Komárovice leží asi 9 km západně od Moravských Budějovic. Žije zde 122 obyvatel a jižně od obce pramení řeka Jevišovka. Sousedními obcemi jsou Rácovice, Domamil, Moravské Budějovice a Budkov. Ze severu na jih jimi prochází silnice z Domamili do Budkova, z ní na severním okraji území obce vychází silnice do Vranína. Jižní zalesněnou částí území obce prochází silnice spojující silnici mezi Budkovem a Dědicemi se silničkou u Vranína. Po této silnici také vede cyklostezka Jihlava – Třebíč – Raabs. Západní okraj území je kopcovitý a zalesněný, stejně tak je zalesněný jižní a východní část území, střed území je využíván zemědělsky. Velkou část jižní hranice území obce tvoří řeka Jevišovka.
První písemná zmínka o Komárovicích pochází z roku 1366. Vesnice prošla historickými změnami i názvy. V roce 1498 ji získal Chobot Václav z Ladunic, v roce 1522 Albrecht z Boskovic. V 18. století vznikla Nová Ves, později přejmenovaná na Komárovice. V roce 1911 byl ve vsi založen velkoobchod dřívím, v roce 1918 vysazena Lípa svobody a v roce 1924 vznikl Sokol. Po druhé světové válce zde vybudovali prodejnu, a světe, div se, v takto malé vesničce funguje i dnes. Narodil se v ní Vincenc Lesný, což z malé vesničky udělalo významný bod pro Indii. Čas od času ji proto navštěvuje indický velvyslanec a družba mezi státem s 1,4 miliardou obyvatel a stodvacetihlavou obcí vzkvétá až neuvěřitelně.
Čas si na nás udělal pan starosta Bohumil Šuckrdle, bývalý technik a konstruktér, který úřad neuvolněného starosty vykonává již šesté období. S obcí za ta léta dokonale srostl, ale sám dodává, že by už mohl úřad převzít někdo mladší.
Tradiční otázka na začátek. Znáte legendu k vašemu obecního znaku?
Návrh znaku jsme zadali heraldické kanceláři, která pátrala v historii obce a navrhla nám to, co vidíte. Hned nahoře je smrk, zprava a zleva jsou tesařské úhelníky, dole je lilie a pod ní voda.
Smrk symbolizuje rozsáhlé lesy, které nedaleko naší obce jsou. Je to vyhlášený ráj houbařů. Tesařské úhelníky jsou symbolem Josefa dělníka, manžela Marie, maminky Ježíše. Uznávám, že je to hodně skrytý symbol. Sv. Josefu je totiž zasvěcena naše kaple z roku 1871. Lilie byla údajně součástí komárovické pečeti, která se nám však nezachovala. A ta voda znamená, že na katastru obce pramení řeka Jevišovka.
Jaká je u vás spolková činnost?
Máme tu tři spolky, takže myslím slušnou: hasiče, Sokol a rybářský spolek. Hasiči mají i zásahovou jednotku JPO 5 a rybáři obhospodařují necelý půl druhý hektar rybníku, který vlastní obec. Díky nim si tam mohou občané zarybařit a pořádají i rybářské závody.
Který z těchto spolků se věnuje dětem?
Pravidelná činnost kroužků nebo něco podobného zde neprobíhá. Na to jsme moc malí, dětí je málo a jejich věk je velmi různý. Veškerou práci s dětmi zajišťuje Sokol, ale jedná se o nárazové akce, ne o pravidelnou cvičební činnost. Máme jen 120 obyvatel a 61 popisných čísel.
Z toho plyne, že členové i vedení spolků se různě prolínají. Nejde to jinak a je to tak správné a přirozené. Jsou takoví, kteří jsou ve všech spolcích.
Sokol tradičně organizuje masopustní průvod, který zde má obrovskou tradici. Jednota byla založena roku 1921 a od té doby, kromě války, je zde masopust nepřetržitě. Masek bývá mezi třiceti až čtyřiceti. Večer je pak maškarní ples. Muzeum o našem masopustu natočilo i dokumentární film. Dále Sokol zajišťuje dětské dny, vánoční koncert i čertovské pečení s mikulášskou nadílkou. To už jsou všechno tradiční akce. Při tom pečení se sejdeme v sokolovně, přijde tam Mikuláš s čerty a po nadílce proběhne raut se sladkou i slanou nabídkou specialit od našich žen. Popíjíme punč, degustujeme a povídáme si. Vánoční koncert již máme letos za sebou. Již několikátý rok vystoupila country kapela Duha. Hrají moc pěkně, máme je rádi.
Šestadvacátého prosince pořádá sokolská mládež tradiční turnaj v šipkách. Zároveň se hrál i turnaj ve stolním tenise, ale šipky ho už pohltily.
Na Silvestra míváme společné posezení, které kalendářní rok uzavře a zase jedeme nanovo.
Máte zde kromě sokolovny ještě nějaký společenský prostor?
Ne. Vše se odehrává tam. Uvnitř, nebo venku. Včetně návštěv z indického velvyslanectví. A u sokolovny pod kaštany se odehrává i zábava Pod kaštany.
Potud tedy sokoli. Hasiči se u nás v obci zabývají spíš bezpečností, nebo když je někde potřeba přiložit ruku k dílu. Máme krásně zrekonstruovanou zbrojnici, protože letos jsme měli devadesát let od založení hasičského sboru. Kromě toho koupila obec i nový hasičský vůz Ford a nechali zrekonstruovat hasičský vozík. Když vyjdou dotace, budou mít zbrusu nový.
Vraťme se ještě k rybářům. Říkal jste, že zde pořádají závody. Pro koho?
Pořádají hned několik závodů. První jsou hned na jaře a sjíždí se na ně kolem dvaceti třiceti rybářů. Kromě pohárů a věcných cen je tam bohaté pohoštění. Na hrázi si postavili baštu s pergolou, kde je moc příjemné posezení. V létě podle zájmu dětí uspořádají druhé, tentokrát dětské rybářské závody a na podzim další. A ty opravdu stojí za to. Trvají tři dny non-stop. Začíná se v pátek v šest večer do neděle do oběda. A řeknu vám, v tu neděli je vidět, že toho mají dost. Ale zájem je o to veliký. Je to dobrodružství, počítají se jen ryby od čtyř kil. A po změření a zvážení ji pustí. Soutěží se po dvojicích a těch bývá devět. Víc se jich tam nevydá. Je to závod O pohár starosty obce a letos byl již osmý ročník.
Na podzim pořádají ještě jedny závody, tentokrát už jen půldenní. Ty jsou slavnostní, protože po vyhlášení vítězů následuje slavnostní zamčení vody. Mají na to speciální symbolický klíč, se kterým vyjedou na pramičce na rybník a vodu zamknou. A ryby mají až do jarních závodů klid.
Obec máte krásně udržovanou. Máte nějaké obecní zaměstnance?
Nemáme. Drobnější práci zvládnu já, když je toho víc, svolám brigádu. A o parkovou úpravu na návsi se starají naše ženy. Jsou skvělé. To má na starosti naše místostarostka paní Mullerová. Jak jsem říkal na začátku, jsme tady jedna parta, která se různě prolíná do spolků. A když je něco potřeba, pomůžeme si.
Kroužky zde nemáte, ale kde si mohou děti jen tak zablbnout?
Kroužky mají děti ve školách. Ať už v Moravských Budějovicích, nebo v Domamile. A tam kroužky fungují výborně. Teď jsem si všiml, že tři kluci chodí v Domamili do kytary, a tak jsem si říkal, že by nám časem mohli na nějaké akci zahrát. Nejsou proti ale chtějí čas…
My tady máme pro menší děti dětské hřiště, které zafinancovala obec. Umístěné je u sokolovny a je oplocené, takže nehrozí, že by se děti zaběhly někam, kde by se jim mohlo něco stát. Jsou tam houpačky, pískoviště, skluzavky, šplhadla, hrazdičky i malá stěna na lezení. Příští rok bychom to chtěli nějak vylepšit.
Jak je to tu se zaměstnáním?
Jsou zde rodiny, které živnostničí, třeba dvě pokrývačské firmy, zemědělci i zedníci. A zbytek za prací dojíždí do Moravských Budějovic, Jemnice, Lesonic a Šebkovic. A příjemné je, že máme takřka nulovou nezaměstnanost.
Co dopravní spojení?
Velice slušné. Jezdí zde linky Jemnice – Třebíč a Budeč – Moravské Budějovice. A pendl je co dvě hodiny i hodinu. Takže možnost dostat se do sousedních i vzdálených obcí je velice dobrá. Ale hned dodávám, že lidé jezdí převážně vlastními vozy.
Už jsme o tom trošku mluvili, ale podívejme se ještě na tradiční akce v Komárovicích.
Zkusím doplnit ty, o kterých jsme již mluvili. V únoru nebo březnu máme masopustní průvod. Pak přijdou Velikonoce, a to dodržujeme vrkání dětí po vsi.
Vrkání?
Ano, v Komárovicích se vrká. Máme zde sice dohady, jestli je vrkání, či hrkání, ale myslím si, že tradiční je zde vrkání. Každopádně děti procházejí obcí s vrkačkami či hrkačkami různých typů a je jich hodně, protože se sem sjíždějí i děti z okolí. A kromě toho nerozlišujeme mezi chlapci a děvčaty. Chodí všechny. Děti dostávají sladkosti, korunky i vajíčka, což dříve nebývalo. Všechno se vyvíjí a mění. Po skončení koledy se sejdou u sokolovny nebo v sokolovně a tam si koledu spravedlivě rozdělí. A na Velikonoční pondělí probíhá mrskut. Chodívaly zde tři skupiny: malé děti, mladíci a senioři. Ale protože seniorů nějak ubylo, přidali jsme se k malým dětem, chodíme s nimi.
Na čarodějnice po dohodě s lesníkem pokácíme strom, připravíme ho, mládež ho ozdobí a my ho postavíme. A ta mája zde od čarodějnic stojí až do Císařského posvícení, které je v říjnu. A kácíme ji tak, že vždy vybereme jednoho chlapa, který ji skácí tak, aby trefil zatlučený kolík. Je to taková zkouška zručnosti. Je to taková dlouhodobá soutěž. Ale věřte mně, už se točíme, tuším, potřetí, takže ono to letí jak voda.
Čarodějnice samotné probíhají klasicky. Posedíme u ohně, opečeme buřty, mámě tam nějaké občerstvení, poklábosíme…
Pouť máme prvního května, kdy v neděli proběhne mše.
Potom proběhne okrsková soutěž pro hasiče, kde si nevedeme špatně. Pohárů mají hasiči plnou klubovnu. Stavíme dva týmy do 35 a nad 35 let. Pak jsou rybářské závody a v létě dětský den.
A pak již zmíněné Císařské posvícení, které máme bohužel ve stejný termín jak v Moravských Budějovicích, takže dáváme přednost tomu našemu. V roce, kdy jsme odhalovali dvě busty před úřadem, jsme v sokolovně uspořádali výstavu k rodákovi Vincenci Lesnému. Vystavili jsme nějaké vzácné dokumenty, mnoho informací a spoustu fotek. Protože rádi a hodně fotíme, děláme fotokroniky a je na co se dívat a při čem vzpomínat. Mělo to hezký ohlas, takže uvažujeme o tom, že z toho uděláme tradici.
Potom chodí Mikuláš po vsi a následuje mikulášská nadílka s čertovským pečením. Na vánoční koncert nám letos přijela country kapela Duha, ale hrála samé koledy, žádné country! Zazpívali jsme si, bylo to krásné. Následuje štěpánský turnaj v šipkách a rok uzavírá silvestrovský výšlap ke štice. Je to taková procházka kolem rybníků a u jednoho nového rybníka v lesích je krásná vyřezávaná štika. Chodí tak pětatřicet lidí s dětmi i psy. Když se vrátíme, je akorát čas se jít domů připravit na silvestrovské posezení v sokolovně, kde společně přivítáme nový rok.
Jaké zde máte turistické zajímavosti?
Tak hned vedle tady na úřadu je pamětní místnost rodáka Vincence Lesného. Je to tak úžasná, zajímavá a obdivuhodná postava, že bychom mohli naše vyprávění věnovat jenom jemu. Zasloužil by si to. Další cíl turistů bývá pramen Jevišovky. Přesněji jeden z pramenů, který je označen jako hlavní. Je tam zbudovaná studánka s posezením, informační tabule a za pozornost stojí i fiktivní příběh o vzniku Jevišovky, kterou dali dohromady žáci školy v Domamili.
Jakou zde máte infrastrukturu a co chystáte do budoucna?
Máme dešťovou, ale nemáme odpadní kanalizaci ani vodovod. Obec je samozřejmě elektrifikovaná i plynofikovaná a máme dva poskytovatele internetu. A také se pomaličku rozrůstáme. Vím o třech až čtyřech rodinných domcích, které by měly v obci brzy vyrůst.
Největší starosti a radosti starosty.
Udržet obec v dobré kondici. Od roku 1990 do roku 2006 jsem dělal místostarostu a od té doby starostu. Takže obec mám načtenou a vím, co a jak. Je složité sehnat peníze a vše dobře zvládnout. A radosti? To jsou maličkosti, ze kterých máme všichni radost. Jak jsem říkal, jsme parta, která dokáže táhnout za jeden provaz. Věřím, že to jádro obce bude stále zdravé a budeme si dělat radost navzájem. Co víc si přát?
Foto: Jan Uher