Pozďatín najdeme asi osm kilometrů severozápadně od Náměště nad Oslavou a jedenáct kilometrů severovýchodně od Třebíče. Sousedními obcemi jsou Smrk, Budišov, Kojatín, Pyšel a Studenec. Název obce vznikl zřejmě z osobního jména Pozdęta. V první písemné památce z r. 1358 nacházíme spojení de Posdyetin. Leží v nadmořské výšce 464 m s nejvyšším vrcholem Pyšelská horka (510 m). Má 166 obyvatel. V okolí je několik velmi poetických rybníků s krásnými názvy: Kačíř, Štičí rybník, Vrbinec, Donát, Ostrovec, Podhorník, Hranečník, Čepička, Štěpánek, Maršovec či rybník Hlad.
V úřadu nás přijal neuvolněný starosta František Dundel, kterému táhne na dvaasedmdesát a starostou je již od roku 2002. Ale předtím už od roku 1995 pracoval jako místostarosta. To není jen tak. Takových starostů jsme moc nepotkali. Původně vyučený elektrikář, který si dodělal střední i vysokou školu, a nakonec pracoval jako učitel na střední škole, má svoje zkušenosti a úroveň. Vzpírá se však o sobě říct, že pro obec dýchá. Něco takového ale asi pravda bude. Na otázky odpovídá v klidu a se suchým humorem zkušeného, který už něco zažil.
Znak obce máte velmi pestrý. Zdá se, že by se kolem něho dal vyprávět celý příběh. Znáte ho?
Vytvořil nám ho heraldik z Brna. Štít je koso rozdělen zlatým břevnem se třemi modrými hvězdami. Nahoře je vykořeněná borovice, což je naše stará památná borovice, která však uschla, ale máme na ni alespoň památku. Dole v modrém poli je stříbrný kapr. To je zase odkaz na naše krásné rybníky v okolí. Břevno s hvězdami je památka na šlechtický rod, který Pozďatín kdysi vlastnil.
Ta to byl výlet do minulosti. Jaké zde dnes fungují spolky? Předpokládám, že hasiči určitě.
Předpokládáte správně. Hasiče zde samozřejmě máme, a to dokonce JPO3 (jednotka požární ochrany 3). To znamená, že mají již solidní vybavení, a když je zvednou, vyjíždějí do deseti minut.
To se může hodit. V tomhle suchu… Vždycky se ale ptám, zda se některý spolek věnuje dětem.
Nevěnuje, bohužel. Hasiči sice provozují hasičský sport, jezdí po soutěžích, ale jenom jako chlapi. Nějaký kroužek nebo něco takového přímo v obci nepracuje. Ale hospodář od myslivců pan Široký vede myslivecký kroužek na nedaleké soukromé střední škole zemědělské, která funguje na bývalé pozďatínské hájence.
Jaké zde mají děti a vlastně nejen ony sportovní vyžití?
Máme zde jakési hřiště, na kterém mají možnost se trošku vyblbnout, ale hodláme ho přebudovat do solidního víceúčelového hřiště. Projekt je zpracovaný a příští rok by to mělo proběhnout. Ale žádný sportovní oddíl nebo třeba jen partička, která by si chodila zakopat, zde, pokud vím, není. Akorát na škole, podobně jako myslivecký kroužek, funguje i kroužek stolního tenisu.
Jak je to s možností zaměstnání v místě?
Je tu firma Deratex pana Drbálka, ale mám dojem, že žádné z místních zaměstnané nemá. Pár lidí pracuje v AGRO 2000, které kromě školy zde provozuje ovčín a sýrárnu a standardní zemědělskou výrobu. Chovají několik set ovcí a vyrábějí výborné mléčné výrobky, jako třeba sýr a jogurt. Je to propojené se školou a myslím, že to pracuje dobře.
V Pozďatíně tedy máte školu střední, ale mateřskou ani základní školu nemáte. Kam dětí jezdí?
Převážně do Budišova. A jezdí tam vlakem, což je možná tak trochu netradiční. Ale samozřejmě, že když rodiče jezdí někam pravidelně za prací, berou děti s sebou.
Jaké zde máte tradiční akce? Pozďatín měl každý spojený s vaší Lávkou…
Hm, tak ta už skončila. Je to škoda, ale je to přirozený vývoj. Nejdříve nebyla voda a potom už ani nadšení. Ale tak už to v životě chodí a určitě se objeví zase něco dalšího, nebo někdo opráší Lávku… uvidíme. Uspokojit náročné diváky je čím dál těžší. Vzpomínám si, jak jsme zařizovali vojenský vrtulník. To bylo divadlo! A práce kolem toho… A pak vrtulník přiletěl, a co myslíte, jaká byla reakce? “Jo, vrtulník. Dobrý, no.” Prostě žádné nadšení, které by vyvážilo ty starosti, které jsme s tím měli. Asi se toho tenkrát dělo moc a nějaký vrtulník nikoho nenadchl…
Ale samozřejmě ty klasické akce, jako je pouť, hasičský ples, čarodějnice, Mikuláš, noční rybářské závody, výlov požární nádrže a podobně, to ano.
A masopust?
Ten neděláme. Býval tu kdysi, ale Masopust nám nějak uniká.
Jak vycházíte se soukromou střední zemědělskou školou, o které jste se již zmiňoval?
Dobře. Nenapadají mě žádné konkrétní příklady, ale vycházíme si vzájemně vstříc. Ještě nepřišli s přáním nebo nápadem, který by byl proti našim obecním zájmům. Jsme rádi, že tu škola funguje. Mívají tam třeba příměstský tábor a naši hasiči jim tam udělali ukázku. Ale to jsou takové běžné prkotiny.
Jak spolupracujete s okolními vesnicemi?
Podle potřeby, příležitostně. Když někdo potřebuje, vyhovíme si a pomůžeme. Třeba s Kojatínem jsme měli spolek pro plynofikaci, abychom se podělili o starosti s vyřizováním. Ale plynofikace proběhla a spolek jsme rozpustili. Teď asi budeme úžeji spolupracovat s Pyšelem, protože odtud potáhneme vodu. V dohledné době by to mělo proběhnout. Táhnout se bude přes Pyšelskou horku, je na to již zpracovaný projekt, ale kdy přesně to proběhne, to nevím. Je to částečně v režii Svazku vodovody a kanalizace.
A tady není pitná voda?
S pitnou vodou je to zde špatné. Vždycky zde byl vysoký obsah dusičnanů. A také tam máme bakterie. Ale je to trošku divočina, protože jak vidíte, žijeme. Dokonce jsme nechali udělat vrt pro kulturní dům, ale je tam více dusičnanů, než ve studních! Spousta lidí má svoje úpravny vody a podobně, ale když tu budeme mít zavedenou pitnou vodu, bude to samozřejmě lepší. Ale jsem zvědavý, jaký zájem o kupování si vody bude, až bude tady zavedena.
Jak jste na tom s chalupáři a chataři?
Máme jich tu hodně. Jsme tradiční chatová oblast. Ale i to se mění. Původní chataři pomalu vymírají, nebo jsou tak staří, že už na chatu nejezdí nebo jen výjimečně. A mladí jedou na dovolenou někam jinam. Bývaly časy, kdy rybníky byly v létě a o víkendech doslova obležené. Ale myslím si, že ani kvalita vody v rybnících není nic moc. Ale koupat se v nich ještě dá.
A kam se chodíte koupat vy?
Já nikam. Někteří lidé rybníky ke koupání využívají, ale mnoho lidí si pořídila bazény, a to jim na osvěžení stačí. A ještě je tu nedaleko zatopený lom, kde voda bývala vždy lepší. Ale ani tam už se myslím moc nechodí. Rybníky vždy využívaly tábory, kterých je v okolí Pozďatína vždy spousta, ale mám dojem, že i ty si raději udělají výlet k Rathanu, nebo jinam.
Jakou máte infrastrukturu a co plánujete?
Už jsme se o tom zmiňovali. Máme zde plyn, kanalizaci dešťovou i splaškovou, čistírnu odpadních vod, internet, a dokonce i nějaké pevné telefonní linky. Tu čistírnu musíme rozšířit, protože se zvětšujeme, staví se zde nové domy. Za rybníkem, kde se jezdila Lávka, je prodaných třináct parcel. Někde už se staví a mají tam už trvalé bydliště, jinde ještě nekopli, ale prodané jsou všechny. Do budoucna připravujeme ještě další novou ulici, ale to je ještě vzdálená budoucnost. Letos jsme pořídili fotovoltaiku na jednotu a nový kotel, abychom šetřili energie, a příští rok to víceúčelové hřiště, to bych byl opravdu rád, kdyby se povedlo.
Máte novou výstavbu… Jste stárnoucí, nebo mládnoucí obec?
Já myslím, že pro tuhle chvíli mládnoucí. Zvyšuje se nám počet obyvatel a ti přistěhovalci mají malé děti, nebo jsou sami tak mladí, že se dá předpokládat, že si děti pořídí. A s tou přístavbou, až se obydlí, to bude ještě veselejší. A to je krásná zpráva.
Poslední trošku legrační otázka: Jaké jsou největší starosti a radosti starosty?
Největší „hnus fialovej“ je byrokracie. A radost máme, když se něco povede.
Foto HoN: Jan Uher
