Smrk leží na východ od města Třebíče asi 2,5 km od Vladislavi v nadmořské výšce 464 metrů nad mořem. Dalšími sousedními obcemi jsou obce Vladislav, Valdíkov, Kojatín, Pozďatín a Koněšín. Obec spadá do správního obvodu obce s rozšířenou působností Třebíč. Má 278 obyvatel a 100 čísel popisných. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1104 a souvisí se zakládací listinou kláštera v Třebíči. V roce 1556 obec patřila Vratislavovi z Pernštejna a téhož roku byla prodána Oldřichovi z Lomnice na Meziříčí a Náměšti. V tu dobu tak obec patřila do náměšťského panství. Obcí vedou silnice III. třídy. Na jihovýchodě prochází katastrálním územím železniční trať Brno – Jihlava, svou zastávku však nemá a na vlak proto musí do Vladislavi.
Na obecním úřadě jsme se sešli se starostou obce Vladimírem Šabatou. V úřadu je již 18 let, ale jak už to bývá, nešel do toho z čisté vody, ale nejdříve pracoval v zastupitelstvu obce. Není rodilým Smrčanem, ale pochází z nedalekého Koněšína. Ve Smrku však žije již skoro čtyřicet let, takže jako kdyby byl. Jeho občanské zaměstnání je železničář, nebo jak se také říká, pracuje na dráze.
Obecní znak máte jako z obrázkové knížky. Jaká se k němu váže legenda?
Nebyli jsme samostatná obec, patřili jsme pod Vladislav. Tou jsme se stali v devadesátém roce minulého století a následně jsme si znak pořídili. Já jsem byl tenkrát jedním z prvních zastupitelů. Pak jsem si dal dvanáct let pauzu a vrátil se. Starostou jsem 18 let a po dokončení mandátu za 2 roky to rád předám mladším.
Symbolika našeho znaku je ale velmi pěkná. Ve znaku máme tři smrky na zeleno-žlutém podkladě a ten prostřední je vyšší. Údajně sem kdysi přišli tři manové a založili tuto obec. A dali si do znaku právě ty tři smrky. A to by mělo být už někdy kolem devátého století. Údajně tomu odpovídá i původní půdorys návsi. A faktem je, že příjmení Man je zde velmi časté. Tak kdo ví?
Ale to není vše. Když jsme před dvěma lety dělali opravu výtlaku obecního vodovodu, narazili jsme na zbytky osídlení, které archeologové, kteří tam potom kopali, označili jako jedno z nejseverněji položených sídel tohoto typu na našem území. Prý spadá do období mladší doby kamenné! To znamená nějakých 5 000 let před naším letopočtem. Takže na tomto místě člověk sídlil už před cca 7000 lety. A to je myslím slušná historie.
Vzpomínáte, jak jste se osamostatnili. Vy jste byl u toho… Nelitujete toho po letech? Jak to obec velikosti Smrku zvládá?
Agendy, nařízení a byrokracie je opravdu čím dál víc. To je pravda. Ale jinak to zvládáme v pohodě. Já mám šikovného místostarostu, který pracuje na Městském úřadě v Třebíči, a ten to má v malíčku a všechno hlídá. Máme to tak spolu rozdělené, on má na starosti vnitřní chod úřadu a já vnější. Mě baví kontakt s lidmi, o všem vědět, snažit se v mezích možností pomoci. Navíc se tak trochu hlídáme, aby ten druhý na něco nezapomněl.
Lituji starosty, kteří se nemají o koho opřít a dělají skoro vše sami, ti toho mají opravdu hodně.
Jak ve Smrku funguje spolková činnost?
Máme tu hasiče, to je základ. Pak zde máme spolek Smrčanky, což jsou místní dámy. Daly se dohromady myslím tak před osmi lety. Dále zde jsou fotbalisté FC Smrk, kteří hráli 4. třídu, ale od podzimu hrají podle nového názvosloví ligu. A jsou na špici tabulky, takže paráda. Nevím to zcela bezpečně, ale údajně jsme nejmenší obec na okrese, kde se ještě hraje fotbal. A jsem rád, že se hraje.
Také zde máme myslivce, ale ti jsou víceméně sami pro sebe. Mají spolek společně s Kojatínem.
Které spolky se věnují dětem?
Tak to jsou pouze Smrčanky. Vede je paní, která význam práce s dětmi dobře chápe, myslím, že je učitelka v mateřské škole, takže k tomu má pěkný vztah. Mám dojem, že se scházejí tak jednou za čtrnáct dní a něco tvoří. Hasiči ani fotbalisté s dětmi nepracují, protože dětí je na jejich činnost asi málo, nebo není zájem, těžko říct…
Kam si mohou děti chodit hrát?
Máme udržované fotbalové hřiště, kam mohou zájemci klidně jít a zakopat si, vedle je dětské hřiště s nejrůznějšími prolézačkami a za nimi je ještě multifunkční hřiště, které je už luxusnější, a tak je oplocené a stará se o něj správce. Ale i tam může kdokoli jít a něco si zahrát.
Jaké zde jsou pracovní příležitosti?
Jsou zde dva soukromí zemědělci. Potom Agro 2000 zde má areál po bývalém JZD, ale tam jsou jen sila a silážní žlaby. Takže většina lidí jezdí do Třebíče, Vladislavi nebo někam jinam.
A děti do školy?
Spádovou obcí je pro nás Vladislav. Tam je škola i mateřská škola. Ale samozřejmě platí, že když rodiče jezdí do práce do Třebíče nebo jinam, berou děti často s sebou, protože je to pro ně organizačně jednodušší.
Jak u vás funguje dopravní spojení?
To je velice dobré. Máme spojení na Třebíč, Náměšť, na Budišov, Tasov… Jedna linka vede dokonce do Číměře a do Střížova. A ve Vladislavi máme vlak. Ale je pravda, že si lidé hodně zvykli jezdit svými vlastními auty.
Jak jsou tedy ty spoje využívané?
Některé poměrně hodně, ale mám pocit, že některé minimálně.
Jaké zde máte tradiční akce?
Máme jich mnoho. Začínáme v únoru masopustem, dále pálení čarodějnic, v červnu – desátou neděli po Velikonocích – máme pouť. Tyto akce organizují hasiči. Po pouti dělají Smrčanky letní retroples. Ano, je to v létě, ale akce je velmi sledovaná a oblíbená. Bývá tam i sto padesát lidí, a to na takovou vesnici, jako jsme my, je myslím velmi slušné. Pořadatelky vždycky vyhlásí nějaké téma, takže se užije legrace. Teď to bylo povolání a příští rok má být tuším divoký západ. Všichni v kostýmech nepřijdou, ale i tak je to super. Na konci prázdnin dělají zase Smrčanky dětský den.
Krásná akce je rozsvícení vánočního stromku, kde se sejde skoro celá vesnice, ženy napečou cukroví, uvaříme punč, hrají se koledy, děti předvedou nějakou scénku… Máme šikovné děti i maminky.
Udržujete nějakou užší spolupráci s okolními obcemi?
Samozřejmě že jsme v různých mikroregionech. A se všemi okolními starosty se známe a podle potřeby si voláme, radíme se a snažíme se dělat to tak, abychom všichni neopakovali stejnou chybu. Ale to je samozřejmé, takto to funguje všude. Mám pocit, že stát nás tak nějak tlačí do spolčování, aby byla nějaká středisková obec a okolní přidružené. Ale obcím se do toho nechce. Ani nám ne. Myslím si, že kdybychom se v devadesátkách neosamostatnili, tak by Smrk rozhodně nebyl v takové kondici, jako je nyní. Kam se podíváte, vidíte peníze z dotací, které ze začátku byly klidně devadesát i pětadevadesát procent! Teď už stát tak velkorysý není.
Co nějací chataři a chalupáři?
Moc jich tu není. Tři chataři jsou u rybníku Přibyl, devět chat je u Mlýnského potoka mezi Smrkem a Valdíkovem a chatu si v lese postavil i jeden náš občan. Takže ano, máme chataře, ale nevíme o nich. Svoje povinnosti si plní a žijí si svým životem. Žijeme si vedle sebe v pohodě. Do chodu obce se nepletou. A chalupáře skoro nemáme.
Je tu něco, co by neměl poutník minout bez povšimnutí?
No, velké turistické zajímavosti zde tedy nemáme. Ale máme pěkně opravenou kapličku, krásný rybník Přibyl a smrkové miniarboretum oproti autobusové čekárně. Vůbec si zde smrků hledíme. Projděte se po obci, koukejte a počítejte. Schválně, kolik smrků napočítáte.
Máte nějaké obecní lesy? Tam asi vévodil smrk, že? Jak vás postihl kůrovec a jak to řešíte?
Máme dvacet hektarů lesa, ale smrk bohužel moc nevévodí, sežral ho brouk. Pronajali jsme je firmě a nechali to na odbornících. Hospodaří na nich Společnost obcí pro lesní hospodaření Náměšť nad Oslavou a ti dělají, co umí. Myslím, že se v mezích možností snaží, ale holiny na jižních svazích pořád prosychají. Bohužel počasí neporučíte.
Dalším bodem je infrastruktura a modernizace obce. Jak jste na tom?
Musím se pochlubit. Máme svůj obecní vodovod a kubík vody prodáváme za dvacet korun, ale asi budeme muset zdražit na třicet. Ale to je pořád dobré. Výroba nás stojí sedmačtyřicet a rozdíl dotujeme z obecního rozpočtu. Momentálně nás vodovod trochu zlobí, ve vodě se vyskytly po deštích bakterie, tak čistíme, čerpáme. Máme dešťovou kanalizaci, ale splaškovou zatím ne. Nicméně pracujeme na tom, projekt se zpracovává. Máme elektřinu, plyn i internet, ten od několika poskytovatelů. A to jak bezdrátový, tak i v zemi vysokorychlostní. Takže výběr je. Veřejné osvětlení a rozhlas. Veškeré komunikace jsou vyasfaltované.
Budova s hospodou a obchodem mají rovnou střechu a není to dobré. Tak chceme zabít dvě mouchy jednou ranou a zbudovat tam nějaké startovací byty pro místní občany se sedlovou střechou. A do stejné kategorie patří i příprava šesti nových stavebních parcel. Právě probíhají kolaudace. Už to mělo být, ale s DŘS se to pozdrželo. Znáte z televize…A budeme opravovat toalety v hospodě. Zní to jako prkotina, ale není to levná záležitost.
Vaše obec je opravdu krásná. Tak jak se tady žije? Jste mládnoucí, nebo stárnoucí obec?
Udělal jsem si takovou malou statistiku. V roce 2015 zde žilo 251 občanů a z toho do 18 let jich bylo 42. Nyní je zde 278 občanů a mladých je 51. Ale pozor! V roce 2015 zde žilo 70 lidí nad 60 let a nyní 84. Tak jak to posoudit? Myslím si, že je to prostě dobré. Máme zde všechny kategorie. Žijí zde i devadesátníci a jsou velmi vitální.
Poslední dotaz. Jaké jsou největší starosti a radosti starosty?
Aby obec fungovala, jste v permanenci čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Cítím to tak, že nemohu říct, přijď zítra, až bude úřední den. To podle mě nejde.
A radosti? Když se něco povede. Ještě větší radost mám, když si toho někdo všimne a třeba to řekne nahlas.
Foto HoN: Jan Uher
