Staré královské město Jemnice leží na samé jižní hranici Kraje Vysočina okresu Třebíč, ale je přirozeným centrem oblasti mezi Dačicemi a Moravskými Budějovicemi. Bylo založeno na vysokém ostrohu nad levým břehem říčky Želetavky. Na pravém břehu se rozkládá nejstarší část města, dnes zvaná Podolí.
Název města ve středověkých pramenech je Jamnic, Gemeniz, Gemnyc, Jamnice, poukazuje na jeho hornickou tradici, která je nyní poměrně málo známá. Jako jamníci byli označováni obyvatelé, kteří pracovali v jámě čili v dole. Jemnice měla i svůj strategický význam, a proto byla urychleně opevňována. Za tímto účelem vydal roku 1227 král Přemysl Otakar I. známou listinu o budování hradeb ve Znojmě a v Jemnici. Ve velkém privilegiu krále Jana Lucemburského z roku 1327 se hovoří o městských věžích. Tato listina představuje Jemnici jako opevněné město, jež mělo bránit zemi proti nepříteli.
Dnes je Jemnice městečko se zhruba čtyřmi tisíci obyvateli. Jak se v takovém městě žije, jsme si povídali s 44letým starostou Pavlem Nevrklou. Je vystudovaný energetik a tatínek tří dětí. Sám o sobě říká, že je spíš technický typ, ale jeho starostlivost o občanský život a o příjemný chod města rozhodně nevypovídá o chladném technikovi.
Znak máte vskutku městský. Jaká je jeho legenda?
Znak odráží historický význam města jako opevněného sídla. Hradby a věže symbolizují městská práva a obranný charakter Jemnice. V modrém štítě je stříbrná dvojitá hradba s cimbuřím a dvěma věžemi s cimbuřím. Mezi věžemi stojí stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou zbrojí. Její přítomnost odkazuje na historické spojení s moravskými markrabaty, kteří užívali orlici ve svém erbu. Barvy šachování každopádně zdůrazňují, že Jemnice je městem moravským.
Jak se stalo, že se z královského města, které mělo nakročeno mezi města významná, stalo městečko „na konci světa“?
Hlavním kamenem úrazu je naše poloha. To, že ležíme takzvaně skoro na čáře, znamenalo právě onen „konec světa“. Čím blíže ke státní hranici, tím větší opomíjení celého kraje bylo. Předrevoluční režim na tom v podstatě cílevědomě pracoval.
K prvnímu útlumu ale došlo poté, co se zde přestalo dolovat stříbro. Letos by měla vyjít obsáhlá kniha o dolování na Jemnicku, která rozhodně bude stát za to. V dobrém si dělám legraci z kolegů z Jihlavy, kterým říkám: „Když my jsme v Jemnici těžili kovy, vy jste ještě tahali kačery na provázku…“ Historii máme krásnou, ale ta nikoho neuživí. Kdysi jsme ale byli opravdu královské město s velkým věhlasem.
Na tomto místě se vždy ptám na spolkovou činnost ve městě. Jste sice malé město, ale město se vším všudy. Jaké významné spolky a organizace zde působí?
Strašně moc! Takto z placu si vůbec netroufám je vyjmenovávat, protože bych určitě na někoho zapomněl. Ale zkusím to: hasiči, rybáři, fotbalisté, tenisté, mažoretky, různé dětské kluby, sokoli, skauti, dva kluby atletů, muzejní spolek, svaz důchodců, tělesně postižených, střelci… Určitě jsem na někoho zapomněl a omlouvám se za to. Prostě komunitní život zde funguje velmi dobře.
Jak moc se na tomto dění podílí radnice?
Významně. Když “porcujeme toho našeho medvěda“, jde na spolkovou činnost už snad půldruhého milionu. Finančně se snažíme všechny nějakou měrou podpořit. Kolik to bude, tomu předchází debaty asi jako všude, ale snažíme se podle našich možností všechny podpořit. Kromě toho pomáháme technickým zabezpečením, například lavičkami a podobně. Nikoho nenecháme ve štychu.
Asi nejznámější událostí, která daleko přesahuje region, je Barchan. Máte ještě nějakou kulturní akci, za kterou je dobré se do Jemnice vydat?
Určitě je to Jemnická bitva na přelomu července a srpna. Letos bude již patnáctý ročník. Kulturních akcí zde máme okolo dvou set, takže jmenovat je, není možné. Je to tak, že takřka všechny spolky, které jsem se pokusil vyjmenovat, pořádají během celého roku několik akcí pro veřejnost. Takže to naskakuje rychle a nebylo by ode mne fér, abych jmenoval jen některé. Ale důvodů, proč navštívit Jemnici, je mnoho. V létě určitě stojí za to navštívit náš biotop, který má krásnou atmosféru a velice pozitivně je hodnocen celorepublikově.
Jaké má vaše město možnosti důstojných prostor pro pořádání větších kulturních akcí, jako jsou třeba větší koncerty?
Máme skutečně pěkný kinosál s dobrou akustikou, který je na pořádání pěkných koncertů jako dělaný. Zrovna včera jsme tam měli velmi pěkný adventní koncert. Sál v kulturním domě je pro pět set lidí a s pěkným zázemím. Další krásná místa pro konání koncertů jsou v kostelích, máme tři a jsou podle potřeby využívány. A v dohledné době přibude další reprezentační prostor, protože probíhá rekonstrukce loveckého salonku na zámku.
Pozastavme se na zámku. To je nepřehlédnutelná dominanta a už dlouho se nad ním vznáší spousta otazníků. Jak to s ním vypadá?
Plánů s ním bylo mnoho a naprosto různorodých. Bohužel nevyšel žádný smysluplný, který by městu odlehčil. Nyní postupně restaurujeme kousek po kousku pod bedlivým dohledem památkářů, se kterými vše konzultujeme. Každý rok investujeme několik milionů. Někdy pět, někdy jsou to desítky… Ale postupujeme.
Přemýšlíme o nějaké spolupráci se studenty, ze které by třeba mohla smysluplná koncepce vypadnout, ale ten objekt je tak obrovský, a tudíž i řešení komplexní, že jsme se do toho zatím nepustili. Už před deseti lety se v případě kompletní opravy hovořilo o půl miliardě. Ale i když je to strašlivá částka, nejhorší není něco opravit, ale smysluplně využívat a neprodělávat dlouhodobě.
Teď máme kompletní repas střechy, pracujeme na loveckém salonku a rádi bychom udělali i nádvoří. A pokud to jde, zámek už otevíráme veřejnosti a využíváme ho k celé řadě akcí, jako jsou výstavy a podobně. Během turistické sezony jsou tam již stabilní průvodci a návštěvníci si zámek jako jeden z turistických cílů našli.
Přesto přese všechno mají lidé zámek rádi, vnímají ho pozitivně a peníze věnované na jeho záchranu a restaurování nepovažují za ztracené. A to nám všem dává chuť a odvahu.
Chtěl byste nějak vypíchnout spolek či organizaci, která se nějak mimořádně věnuje dětem?
Nerad bych, protože bych určitě ublížil těm ostatním. Nevím o žádném spolku, který by se plácal od ničeho k ničemu. Právě ta pestrost, kterou nabízejí, je krásná a všichni se snaží přijít s něčím zajímavým, co mohou nabídnout.
Nyní připravujeme přestěhování DDM blíže ke škole. Teď jsou dole v parku a přestěhováním na náměstí bychom chtěli komfort dětí ještě zvýšit. Dům, který se na to hodí, má obrovskou zahradu, leží vedle školy.
V Jemnici je i jedna z poboček Muzea Vysočiny. Jak si vede?
Vede si dobře, ale nyní tam není cihla na cihle. Prochází totiž rozsáhlou rekonstrukcí, která jde za městem. Povedlo se nám využít projekt přeshraniční spolupráce Interreg a do historického domu, který leží na náměstí Svobody, půjde přes dvacet milionů korun. Hotovo by mělo být příští rok. Měla by vzniknout kompletně nová expozice, která se bude věnovat právě historii města od těžby stříbra až po současnost, ale té těžbě by se měla věnovat zásadní část, čemuž jsem velice rád.
Jak se člověk dostane veřejnou dopravou až „na konec světa“?
Perfektně. Opravdu. Veřejná doprava Vysočiny funguje dobře. Nevím, že by byl nějaký problém. Autobusy z okolních obcí jezdí pořád a třeba do Třebíče jezdí co hodinu. Problém je v tom, že si lidé zvykli jezdit vlastními auty. Přes veškerou snahu je to prostě pohodlnější. Současný způsob života veřejné dopravě nenahrává.
Přiznám se, že mě neustále překvapujete. Sám jste Jemnici nazval městem na konci světa. Mně to tak ale vůbec nepřipadá. Naopak mně připadá, že se tu máte naprosto skvěle.
To se ale přece nevylučuje. Máme se opravdu skvěle. Město udržujeme, investujeme, fungují tu spolky a veřejný život, lidé mají kde pracovat. Pochopitelně nenajdou všichni práci v místě, ale to je v současné době také už běžné.
Na to jsem se chtěl zrovna zeptat. Jaké zde mají lidé pracovní příležitosti a kam za prací jezdí?
Tak určitě Jemča, ale k významným podnikům patří Motorpal, Egston, Detail CZ, Ecorem, Jemnická stavba, autodoprava a pila pana Šamánka, výroba oděvů Hotový, skupina firem Rhea a mnoho dalších… Je tu plno zemědělců. Ale všichni tu práci nenajdou anebo putují za vyšším výdělkem mimo. A paradoxně, jak jsme se bavili o dopravní obslužnosti, za prací nejezdí lidé do Třebíče, ale do Dačic. A to jak za prací, tak děti do škol. Oproti Třebíči je to totiž kousíček, kolem dvanácti kilometrů. Platy jsou tam daleko vyšší než tady u nás „na konci světa“.
Část lidí jezdí samozřejmě i do Rakouska, které je za rohem. Ale už to není takové, jako to bylo po revoluci, když se hranice otevřely.
Jsem turista. Co bych měl vidět v Jemnici, kam bych se měl obrátit?
Ideální je zajít na informační středisko a vzít si tam mapu, kde máme několik turistických okruhů po městských památkách, kterých tu máme snad čtyřicet: tři kostely, boží muka, haltýře, židovskou čtvrť, park s arboretem a krásně opravenými rybníky… Stojí to za to.
Kolik času bych si měl pro Jemnici vyhradit, abych si ji pěkně v klidu užil a všechno vstřebal?
Myslím si, že jeden den by měl zvídavému poutníku stačit. Je toho sice hodně, ale na malé ploše. Takže i s dobrým obědem by jeden den měl stačit. Příjemnější a třeba s výletem do krásného okolí by to bylo samozřejmě na víkend, ale máme tu problém s ubytováním. I počet hospod a restaurací poklesl a s tím souvisí i ubytovací kapacity. Večer byste měl se sednutím do restaurace problém, ale oběd je v pohodě a pochutnáte si. Když se ale pro návštěvu rozhodnete dostatečně dopředu, dá se ubytování objednat.
Za návštěvu určitě stojí místní část Jemnice Panenská, což je samostatná vesnice asi čtyři kilometry od města. Pohádkový svět, který tamní obyvatelé pod vedením pana Zdeňka Hopiana vybudovali, je ukázkou skutečného nadšení. Daří se jim to, o čem už jsme se také bavili, že umění je nejen něco vybudovat, ale také to udržovat. A to Panenští dokážou skvěle. Pohádková stezka s ekologickým přesahem… Je třeba se tam vydat a vidět to.
Čeká nás předposlední otázka. Jste stárnoucí, nebo mládnoucí obec?
Je to u nás podobné jako v okolí a celé Evropě. Statistika nelže, takže víme, že se dětí rodí méně a ubývá nás. Lék na zmenšující se porodnost neznáme ani my.
A úplně poslední otázka: Jaké jsou největší starosti a radosti starosty?
Starosti? Těch je asi minimum. Starosti jsou jen převlečené provozní problémy, které se prostě musí vyřešit a jde se dál. Mě ta práce hrozně baví. A i když jdu do práce výjimečně nevrlý, nevydrží mi to. Než dojdu od zaparkovaného auta z náměstí k úřadu, potkám spoustu vysmátých dětí, které jdou do školy a pokřikují na mě: Ahoj, starosto! Nebo dobrý den, starosto! A to mi udělá radost vždycky, to je skvělé. Takže na úřad už přicházím dobře naladěn.
Děkuji za rozhovor!
