Pucov leží kousek nad Náměští mezi obcemi Jinošov a Jasenice. Žije v něm okolo 166 obyvatel a původ jeho jména je zajímavý. Jméno je odvozeno od křestního jména Puc (něm. Butz) – tedy původně /koho čeho/ PUCOVO (Butzovo). Zdrobnělina jména Budislav. Podle jiných pramenů je odvozen od slova puč. Nikoli však vojenského převratu, ale pučet – nadouvat se, zvětšovat objem. Což se vzhledem k současné velikosti Pucova moc nepovedlo. Pokud se nám ale podařilo zjistit, nikomu z domorodců to nevadí. Naopak. Klid a pohoda je to, co zde mají rádi. To ale vůbec neznamená, že se jedná o ospalou vesnici, kde se nic neděje. Právě naopak. V Pucově to žije!
Čas si na nás udělala neuvolněná starostka Galina Brožková. Pochází z Hradce Králové, vystudovala divadelní fakultu a učí dramatický obor na základní umělecké škole v Náměšti. V roce 2000 se přestěhovala do Pucova. Bydlí na samotě 2 km za vesnicí, což jí dovoluje se na spoustu problémů dívat zvenčí a s nadhledem. Bez místostarosty, který je místní a v místě, by to ale nešlo. Starostkou je šestý rok.
Co vás sem přivedlo z Hradce?
Můj manžel je truhlář a hledal místo, kde by nevadil hluk z jeho dílny. Nakonec našel administrativní budovu bývalých uranových dolů. Pronajal si ji, později koupil a nyní tam bydlíme a on tam má svou dílnu.
Tak to je hezké z Hradce do Pucova. Znáte historii nebo symboliku znaku obce?
Ano. Máme krásnou knížku od pana Pěnčíka, která popisuje, že zde byla nalezena jedna z nejstarších studní v okolí. Všechno, co se váže k této studni, je zahrnuto ve znaku obce, jehož předlohou je pečeť ze 17. století.
Jaká je zde spolková činnost?
Nemáme ani 170 obyvatel, takže máme klasické hasiče a tím to končí. Oni ale zvládnou všechno. A kromě toho zde fungují velmi aktivní maminky, protože máme 35 dětí do 18 let. Obec se nám tak neuvěřitelně omladila. Organizují různé akce, jako třeba tvoření nebo rozsvícení vánočního stromku. Není to oficiální spolek, ale fungují skvěle.
To vám vzhledem k vaší profesi musí přinášet radost?
Jasně, například na Mikuláše pořádáme krásnou akci. Máme vlastní čerty krampusáky, kteří jsou strašidelní, ale k dětem přívětiví. Už se o tom dozvěděli lidé z okolí a vloni jsme měli kolem 100 návštěvníků! Napadl sníh, Mikuláš přijel na saních tažených koňmi…
Organizátory byli hasiči, nebo obec?
V naší obci je to všechno velmi propojené. Jsou to tatínci některých dětí, ale zároveň hasiči. A naopak… Takže to vlastně neoddělujeme.
Vyloženě hasičská akce, ze které mají zisk, jsou ostatky, pouť a předpouťová zábava. Velká akce je Běh do Křibu, strmého kopce za vsí, kde bývá až 168 startujících! Běhají zde sportovci ze všech kategorií a opravdu širokého okolí. Hasiči zajišťují občerstvení, obec poskytuje ceny, medaile a poháry. Je to už 38. ročník.
Jak dlouhá je ta trasa?
Je to jen 80 metrů, ale s velkým převýšením, takže je to v okolí hodně známé.
A co další akce během roku?
Děláme dětský karneval, který se koná vždy v zimě, obvykle na masopust. Také se účastníme akce Ukliďme Česko. Pořádáme bazárky, kde si maminky vyměňují nebo prodávají oblečení a hračky. Je to skvělé, protože jak děti rostou, mohou si oblečení mezi sebou měnit.
To je opravdu užitečné.
Ano, určitě. Pak máme ještě pouť a předpouťovou zábavu před prázdninami, rozloučení s prázdninami, Mikuláše, rozsvícení vánočního stromku, tvoření pro děti a dříve jsme měli i silvestra pro děti s ohňostrojem, ale po covidu jsme to neobnovili, protože ohňostroje už nejsou tolik populární.
A také máme lampionový průvod. Každý rok 23. prosince slavíme zavedení elektřiny do Pucova. Vezmeme si lampiony, zhasneme světla v celé obci a děti s rodiči procházejí obcí s lampiony abychom si my, ale především děti uvědomili, jaké to bylo, když nebyla elektřina zavedena.
Mám připravený proslov, že elektřina byla zpočátku něco, čeho se lidé báli, skoro jako čerti. Je to akce, která má dětem vysvětlit, co to znamená. Letos slavíme 99 let s elektrickým proudem.
To byste mohli pustit Elektrický valčík od Svěráka…
To nás samozřejmě také napadlo, ale chceme to udělat decentně. A máme tu další krásnou tradici. Je zde Hostinec u Holoubků, který funguje od roku 1902 téměř nepřetržitě. Hospoda pořádá skvělé dýňobraní, kde se prodávají dýně a pečou se různé dýňové pochoutky. Hospodská napeče, hospodský sežene dýňové pivo…
Jak je to zde se sportem?
Máme dětské hřiště v obci a rybník na koupání Bělizna v chatové oblasti. Je tam skluzavka zábavná skoro jako vodní tobogán a krásná voda. Je pramenitá z lesa, takže je chladnější, a proto dlouho čistá.
Jak zde funguje veřejná doprava?
Dobře, ale mohlo by to být trošinku lepší. Autobusů je dost, ale jezdí v nevhodných časech. Například děti, které končí ve škole po 12. hodině, musí čekat na autobus až do dvou. Chápeme, že je těžké sladit potřeby všech obcí. Nestěžujeme si, protože chápeme, že zázraky nejsou možné. Vlastně máme štěstí, že naše děti mají do školy jen 20 minut.
A co pracovní příležitosti tady v obci?
Přímo tady mnoho ne. Ale blízko máme velké firmy v Bíteši, Jindřichově a v Rapoticích věznici, také Dukovany, letiště… Je to různé.
Jak je to tu s chalupáři a chataři?
Máme jich hodně, možná víc než stálých obyvatel. Je to hlavně v chatové oblasti u rybníka Bělizna, o které už byla řeč. Ta chatová osada je tam už od první republiky. A také za komunistů se tam budovala jedna chata za druhou.
Jak s nimi vycházíte?
Máme takového styčného důstojníka, který tam má chatu odjakživa. A on vždycky hlásí, co je potřeba. Rybník Bělizna je obecní, takže se o něj staráme. Sekáme tam trávu a tak. Starší chataři jsou v pohodě, ale s některými novými občas bojujeme. Hlavní problém je s odpadovým hospodářstvím.
To neslyším poprvé. V čem je potíž?
Problém je v tom, že jejich odpad se nám počítá do celkového množství odpadu obce, ale počet chatařů se nezapočítává do počtu obyvatel obce. Mají tolik odpadu, že to vypadá, že v Pucově netřídíme. My i chataři sice třídíme jak o život, ale narůstá nám směsný odpad od chatařů. S touto disproporcí zákon nepočítá. Takže bojujeme s tím, že překračujeme kvóty na obyvatele a hrozí nám pokuty.
To je tedy velmi nespravedlivé a nedomyšlené. Jak modernizujete obec?
Modernizovali jsme obecní úřad a vybudovali velkou budovu s kuchyňkou a toaletami za dětským hřištěm. Je tam také tenisový kurt, který se používá i jako nohejbalové hřiště. Všechny akce se teď konají tam, protože je tam kompletní zázemí.
Také jsme vysázeli ovocné stromy. Každé dítě si mohlo pojmenovat svůj strom a měli jsme cedulky s jejich jmény. Sázeli jsme švestky, jablka, hrušky a další. Snažíme se zapojit děti do různých akcí, jako je například Ukliďme Česko. Jsem učitelka, takže se zaměřuji na aktivity pro děti. Dále plánujeme modernizaci kontejnerových stání, aby popelnice nebyly vidět. Máme také příslib, že nám povedou elektrické vedení do země, což znamená nové veřejné osvětlení a žádné sloupy.
Přiznám se, že jste mě překvapili některými akcemi, které odjinud neznám. Třeba to připomínání si zavedení elektrického proudu. Máte ještě něco za lubem?
Někde jsem četla o krásné tradici, kdy za svatojánské noci dívky pletou věnečky a pouští je po potoce. To by mohl být pěkný nápad něco takového zavést i tady.
Co kanalizace a vodovod?
Vodovod máme, kanalizaci ne. To je strašně drahé. Máme plynovod a wi-fi na obecním úřadě. Wi-fi máme i v centru obce, ale když jsou děti na hřišti, vypínáme ji, aby neseděly a nekoukaly do mobilů. Teď přes léto jsme ji tam vypnuli úplně.
Co by měl turista vidět v okolí?
Určitě Běliznu, je krásná a je tam opravdu pěkné koupání. A rybníky na to navazující. Trasa kolem rybníků je nádherná. A všichni si mohou zkusit vyběhnout Křib. Je to náročný, ale krásný kopec. Ale pozor, vyhlídka odtud není. Na hranici katastru máme sochu vlka, kde byl poslední vlk zastřelen. Je to místo, kde se na Silvestra setkávají lidé ze sousedních katastrů, aby si popřáli vše nejlepší do nového roku.
Na návsi máme zvoničku s památníkem T. G. M. a hned vedle hospodu, o které jsme se bavili. A také stání na kontejnery, které je, troufnu si tvrdit, nejupravenější stání v Kraji Vysočina. Je to proto, že zde máme chráněné bydlení pro 12 mentálně postižených osob, které nám s úklidem obce vydatně pomáhají. Je to něco, čím se můžeme opravdu pochlubit. Jsme příkladem dobré praxe, jak tyto spoluobčany zapojit do společnosti.
A jak jsou zde spokojeni?
Myslím, že jsou velmi spokojeni. Chodí na veškeré kulturní akce a všichni je znají. Pomáhají s úklidem, starají se o pomníky a květináče. Jsme jako jedna velká rodina.
Foto HoN: Jan Uher
