LITOVANY - Obec ležící zhruba 24 kilometrů jihovýchodně od Třebíče. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech již v roce 1353. Nepřehlédnutelnou dominantou je budova bývalé školy, která se tyčí nad vesnicí. Školou však přestala být dávno před revolucí. Nyní zde nalezneme obecní úřad i kulturní sál. Za pozornost rozhodně stojí moderní kaple sv. Otce Pia X. postavená v 60. letech minulého století a vysvěcená v roce 1970 dole na návsi. A na dohled od ní je skromná hasičská zbrojnice. Počet trvale žijících osob se pohybuje okolo 140 a převažují senioři. Do historie místa se zapsal i obávaný loupežník Vilém Sudlice z Litovan, který se v r. 1408 stal nástupcem loupeživého rytíře Hynka Jevišovického z Kunštátu řečeného Suchý Čert na nedalekém hradě Rabštejn.
V obecním úřadu jsme se setkali se starostou Pavlem Francem a jeho zástupcem Ing. Tomášem Juřenou. Pavel Franc je soukromý zemědělec, což je pro Litovany velmi výhodné. Ne že by měl málo práce, ale přece jen si svůj čas více řídí sám, takže může být tam, kde ho úřad právě potřebuje.
Máte jednoduchý a nepřehlédnutelný znak. Jakou má historii?
Hlavní figurou znaku i vlajky je polovina koně ve skoku s uzdou. V pravém horním rohu je rýč hrotem dolů, který je v některých pramenech označován jako hrot šípu. Předlohou byl erb někdejších majitelů obce, tedy vladyků z Litovan.
Škola tady tedy není, ale děti určitě ano. Jaké pro ně máte vyžití?
Velice dobře zde funguje rybářský kroužek, do kterého dojíždějí i děti z okolních vesnic. Pracuje pod záštitou Moravského rybářského svazu z Jaroměřic. Vede ho nadšenec, který každoročně připraví i patnáct malých rybářů. Obec jim dala do pronájmu nově zrekonstruovaný rybník.
Dobře fungují i hasiči, kteří mají výborné výsledky, a reprezentují tak obec. A po čtyři roky se také svědomitě věnují dětem. Začínali s mrňaty, které však již pěkně odrůstají. Mají dokonce dva týmy. Posilou jsou jim samozřejmě děti z okolních obcí. Jenom Litovany by to neposkládaly. Nyní se těší na přislíbené auto. V neposlední řadě je zde i Myslivecký spolek Litovany, který se stará o zazvěřování přírody a krajiny.
Jak jste na tom s tradičními akcemi? Jak si tady hledíte tradic?
Hned začátkem prázdnin slavíme pouť, kterou držíme sobotu a neděli. Další tradiční akcí je dětský den, který dřív dělal babinec, ale nyní ho již pořádá obec. Krásná tradice, kterou doufejme jen přerušil covid, bývala poslední leč. Mrzí nás to všechny, protože to byla krásná akce. Myslivci však hovořili o tom, že letos na podzim se tuto tradici pokusí obnovit. Plesy jsme vypustili, protože přestaly být navštěvované. Dříve zde bylo narváno, ale s covidem to úplně vzalo za své. A nemění se to. Lidé prostě změnili životní styl.
Jak probíhá taková poslední leč? Já znám akorát divadelní hru s Bolkem Polívkou a Jiřím Pechou…
Po posledním honu se večer sejdou všichni v sále, kde proběhne tzv. myslivecký soud. Neplatí se vstupné a každý dostane guláš zdarma. Je to myšleno jako poděkování majitelům pozemků, od kterých mají myslivci v pronájmu honitby. Pak se tančí, je tombola a tak jako na normálním plese. Je to pěkné, příjemné a zajímavé. Jestli se to podaří obnovit, bude to skvělé.
Další tradice, kterou jsme přerušili, je posvícení. Ale ubývá aktivní mládeže, která by se do organizace pustila. Prostě mají jiné zájmy. Vše se vyvíjí a mění. Ale nadějně to vypadá s masopustem. Dříve ho dělali hasiči a zaslechl jsem, že by ho snad chtěli příští rok obnovit.
Jak je to zde se zaměstnáním?
To je samozřejmě horší. Chlapi jezdí převážně do Třebíče, ženy do diakonie do Myslibořic, nebo dokonce až do Bíteše. Pár kluků dělá na soukromo a ti jezdí po montážích tam, kde je zrovna práce.
Jak jste na tom s dopravním spojením?
To se zlepšilo naprosto skvěle. Nejezdilo zde skoro nic, ale od chvíle, kdy začala fungovat integrovaná doprava, si nikdo nemůže stěžovat. Využívají ji hlavně děti na cestách do školy a ze školy a senioři, kteří jezdí za nákupy. Lidé cestující za prací si už většinou zvykli jezdit společně auty.
Pochopil jsem dobře, že obchod nemáte?
Už ne. V loňském roce se nám nepodařilo získat dotaci z kraje na podporu těchto obchůdků a my nebyli schopni to dotovat celé. Bylo to tak, že kraj dával 50 000 a obec 30 000. Takže pán, který zde obchod provozoval, už obchod neotevřel. Což si myslím, že nemá kraj úplně dobře vyřešené.
Máte zde nějaké chalupáře?
Těch zde máme opravdu hodně. Díky nim zde není jediný barák na prodej. Někteří jezdí na víkendy, ale jsou tu i takoví, kteří zde jsou celoročně. Většina chalupářů jsou Brňáci a jsou zde dlouho. Z počátku měli větší nároky než domorodci, ale už si zvykli, že tady to chodí jinak. My jsme spokojeni s nimi a oni s námi snad také.
Jak jste na tom s infrastrukturou?
Máme vše. Vodovod, plyn i kanalizaci. K té jsme zbudovali i čistírnu, kterou ale provozujeme sami. Nemáme z toho radost, protože je to práce i peníze navíc. Před covidem bylo na spadnutí zavedení optických kabelů po obci, ale to kvůli pandemii nevyšlo. Je to velká škoda, protože rychlý internet do každé chalupy bychom chtěli. Zatím se na to ale žádný dotovaný projekt nerýsuje. Jsme malá obec s malým rozpočtem a každá velká investice, jako byla třeba kanalizace, pro nás znamená zátěž s dlouhým splácením. A to samozřejmě omezuje naše další možnosti rozvoje.
Co sem táhne chalupáře nebo-li, kam byste mě poslali jako zvídavého turistu?
V obci je bezesporu zajíma-vý kostel svatého Otce Pia X. Byl postaven podle návrhu Bohumila Lojdy v letech 1969 a 1970. Na kostel je to trochu zvláštní stavba. Podmínkou k povolení stavby byla prý její nenápadnost. Já bych ale vyrazil do krásného údolí řeky Rokytné nebo do nedalekých Mstěnic.
Když vyrazíte do údolí Rokytné, připravte se na divočinu. Přemnožili se tam bobři a Povodí Moravy ani nikdo jiný to neřeší. Likvidují to tam drsně, leží tam spousta stromů a kolem dokola jsou ohryzané i topoly s metrovým průměrem. Takže uschnou. Podle mě je to špatně. Je to jednak škoda na stromech, ale zároveň je to i nebezpečné. Kdyby přišla velká voda, tak by třeba na splavu u Kašparova mlýna mohla vzniknout velmi nepříjemná situace.
Jste stárnoucí, nebo mládnoucí obec?
Jak jsme na tom s dětmi, už jsme si říkali, je jich tu okolo patnácti. Starších občanů je tu většina. Se stavebními místy to je špatné, obec nemá možnost nějaká nabídnout. Tam, kde by se třeba zdánlivě stavět dalo, to není možné, protože je tam kvalitní ornice. A majitelé pozemků vhodných pro výstavbu je nechtějí prodat. Kvůli tomu, že práci musíme hledat mimo obec, se mladí stěhují pryč a zakládají rodiny ve městě. Ale občas zjistí, že jim město nevyhovuje a vrátí se do rodného hnízda. A z toho máme samozřejmě radost.
Co je tedy na Litovanech zajímavé? Proč je dobré zde žít a vracet se?
Zajímavá otázka. Myslím si, že tu panuje určitý klid a pohoda, které jinde nena-jdete. Tedy pokud nezačnou létat vrtulníky…
Jaké jsou největší starosti a radosti starosty?
Starosti? Ty jsou pořád. Třeba s tou ČOV. Vodáren-ská společnost nám slíbila, že si ji po dokončení převezme. Ale nepřevzala a zůstali jsme v tom sami a pro obec je to hodně ztrátové. A další starosti jsou s papírováním, kterého neubývá, ale neustále přibývá. Ze strany státu v tom necítíme vůbec žádnou podporu a pochopení života a správy na malých obcích.
A radosti?
Radost mám tady ze svého zástupce, který mně vydatně pomáhá a do práce má přese všechno chuť. Starostu po skončení tohoto volebního období budu dělat už dvacet let a myslím si, že je nejvyšší čas to předat. Navíc, když je komu.
Děkuji za rozhovor.
