Čáslavice, obec s téměř 600 obyvateli, leží asi 11 km jihozápadně od Třebíče v malebné Jevišovické pahorkatině. Součástí Čáslavic je osada Sádek a obcí protéká Šebkovický potok. Dominantou okolí je Hanzalův kopeček s vyhlídkou a křížem z roku 1882. Obec leží na křižovatce silnic směrem na Rokytnici nad Rokytnou, Kojetice, Mastník, Římov a Bolíkovice. Severně od obce se rozkládá zalesněná trať Čáslavický les, zatímco okolní krajina je převážně zemědělská. Na západě u Nového rybníka najdeme přírodní rezervaci U Hájenky. První zmínky o Čáslavicích jsou z 13. století, přičemž název obce pochází od původního majitele Čáslava.
Vaším erbovním zvířetem je husa. Je také ozdobou kašny před obecním úřadem. Proč zrovna husa?
Náš kostel je zasvěcen sv. Martinu a máme zde na Martina velkou pouť. Takže je to martinská husa. A pod husou je pětilistá bílá růže, což je zase připomenutí sádeckého panství.
Jaké v Čáslavicích fungují spolky? Podle webových stránek jste na tom celkem dobře…
Máme zde sportovce SK Čáslavice, myslivce a hasiče. A potom SPOZ čili Sbor pro občanské záležitosti. Je provázán s obcí a tvoří ho výhradně ženy, které mají chuť a elán dělat něco navíc. Připravují nejrůznější kulturní akce převážně pro děti. Například dětský den, drakiádu, karneval… Ale připravují i akce pro důchodce. Jednou za dva roky zde máme setkání seniorů a to je také jejich práce. Jsou prostě vždy po ruce a obci jsou oporou. Nyní přijaly nějaké nové členky, takže jich je nyní dvanáct.
Který z těch spolků se věnuje dětem?
Úplně nejvíce se dětem věnují sportovci. To je jasné. Máme zde tři fotbalové mládežnické kategorie: mladší přípravku, mladší žáky a dorost. Neoficiální kroužek pro děti mají i myslivci a v rámci kroužků ve škole funguje i rybářský kroužek. Máme totiž tři obecní rybníky, pan školník je rybář, a tak to pěkně propojil.
Kde si zde může jít protáhnout tělo každý? Z okna úřadu koukám na velmi pěkné dětské hřiště…
Hřiště, na které se koukáme, jsme vybudovali zároveň s opravou této budovy. Obec má nyní sídlo v rodném domu Bedřicha Václavka. Je to oblíbené místo nejen pro maminky s dětmi, ale chodí sem i děti z mateřské a základní školy. To ale není všechno. Před dvěma lety jsme vybudovali lanové dětské centrum u sportovního areálu, kde máme fotbalové a víceúčelové hřiště. Myslím si tedy, že je zde kam vyrazit a sportovat. Ať už organizovaně, nebo jen tak s kamarády.
A v plánu máme ještě jedno sportoviště. Je jím takzvané pumptrack hřiště čili asfaltová dráha pro koloběžkáře, kolaře, skateboardisty… Máme vybrané místo, máme to promyšlené a nyní čekáme, zda se objeví nějaký dotační titul, který by se na to dal použít. Je jasné, že z obecního rozpočtu na to peníze nebudou. Je to třešnička, to je jasné.
Jak je to tu se vzděláváním? Jak máte velkou školu?
Trošku už jsme to zmínili. Máme mateřskou školu a první i druhý stupeň. Dřív všichni chodili na Sádek: Horní Újezd, Kojetice, Loukovice, Římov, Rokytnice a samozřejmě i my. Některé ty obce mají nyní první stupeň, ale nějaké děti k nám dojíždějí. Stahují se sem Babice, Bolíkovice, Římov a částečně Lesonice. Hodně oslabila Rokytnice, protože děti už jdou raději do Třebíče. Nyní školu navštěvuje přibližně sto padesát žáků.
Jsou zde nějaké pracovní příležitosti?
Samozřejmě. Největším zaměstnavatelem je bezesporu zemědělské družstvo. To hospodaří na třech katastrech (Loukovice, Čáslavice, Římov), takže zaměstnává lidi nejen od nás. Pak je zde několik ponožkáren, z nichž největší je asi pan Suk, který zde má dvě pletárny. A zaměstnavatelem je i obec. Kromě mě a paní účetní máme ještě čtyři zaměstnance na plný úvazek, kteří pečují o obecní majetek a naše lesy. Měli jsme jich dokonce pět, ale jedna paní nyní odešla do předčasného důchodu. Máme pětašedesát hektarů lesa, ve kterém je po kůrovcové kalamitě spousta práce. Brouk nám lesy sežral, takže nyní jsou to samé mladé stromky, a to je nějakého ožínání a další péče. A kromě toho máme i hodně obecní zeleně. Takže je to práce a práce.
Jaké stromy nyní sázíte?
Směsku. Převážně duby a buky, do toho nějaké, douglasky, javory, občas smrky a jiné. Smrková monokultura už tu nebude. Po odborné stránce nám samozřejmě radí lesní hospodář.
Funguje zde dopravní spojení?
Myslím, že dobré, a má to být ještě lepší. Dá se říct, že ležíme v centru na polovině cest mezi Budějovicemi a Třebíčí. Dost autobusů jezdí ve všech směrech, akorát na Želetavu spojení nemáme. Příští rok bude nová dopravní obslužnost, a to mají jezdit i tři spoje o víkendu. Když se do autobusu podíváte tady u nás, moc lidí v něm nesedí. Ale my jsme na půli cesty a myslím si, že se postupně naplní. Přibyly dopolední spoje, které využívají především senioři. Stihnou se tak třeba do Třebíče otočit během dopoledne. A to je pro ně myslím velmi důležité.
Určitě zde dodržujete nějaké tradiční akce.
Samozřejmě. Zkusím je vyjmenovat od začátku roku: obecní ples, který covid sice přerušil, ale už máme asi dvanáctý ročník, obecní zabíjačku, kterou už tři roky pořádáme společně s hasiči, masopust, který rovněž dělají hasiči, stavění máje, pálení čarodějnic, vždy na jaře po dvou letech míváme setkání seniorů, akorát letos jsme ji kvůli tragické události přesunuli na podzim. V polovině srpna pořádáme posezení u rybníka Štopil. Je to s hudbou a dobrým jídlem. Prostě příjemná akce, kde se lidi sejdou, poklábosí, dobře se nají, napijí… Na svatého Martina máme pouť, ta je právě nyní. To obnáší dvě zábavy a pak v neděli atrakce na návsi, pak samozřejmě Mikuláš, barborky, zpívání u stromečku před Vánocemi a pravidelný silvestrovský výšlap na Mařenku.
Máte zde nějaké chataře a chalupáře? A jak s nimi vycházíte?
Máme obojí. V katastru máme soukromý rybník a u něj je chatová osada. A v obci máme chalupáře. Většina z nich jsou úplně normální chataři, chalupáři, několik jich to má na pronájem, ale problémy nemáme s nikým. Jsou to pohodáři.
Máte nějakou spolupráci s ostatními obcemi, která stojí za zmínku?
Patříme do mikroregionu Podhůří Mařenky, kde se scházíme, když je potřeba, zavoláme si, poradíme se, předáme si zkušenosti, společně pořádáme třeba ten předsilvestrovský výstup na Mařenku, před dvěma lety jsme měli oslavy deseti let rozhledny na Mařence. Z toho se zachovala mše svatá, která byla při oslavách přímo na Mařence, vloni v Chlístově a letos u nás. Byla na Hanzalově kopečku a bylo to velmi pěkné.
Už to trošku vyplynulo z našeho dosavadního povídání. Jaké zde máte přírodní a kulturní zajímavosti?
Začít musím samozřejmě hradem Sádkem. Je v soukromých rukou, vlastní ho pan Karel Muzikář, opravuje ho už několik let a podle jeho slov by mělo být hotovo v polovině příštího roku. Bude tam obřadní síň, kaple i nějaký návštěvnický okruh. A samozřejmě privát pana Muzikáře. Pak samozřejmě Vinařství Sádek. Díky těsnému sousedství by se mohly vzájemně podporovat v návštěvnosti. Většinou to tak ve světě funguje. Pak již zmiňovaný Hanzalův kopeček s vyhlídkou, o které se říká, že je nejhezčí na okrese, a Mařenka. Ta sice není na našem katastru, ale patříme k ní a rádi tam chodíme. A pak Sladový rybník. Krásné místo, vhodné k rekreaci. Nepočítáme s ním jako s chovným rybníkem s intenzivním chovem ryb.
A přímo zde je expozice věnovaná rodáku Bedřichu Václavkovi. Jsme v jeho rodném domě, tak si toho považujeme. A před úřadem je jeho busta. Další významné rodáky Bedřicha Fučíka a Bohuslava Trojana připomínají jejich fotografie zde na úřadě. Kdyby přišla nějaká iniciativa jejich důstojnějšího připomenutí v podobě třeba pamětní desky na rodném domě, obec ji myslím ráda podpoří. Ale ty domy nejsou naše.
Jakou máte infrastrukturu a další plány na rozvoj obce?
Infrastrukturu máme kompletní: vodu, kompletní kanalizaci, elektřinu, plyn, internet. Poslední velká investice byla do školy. Prostorově již nestačila, a tak jsme zhruba před pěti lety zpět do majetku obce koupili třípodlažní budovu, která se po revoluci odprodala do soukromých rukou. V přízemí jsme rozšířili školu o dvě učebny a zázemí pro školní družinu. Škola je tam od letošního ledna. Na budově jsme letos vybudovali fotovoltaiku. Minulý rok jsme z gruntu modernizovali školní kuchyň asi za dva miliony.
Po novém roce budeme síťovat jedenáct stavebních pozemků, z nichž je již sedm prodaných. Cena za metr není nijak přemrštěná, takže doufám, že vše půjde hladce a příští rok se začne i stavět.
Považuje se obec za stárnoucí, nebo mládnoucí?
Jak jste slyšel, snažíme se jít vstříc mladým, děláme, co můžeme. Ale myslíme i na seniory. Máme v plánu přebudovat starou školu na takových šest bytových jednotek pro seniory, kde by fungovala i nějaká forma pečovatelské služby. Záměr je zatím v plenkách, ale víme, že by to bylo vítané. Takže myslím, že jsme taková obec akorát. Ani stará, ani mladá.
Poslední tradiční otázka. Jaké jsou největší starosti a radosti starosty?
Mám to vyvážené. Starosti i radosti. Kandidoval jsem s tím, že mě to bude těšit. A baví mě to. Mluvit za občany nemohu, ale snad jsou také spokojeni. Jsem otevřen jakékoli diskuzi. Horší je, když někdo s něčím nesouhlasí, ale nepřijde a nic neřekne.
Foto HoN: Jan Uher
