Jan Uher

12. 04. 2025

TŘEBÍČSKO – Po více než třiceti letech ekologické výchovy o třídění odpadu dochází v České republice k zásadní změně pohledu. Třídění totiž už nestačí. Přestože si ve statistikách můžeme přečíst, že Češi jsou v třídění mistři, skládky se plní a brzy nebude kam ukládat netříděný komunální odpad. Řešením je snaha o nulový odpad (zero waste), tedy minimalizace odpadu na úplné minimum. Takzvaný nulový odpad má dokonce i svůj den, a to 30. března. Valné shromáždění Organizace spojených národů se na tom dohodlo 14. prosince 2022. A připomínáme si ho od roku 2023.

Od třídění k prevenci
Ekologická výchova se od devadesátých let soustřeďovala na třídění odpadu a jeho recyklaci. Barevné kontejnery se staly běžnou součástí veřejného prostoru a dnes třídí odpad až 75 % obyvatel. Přesto se problém odpadů nevyřešil – recyklace sice pomáhá, ale velká část odpadu stále končí na skládkách nebo ve spalovnách.

Nový přístup proto klade důraz na zamezení vzniku odpadu, nikoliv jen na jeho třídění. K tomu směřuje i novela zákona o odpadech (§ 59), která zpřísňuje pravidla a zavádí vyšší sankce za nesprávné nakládání s odpady. Odpovědnost za jeho dodržování je především na starostech obcí a jejich schopnosti přesvědčit své obyvatele o nutnosti a vlastně i výhodnosti naplňování tohoto zákona.

Obec je povinna zajistit, aby odděleně soustřeďované recyklovatelné složky komunálního odpadu tvořily v letošním roce a následujících letech alespoň 60 %, v roce 2030 alespoň 65 % a v roce 2035 alespoň 
70 % z celkového množství komunálních odpadů.

O jaký odpad se tedy jedná? Na co se musíme soustředit? Nikdo se nemusí děsit, není to nic nového. A nutno říct, že mnozí občané i obce to již plní. Jedná se o papír a lepenku, sklo, biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven, oděvy, textilní materiály, jedlý olej a tuk, dřevo, plasty, kovy a další biologicky rozložitelné odpady.

Pro někoho normální chování, pro jiného zbytečná buzerace. Pro tu druhou skupinu myslí zákon i na sankce. Pokud obce neplní stanovené limity pro třídění odpadu, mohou být pokutovány až do výše 200 000 Kč.

Jak odpadu předcházet
Minimalizace odpadu znamená změnu každodenních návyků. Jak na to? Přemýšlet musíme už v okamžiku, kdy si pořizujeme nějaké zboží, a vybírat i podle toho, jaký je obal. Ideální jsou opakovaně použitelné obaly – látkové tašky, vlastní nádoby a vratné obaly.
Mnohé supermarkety už k tomu nabádají a místo nekonečného množství mikrotenových pytlíků, které potom „krášlí“ krajinu, nabízejí textilní sáčky, použitelné zas a znovu. Radostná cesta konzumu nám velí „použij a vyhoď“. Moudrost našich babiček se ptá: „A nešlo by to opravit?“

Další možností jsou second handy, kam můžeme místo popelnice zamířit s věcmi, které už nepotřebujeme, ale stále fungují. Podobně fungují re-use centra, kde lidé mohou zdarma odevzdat stále funkční předměty z domácnosti. V Třebíči máme hned dva takové re-use pointy.

Jedním z nich je dobře známé Dejber, které funguje v Komunitním centru Moravia a je vhodné spíše pro drobnější předměty. Druhé, známé jako Centrum věcí pro druhou šanci, se nachází na Hrotovické ulici za sídlem firmy Esko-T, která je jeho zřizovatelem. Tam lze odevzdat i větší kusy nábytku.

V Dejber si lze věci brát zdarma, zatímco v Centru věcí pro druhou šanci se za vybrané předměty platí symbolický poplatek od pěti do sta korun. Takto získané peníze Esko-T daruje Útulku pro opuštěná zvířata v Třebíči. V loňském roce činil tento dar 300 000 korun! I z toho je vidět, že myšlenka funguje.

Nemalá část odpadu pochází z kuchyně nebo zahrady. Řešením je kompostování – ať už klasické, nebo pomocí vermikompostéru, kde se o zbytky postarají žížaly. Toto elegantní zařízení může být nejen součástí našeho nového životního stylu, ale i zdrojem skvělého hnojiva, včetně takzvaného „žížalího čaje“ pro zalévání květin.

Další možností jsou bezobalové obchody, kde se potraviny prodávají do přinesených obalů. Paradoxně ale jejich nabídka spíše spadá do oblasti luxusního zboží.

Je to v našich hlavách
Podle projektového manažera Esko-T Pavla Gregora je nejtěžší dostat informace o změnách a způsobech třídění k obyvatelům regionu. Klíčovými partnery jsou starostové obcí, na nichž leží odpovědnost za předání informací dál.
„Nestačí jen suše informovat, je třeba nadchnout. A to se zatím moc nedaří. Dvě třetiny starostů v regionu jsou neuvolnění a administrativy je tolik, že odpady odpadnou až na konec seznamu povinností,“ upozorňuje Gregor.
Firma Esko-T dlouhodobě popularizuje třídění – organizuje ekologické programy pro školy, podporuje kompostování a zavádí nové systémy sběru bioodpadu. Výsledky jsou ale zatím minimální.

„Třídění papíru, plastu a skla se daří, ale netříděného komunálního odpadu neubývá. Takže podle odpadu vůbec neplatí, že bychom se měli špatně a naše životní úroveň klesala,“ podivuje se Gregor.
Jak je vidět, před námi je ještě dlouhá cesta. Pokud chceme udržitelné životní prostředí i pro naše děti, nestačí jen třídit – je třeba odpad vůbec nevytvářet. „Je to jen v našich hlavách. Naši lhostejnost a pohodlnost už musíme opustit,“ dodává jednatelka Pavlína Buršíková.

Foto: Jan Uher