevují nové a nové hrozby. Jsou na ně hasiči připraveni?
Hasiči se připravují na spoustu hrozeb. Nikdo na světě ale nemůže být připraven na vše. Přesto hasiči prokázali, že i v případě hrozeb, které nikdo nepředpokládal, rozhodně nezklamali a odvedli obrovský kus práce. Kdo před deseti lety u nás znal hrozby jako tornádo, migrační krize či covid?
Pamatujete si i na nějaké úsměvné historky ze zásahů?
Samozřejmě se vyskytnou i úsměvné zásahy. Vzpomínám si na údajně zamrzlou labuť, nebo čápa, který se zapletl do provazů, nebo když naše jednotka vyjela k chlapci, který strčil nohu do zábradlí. Kuriózní bylo, že jeho bratr nemohl pochopit, jak se to mohlo stát a tak to zkusil taky, a my vyjížděli znovu. Evergreenem je rozřezávání prstýnků na ruce.
Po téměř 35 letech jste opustil řady příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky. Není Vám líto?
Na jednu stranu ano, ale generální ředitel HZS ČR je jmenován na pět let a ministr vnitra to může maximálně ještě jednou o pět let prodloužit. Potom už to zákon neumožňuje. Já jsem si odsloužil těch deset let a musel jsem dle zákona skončit. Nevnímám toto omezení jako diskriminační. Zodpovědnost, časová náročnost a množství práce v této funkci je velké. Samozřejmě se mi stýská. Hlavně po lidech, bez kterých bych si svou práci nedokázal představit. Měl jsem možnost poznat a pracovat se spoustou vynikajících lidí, a já jim za ty roky moc děkuji.
genpor. Ing. Drahoslav Ryba
poslanec Poslanecké sněmovny PČR
člen Výboru pro bezpečnost PS PČR
předseda Podvýboru pro Hasičský záchranný sbor ČR PS PČR
bývalý ředitel Hasičského záchranného sboru ČR
