JINOŠOV (juh) - Každojarní procházka půvabnou krajinou v okolí Jinošova přilákala stejně jako roky minulé milovníky přírody a dobré vody. I když o tom druhém by se dalo možná s úspěchem polemizovat. Batůžky a somradla mnohých poutníků skrývaly lahvinky a placatice, ve kterých si s největší pravděpodobností nenesli z domu zálohu v podobě kohoutkovice.
A někteří pravověrní se nežinýrovali a sváču zapili ráznou desítkou či podobnou rezavou vodou. Nicméně k matince přírodě přistupovali s pokorou a učili jí též své potomky či prapotomky.
První oficiální ročník této akce se konal již v roce 1979. To znamená, že tam spolu kráčelo hned několik generací studánkářů a dědeček líčil vnoučatům, že když tudy šli s babičkou poprvé, maminku bolely nožičky a nechtěla capat…
Trasa dlouhá 13,5 km vedla kolem 11 studánek. Tentokrát je nehlídaly víly, ale milé posádky s pohoštěním. V propozicích stálo, že poutníci budou vítáni chlebem a solí, ale bylo to daleko lepší. V nabídce byly i škvarečky, a jak už jsme zmiňovali, i něco vydatnějšího na zapití.
Start byl v Jinošově pod hospodou a cíl u rybníka Bělizna. Je obdivuhodné a úctyhodné, že v dnešní uspěchané době, kdy nikdo z nás nemá na nic a na nikoho čas, jsou jinošovské studánky opečovávány s očividnou láskou. A tak si můžeme tak jako kdysi vzít hrníček a u studánky se občerstvit. A pak vám to vlastní dcera vpálí zcela nemilosrdně: „Mami, to je jen obyčejná voda!“
Foto HoN: Jan Uher
