TŘEBÍČ (juh) - Program vzpomínkové akce k uctění památek holocaustu v Třebíči začala ve čtyři hodiny odpoledne v Zadní synagoze. Třebíčané i hosté si tak připomněli odjezd třebíčských květnových transportů v roce 1942.
Průvodcem vzpomínkové akce, která měla tři části, byl Michal Lukáč. Dříve než vznešený prostor synagogy rozeznělo ženské klarinetové kvarteto Cantarina clarinete, čili zpívající klarinety, promluvil starosta Třebíče Pavel Pacal a další hosté.
Zpívající klarinetistky se daly dohromady již v roce 2011 již na fakultě Akademie múzických umění v Praze jako tvůrčí studentský projekt, a jak je vidět a hlavně slyšet, byla to dobrá volba. Když dávaly dohromady program vzpomínkového koncertu, vybíraly pochopitelně v tvorbě židovských autorů.
Po koncertu se přítomní přesunuli před synagogu, kde členové taneční skupiny Arabes ZUŠ Třebíč pod vedením Mariky Indrové předvedli taneční vystoupení Chvění. Velmi smutný příběh odcházení a loučení vyjádřený pomocí jediné výmluvné rekvizity, kufru.
Posledním bodem bylo odhalení dalších tří stolpersteinů – kamenů zmizelých. Dvou na Karlově náměstí před budovou České spořitelny a jedním v Jungmannově ulici. Na Karlově náměstí připomínají kameny Editu Bodascherovou a Eleonoru Bodascherovu. Příběhy zmizelých vždy přečetl Michal Lukáč: „Matka s dcerou byly odvlečeny do Terezína, kde nastoupily do transportu na východ do Lublinu. Tam stopy po nich mizí. Za mrtvé byly úředně prohlášeny k 25. listopadu 1942.“
„Třetí kámen patří Bedřichu Karpelesovi, lékaři, který se narodil v Třebíči roku 1896.
S celou rodinou, manželkou Annou a dcerami Evou a Hannou, byl nejprve transportován do Terezína. Tam zůstali téměř tři čtvrtě roku. Šestého září 1943 je zařadili do transportu směr Osvětim a tam veškeré stopy končí. Po válce rozhodl Okresní soud v Třebíči s dodržením šestiměsíční lhůty, že 6. březen 1944 se považuje za den, který nikdo z nich nepřežil.“
Na Karlově náměstí i v Jungmannově ulici pronesl modlitbu za zemřelé Bůh plný slitování kantor Židovské obce Brno Jakub Schwab. Bílé růže položil Pavel Pacal.
Nejsmutnější a nejhroznější zároveň je skutečnost, že současná situace nejen v Izraeli nám připomíná, že antisemitismus je stále přítomen a to, co se ještě před 7. říjnem loňského roku zdálo dávno pryč, je opět zde.
Foto HoN: Jan Uher
