Zatímco volební Valná hromada Fotbalové asociace České republiky (FAČR) je na programu až na konci května, fotbalové volby už má v současné době za sebou řada okresů. Jedním z nich je i Třebíčsko. Letošní Valná hromada Okresního fotbalového svazu Třebíč, která se uskutečnila v sobotu 1. února, přinesla obměnu na nejvyšší funkci. Po letech v čele OFS Třebíč se dlouholetý předseda Radek Zima rozhodl již nekandidovat, a zástupci místních klubů tak zvolili nového šéfa OFS Třebíč. Stal se jím třicetiletý Aleš Kolařík z Rapotic. Ten však ve zdejším fotbale není neznámou tváří. Setkat se s ním hráči, trenéři i fanoušci mohli jako s trenérem mládeže Rapotic, rozhodčím, i funkcionářem třebíčského svazu.
Od prvního únorového dne jste novým předsedou OFS Třebíč. Co pro vás bylo impulsem kandidovat na tuto funkci. Co vás k tomu motivovalo?
Už na valné hromadě jsem delegátům sdělil, že mě ke kandidatuře vedly tři hlavní důvody. První z nich je, že ačkoliv pocházím z fotbalové rodiny, nikdy jsem neměl to štěstí, že by na mě zbylo vícero fotbalového talentu. Právě proto jsem od patnácti let začal trénovat mládež v Rapoticích, a postupně jsem tak fotbalové prostředí poznával z různých perspektiv ať už trenérsky, v klubu a výběrech okresu, nebo později funkcionářsky na klubové i svazové úrovni. Začínal jsem v komisi mládeže a poslední dvě volební období, tedy osm let, jsem byl členem Výkonného výboru OFS Třebíč. Poslední čtyři roky jsem se navíc s vámi hráči setkával jako rozhodčí. Druhou věcí ale je, že abych mohl nad něčím vůbec přemýšlet, musel mi to nejprve někdo nabídnout. A to je právě ten druhý impuls, kterým byl dnes už bývalý předseda OFS Třebíč Radek Zima. Říkám narovinu, bez něj a domluvy s ním bychom si tady dnes nepovídali. Nebo alespoň ne v této roli. Cítím podporu Radka, který si mě vybral, přivedl mě do okresní funkcionařiny a dal mi šanci, za což bych mu chtěl poděkovat. Třetím impulsem je zodpovědnost, kterou jsem za ty roky v komisích a výkonném výboru začal vůči fotbalovému Třebíčsku pociťovat. Kombinace všeho dohromady pak umožnila, že jsem se rozhodl na předsedu OFS Třebíč kandidovat. Jak jsem ale říkal, velkou roli v tom hrál především Radek. Proces rozhodování, přemýšlení byl dlouhý, a jelikož dělám i jiné aktivity, tak docela těžký. Po půlročním zvažování jsem se ale rozhodl do toho jít. Chtěl bych využít tohoto prostoru a poděkovat všem kolegyním a kolegům z komisí a z výkonného výboru, s nimiž jsem měl možnost spolupracovat. I tyto zkušenosti a znalost prostředí mi pomohly v rozhodnutí.
Pan předseda Zima se tedy rozhodl sám nepokračovat.
Teď nechci mluvit za Radka, ale i on sám to prezentoval na valné hromadě. Rozhodl se nepokračovat coby předseda OFS Třebíč a chtěl veškerou energii opět vrhnout do kandidatury na předsedu Krajského fotbalového svazu Vysočina.
Radil jste se o kandidatuře kromě svého předchůdce ještě s dalšími lidmi?
Musím říct, že v mém zvažování hráli velkou roli i moji nejbližší spolupracovníci. Například Josef Vrzáček, se kterým se znám delší dobu a poslední čtyři roky jsme spolu byli ve sportovně technické komisi. Dále jsem to samozřejmě probíral i s nejbližší rodinou.
Jistě jste také do kandidatury vstupoval s jasnou vizí, jak by měl fotbal na Třebíčsku vypadat.
Asi by nebylo úplně dobré, kdybych ji pár dní po volbách neměl (smích). Svou vizi jsem nabídl delegátům valné hromady a své zvolení čtu hlavně jako jejich podporu této vizi. Zdůraznil jsem, že funkci výkonného výboru, potažmo všech komisí, beru jako funkci servisní. Když to řeknu naprosto jednoduše, naše činnost by nebyla nutná, kdyby nebylo klubů na Třebíčsku, jejich činnosti a obětavé práce. Díky tomu, že jsem z klubu vzešel, vím, jak je celá ta práce těžká. Jak je obtížné sehnat trenéry, oddílové rozhodčí, funkcionáře. Vnímám tedy okresní svaz jako servis jednotlivým klubům a jejich členům, aby mohly dál rozvíjet činnost a my jim k tomu vytvářeli adekvátní podmínky.
Samozřejmě jako každý člověk, který někam nastupuje, i já říkám, že bych rád viděl náš okres za čtyři roky mandátu dál. Rád bych zdůraznil, že jelikož jsem již dříve byl členem výkonného výboru, jsem měl tu možnost se na mnohých projektech podílet, některé třeba i iniciovat, například venkovní variantu Zimní ligy. Tedy vím, že je na co navazovat. Není to tak, že bych přišel a plánoval hned revoluci, to vůbec ne. Delegátům jsem představil plán, který jsem nazval Vize 2029 a zdůraznil jsem čtyři hlavní priority.
Představil byste je prosím o něco blíže?
Prvním bodem je identita OFS Třebíč a zefektivnění komunikace pro kluby. Osobně bych si představoval, že jelikož chceme oslovovat kluby a pomáhat jim, je třeba mít vlastní platformu, skrze kterou budeme komunikovat s kluby i partnery. Říkal jsem si, že bychom mohli začít proměnou vizuální identity. Když se podíváte na stávající logo, o nás jako o okresu moc nevypovídá, je zaměnitelné. Jde mi jednoduše o vytvoření zapamatovatelné značky. Druhá věc je komunikace s kluby. Když nyní vydáváme zprávy z jednání výkonného výboru, nedělám si iluze, že to moc lidí čte. Sám asi víte, o čem mluvím. Je to psáno specifickým jazykem a mnohdy člověku chybí zkušenost, aby zjistil, co to vůbec znamená. Myslím si, že by bylo efektivnější jít cestou newsletteru. Po každém jednání výboru bychom kluby informovali touto přívětivější formou, shrnuly by se nejdůležitější body jednání, co chceme dělat, co nás čeká, připojil by se kalendář akcí a podobně. Vůbec sdělování, co a jak děláme, je pro mě osobně velice důležité. Toho se také týká projekt Můj okres, jehož přípravě se budeme věnovat v průběhu jarní části. Různý obsah, například práci s mládeží, Zimní ligu a podobně bychom tu mohli zveřejňovat přes platformu YouTube. Prvního bodu se týká i pracovní setkávání klubů napříč soutěžemi, které již probíhá v rámci KFS Vysočina. My v současné době na komunikaci s kluby máme valnou hromadu a aktivy, kde jsou přítomni sekretáři, a komisi mládeže pro trenéry. Přemýšlím tedy i nad tím, jak tato setkání uchopit v menších jednotkách.
Hádám, že právě mládeží budete pokračovat dále.
Je to tak, druhý bod je o podpoře rozvoje mládeže. Jak jsem mluvil o tom, že je třeba zefektivnit komunikaci s funkcionáři, tak podobně i s trenéry. Aby fotbal mohl pokračovat dál, musí zde zkrátka fungovat mládež v klubech. Tady si myslím, že je důležité dělat tu sisyfovskou práci. Scházet se vytrvale s trenéry a dělat na metodice. Vzpomínám si, že když jsme s tímto začali před lety v komisi mládeže, bylo tu stále mnoho trenérů staršího střihu, kteří zprvu vůbec nebrali, co jsme jim říkali. Postupnou a dlouhotrvající prací ale i oni námi představovanou metodiku začali brát za svou. Když jsem zmiňoval identitu OFS Třebíč, tak ta souvisí i se Zimní ligou, kterou vnímám jako jeden z našich hlavních produktů. Abychom jej ale mohli dále rozvíjet, a s ohledem na finanční náročnost i získávat nové partnery, je třeba budovat také značku této soutěže.
Tak jako nejde fotbal bez mládeže, nejde ani bez rozhodčích. Práce s nimi je též těžká. Všichni společně na klubové úrovni přemýšlíme, jak a koho oslovit, aby šel pískat a mávat. Když už jej přesvědčíme, zase přemýšlíme, jak ho udržet. Zde na okrese jsme sice kultivovaní, ale i tak když rozhodčí někam jede, je to kolikrát hodně stresové. Zvláště pro mladé rozhodčí dorosteneckého věku je obtížné všechen stres zvládat. Přál bych si, abychom se skrze programy věnovali oddílovým a mladým rozhodčím. Podobně jako u výchovy hráčů i v tomto případě musíte hledat způsob, jak s nimi mluvit, jak je oslovit a následně u pískání udržet. Podstatnější je, aby vše zvládali mentálně. My jako svaz můžeme v tomto případě společně s funkcionáři oddílů pracovat na kultivaci prostředí.
Poslední věc se prolíná se vším zmíněným, a to je podpora pro kluby v oblasti dotačních programů. Bez financí činnost samozřejmě nejde, ale ne všichni využívají veškeré možnosti, které by mohli. Vnímám jako povinnost okresu jim s tímto poradit. Když mluvím o financích, musíme pracovat i na oslovování partnerů a sponzorů.
Co patří podle vás mezi silné stránky fotbalu na Třebíčsku?
Jednoznačně práce s mládeží. Často slýcháváme, že situace bude čím dál horší, že děti mají jiné aktivity a že ve fotbale už dobře bylo. Tohle mi ale hrozně trhá uši a myslím si, že to je berlička lidí, kterým se úplně nechce podstupovat tu dřinu s tím spojenou. Když se ale podíváte na reálné výsledky, za posledních deset let nám konstantě přibývají týmy přípravek, což se následně projevuje na dalších mládežnických kategoriích. Zároveň nám také přibývají mančafty – vaše, tedy rokytnické béčko, to samé u Lipníku, Želetavy a podobně. To vše je výsledek toho, že se dobře pracuje s mládeží. Kromě mládeže je pak silnou stránkou okresu otevřenost a komunikativnost vůči klubům. To je ale obrovská devíza Radka Zimy. Ještě bych vypíchl jednu věc, která se bere jako samozřejmost. Byť je to stále těžší a těžší, ale my máme pořád rozhodčími obsazené všechny soutěže dospělých, což některé okresy bohužel říct nemohou. Například na Znojemsku už několik let pískají některá utkání 10. ligy pravidelně oddíloví rozhodčí. Dnes se to zatím ještě bere jako samozřejmost, ale v brzké budoucnosti to tak být nemusí.
A naopak vidíte někde oblasti, kde pokulháváme?
Hlavně bych řekl, že v naší dosavadní aktivitě nesmíme polevit. Musíme ale zabrat zejména v případě rozhodčích. Bude to však náročné, zvlášť teď na jaře, kdy tlak bývá větší. Dále je třeba se zabývat tím, jak celý okres prezentujeme. Jednotlivé kluby odvedou spoustu dobré práce, my to však neumíme pořádně komunikovat. Dále bychom měli být průbojnější a komunikativnější v oblasti získávání financí. O tom jsem ostatně mluvil na začátku.
Už jste to předeslal na začátku, ale vy jste se zdejším fotbalem už spjatý dlouhá léta. Řada lidí se s vámi coby trenérem Rapotic mohla setkat u mládežnického fotbalu, jiní vás zase mohou mít v paměti jako rozhodčího. Hodláte se i nadále věnovat těmto aktivitám?
Můžu vám s těžkým srdcem říct, že alespoň na jaře mě neuvidíte v rozhodcovském dresu. V mládežnických kategoriích sice ano, ale v případě 8. a 9. ligy už ne. Co se týče trenérských aktivit, v Rapoticích stále působím u mládeže a nevidím důvod, proč nepokračovat.
Myslel jsem to spíše s ohledem na časovou náročnost…
Tak na časovou náročnost jsem zvyklý od patnácti let, co jsem se začal fotbalu věnovat. To si myslím, že zvládnu.
Na závěr se hodí zmínit, že jste vystudovaný divadelní vědec, pracujete jako archivář. Zeptám se, je pro vás fotbal a veškerá živost s ním spjatá pro vás jakousi protiváhou k tomu, řekněme klidnému archivnímu prostředí?
Můžu vám říct, že přesně takhle to u mě funguje. Spojení práce a fotbalu, jak říkáte dvou světů, je pro mě taková brzda, abych někdy vyhořel. Obojí mě samozřejmě velice baví, ale jak to bývá, někdy máte práce i fotbalu plné zuby. Tím že to ale dovedu skloubit a že mám štěstí na lidi kolem, je to pro mě velká radost. Mezi těmi odlišnými světy ale dovedu přepínat. Člověk by se ale kolikrát divil, jak moc to k sobě má blízko. Zejména tedy divadelní věda. V prváku jsme například chodili na Kometu a sledovali jsme chování fanoušků, psal jsem o tom i seminární práci. Lze v mnoha věcech mezi divadlem a sportem obecně najít podobnost.
