ČASTOHOSTICE (ap) – Obec leží po obou stranách horního toku říčky Jevišovky, asi pět kilometrů jižně od Moravských Budějovic. Jméno obce vzniklo od osobního jména Častohost. Nejstarší osídlení je pravděpodobně z doby kamenné podle kamenných nástrojů nalezených v katastru obce. Nejstarší písemnosti však připomínají Častohostice i s farou až roku 1498. O dramatické historii obce svědčí fakt, že v roce 1674, tedy více než čtvrt století po třicetileté válce, zbylo v Častohosticích jen sedm usedlíků! Dnes v obci žije kolem 190 obyvatel.
O současnosti obce jsme si povídali se starostkou Častohostic Bc. Marií Vláčilovou, která po dvaceti pěti letech ve funkci působí od 1. ledna 2023 jako starostka uvolněná.
Mezi lety 1850 a 1867 patřily Častohostice pod Nové Syrovice, mezi lety 1960 a 1980 byla obec začleněna pod Vesce a od roku 1980 do 1994 pod Moravské Budějovice, následně se obec osamostatnila. Takže jste letos oslavili 30 let samostatnosti. Byl to tehdy v roce 1994 dobrý krok do nové etapy v životě obce?
Já si myslím, že ano. Myslím, že naše obec se mohla více rozvíjet. Povedlo se nám obec zvelebit, máme nové silnice, budovy v obci jsou opraveny, opravili jsme náves, takže dosud převládala pozitiva. Ale co bude dál, nevíme. Cítíme sílící tlak na to, aby malé obce šly znovu pod větší obce nebo pod města. Jak dlouho se tomu tlaku budeme moci bránit, uvidíme. Až nám stát, nadřízené úřady začnou sahat na peníze, může se řada věcí změnit.
Symbolem historie a okrasou vaší obce je původně románská farní rotunda sv. Barbory s gotickými a barokními přístavbami stojící na návrší v zatáčce silnice nad Častohosticemi. Obec Častohostice také v roce 2010 obdržela diplom v soutěži Vesnice Vysočiny za příkladnou péči o historické památky.
Většinu příchozích zaujme kulatý tvar (rotundy?) věže kostela. Svědčí o tom, že náš původní kostel je velmi starý – snad prý už z doby sv. Cyrila a Metoděje (863 – 885). Zdivo věže, ve které býval původní vchod, je neobvykle silné. Kostel sv. Barbory je sice církevním majetkem, ale také dominanta naší obce. Proto jsme ho kolem roku 2008 celkově opravili i díky dotacím nákladem asi 6 milionů korun. V noci máme několik hodin kostel nasvícený, takže je to pěkné podívání, když v tu dobu jede někdo kolem.
Průběžně opravujeme i sochu sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1800, je to také národní kulturní památka. Ale s udržováním památek v dobrém technickém stavu, to je nekonečná práce.
Stavebnictví, to je nikdy nekončící boj s vodou, že?
Je to tak, je to takový nekonečný příběh. Starosti nám přidělává třeba i obvodní zeď kolem kostela. Nemá dobře izolované základy a vzlínající voda ji postupně ničí. Památkáři nám při opravě kostela nedovolili zeď zbourat a postavit novou s kvalitně izolovanými základy. Řekli: V žádném případě - opravovat, opravovat! I když já si myslím, že kdyby se ta zeď postavila na stejném místě ve stejné šířce a výšce, nikdo by to nepoznal a nebylo by to nic proti ničemu.
Všiml jsem si pří příjezdu do obce, že se pilně pracuje na rekonstrukci budovy bývalé školy v ulici pod kostelem.
V minulých letech tam býval obchod, ale ten byl k 1. lednu letošního roku zrušen. A budova už také hodně chátrala. Spočítali jsme si, že demolice budovy by stála tolik, co náš spolupodíl na rekonstrukci domu za 13 milionů, ve kterém má být po dokončení nový obecní úřad a zázemí obce. S rekonstrukcí domu jsme začali v zimě a do Silvestra letošního roku by měla být hotová. Zatím tam práce běží jako na drátkách, s vybranou stavební firmou jsme velmi spokojeni.
Před třemi lety jste si ve vyjádření pro Horácké noviny posteskla, že vám vymírá centrum obce, a proto také ve svahu pod kostelem vybíráte vhodné stavební pozemky pro rodinné domy.
Je pravda, že máme stavební místa na konci obce. Ale v blízkosti kostela jsou stavební pozemky v soukromých rukou a tam ta domluva na jejich odprodeji je špatná. Poptávka po bydlení na vesnici dnes není velká a od roku 2021 stagnuje.
V obci máte široko daleko dobře známý kulturní dům.
Ten jsme také znovu zrekonstruovali předloni a nad kulturním domem máme už 15 let i pět bytů. Takže se tam měnila okna a zateplily se stropy kulturního domu. Naneštěstí krátce poté nám praskla na záchodě v kulturním domě voda a vyplavila nám celý sál. Takže jsme z pojistného navíc dávali nové parkety a obnovili výmalbu.
Co dalšího pěkného v obci chystáte?
Chystalo by se toho hodně. Máme třeba projekt i schválené dotace na obnovu rybníčku v příštím roce. Měla by ho doplňovat naučná stezka. Je to lokalita na konci obce směrem na Láz k současnému rybníku Stříbrňáku. Rybník už tam kdysi byl, ale dnes je to louka. Uvažujeme, že by tam s novým rybníčkem vznikla jakási odpočinková zóna s nově vysázenými stromy. Aby zkrátka maminky s malými dětmi měly kam zajít, pohrát si do přírody, protože do nejbližšího lesa je to od nás hodně daleko.
U rybníka v obci asi každého zaujme mohutná krásná vrba.
Vrba je to sice krásná, ale zrovna minulý pátek jsem řešila problém s elektrickými dráty. I když vrbu prořezáváme, vyhazuje nám jističe. Vrba stojí na nešťastném místě a bude asi muset být zredukována na polovinu. Těch drátů je po vesnici docela dost. A aby zde stál nějaký větší strom, to už je problém.
Velká vrba stála také u naší první autobusové čekárny, ale byla už hodně přerostlá, totálně dutá a rozlomila se. Takže po ní zbylo už jen torzo, které musíme zlikvidovat.
Vysazujete nějaké nové stromy v obci?
Hodně jsme jich vysázeli loni kolem cesty směrem k rybníku Stříbrňáku, jsou to i ovocné stromy, švestky, třešně. A stromy jsme sázeli také u hřiště a v dalších obecních prostorách. Celkem asi 150 stromů. Zkušenosti ukazují, že když měli dříve lidé hospodářství, každý měl i své pastviště, která dnes zarůstají plevelem. A právě tam se snažíme sázet třeba i ovocné stromy, aby byl důvod k údržbě těchto míst.
Dnes už proslavenou stavbou je v Častohosticích Prokešova stodola stojící v sousedství hasičské zbrojnice a poblíž řeky Jevišovky.
Slouží jako místo k setkávání lidí z celé vesnice při nejrůznějších příležitostech. Stodolu a dům jsme vykoupili od vlastníka i s domem před deseti lety. Dům se zboural a v roce 2013 jsme stodolu upravili během tří měsíců vlastními silami. Vzniklo tak kulturní zázemí obce v návaznosti na hřiště pro hasičské soutěže a pro další akce. Po deseti letech jsme chtěli areál stodoly modernizovat a rozšířit o další venkovní posezení. Byl tam ale zádrhel v tom, že stodola stojí na hraně říčky Jevišovky. Po zmíněných deseti letech jsme se ale konečně dohodli a loni, zřejmě v rámci dobrých vztahů, nás Povodí Moravy pustilo úplně na hranu koryta toku. Takže jsme ke stodole přistavěli další technické zázemí. A už se tam konaly a konají i svatby. Nedávno tam byla noční soutěž hasičů, ochutnávka vína, připravuje se zábava, oslava narozenin atd. Musím přiznat, že kulturák využíváme poněkud méně od té doby, co máme i Prokešovu stodolu.
Takže sice v obci nemáte hospodu ani obchod, ale máte Prokešovu stodolu.
Obchod, hospoda, to jsou nejběžnější centra k pravidelnému setkávání lidí. Řekla bych, že lidé se v poslední době stále víc uzavírají ve svých domech. A přestože u nás pořád nějaké společenské akce děláme, zájem o ně klesá. Ale na Prokešovu stodolu můžeme být pyšní, ta se nám povedla.
Pořádná stodola je pořádná stodola.
S vybavením našeho hasičského areálu pro požární útok jsme před lety začínali na druhé straně toku Jevišovky. Tam jsme stavěli dřevěné boudičky pro prodej občerstvení na jejich akcích, ale nakonec to vše vyřešila Prokešova stodola.
Hasiči jsou ve většině obcí hybateli sportovního a společenského života.
Řekla bych, že hasiči u nás pořád byli v tomto směru dobří, fungovali nám tady dvacet let, ale už začínají mít problémy s dětmi. Po dlouhé době se nám během roku narodily v obci čtyři děti, to je hodně. Ale děti už dnes nemají o hasičinu takový zájem jako dřív. Začíná to skomírat, takže uvidíme…
Máte u vás i Klub aktivity pro Častohostice.
To jsou maminky zaměřující se na pořádání akcí pro děti, třeba pohádkové cesty, dětského dne nebo her u hracího stolečku na dětském hřišti v sousedství hasičárny.
Koncem září bychom chtěli dokončit kus nové silnice kolem nového zemědělského areálu. Lidé tam chodí i na procházky, maminky s kočárky. Měl by vzniknout takový pěkný vycházkový okruh.
Vloni u nás vzniklo další dětské hřiště s malinkým posezením i domečkem pro děti. Říká se tam tomu U Vosiček. Vosičky, to je naše velmi aktivní parta pěti důchodců, na které se mohu spolehnout při pořádání jakýchkoliv akcí.
To svědčí o dobré atmosféře v obci.
Není to všeobecné, jsou to jen určité skupinky lidí. Takových by bylo potřeba víc. Takových lidí si vážím, jsou naším obecním pokladem.
Už v roce 2021 jste uvažovali o vytvoření cyklotrasy kolem železniční dráhy.
To řešíme s Blížkovicemi a Moravskými Budějovicemi. Zaseklo se to na vyjádření drah a poněkud to usnulo na vavřínech. Ale pořád o tom jednáme. Vymýšlí se nějaké náhradní trasování oproti původně uvažovanému.
Největší stavební akcí má být v Častohosticích nová obecní kanalizace a její napojení na novou čističku v Blížkovicích. To by ale znamenalo rozkopat krásně opravené silnice po celé vsi, že?
No právě. Pořád je to v řešení, už máme i zpracovanou studii a zatím jsme pořád jaksi rozpolcení. Nejsme zajedno, co bude nejlepší, jestli ta společná čistička s Blížkovicemi, nebo udělat po vsi malé domácí čistírny. Máme zpracovanou i studii na kořenovou čističku odpadních vod. Zatím se ukazuje, že naše vlastní obecní čistička by nás stála asi 56 milionů korun, takže malé domácí čistírny se zdají být finančně lepším řešením.
A rozkopání celé obce…
To je kámen úrazu, protože máme nové silnice a bráníme se jejich poničení. Kanalizace znamená vést trasu silnicí, nikdy už ty vozovky nedáte tak pěkně dohromady. Odsouváme ten problém, ale víme, že je to bolavé místo naší obce.
Foto HoN: Arnošt Pacola
