Malá obec s velkým mokřadem a nikde žádný les

Profilovka
16. 11. 2024

Z takřka mazlivého názvu Lesůňky by člověk usuzoval, že obec bude ležet někde mezi lesy, nebo alespoň lesíky. Opak je ale pravda. Kolem malé obce, kde počet obyvatel zatím jen pokukuje po stovce, leží samá pole. Lesůňky jsou poprvé zmiňovány v roce 1387, kdy byla jejich část prodána pánům z Bítova. V pozdějších stoletích patřily pánům z Perštejna, Maříže a od roku 1639 náležely k lesonickému panství. Sousedními obcemi sídla jsou dále Šebkovice, Dolní Lažany, Jaroměřice nad Rokytnou a Horní Újezd.

Na obecním úřadu na mě čekala starostka Jana Chrástecká, a než jsme si sedli k povídání, vyrazili jsme na malou procházku obcí. Starostka je totiž neuvolněná, takže naše schůzka mohla být až v pozdních odpoledních hodinách a my jsme chtěli fotit. Lesůňky, byť jsou malá obec, se mají čím pochlubit a na focení je potřeba světlo. Paní starostka pracuje v Třebíči jako učitelka na VOŠ a SŠ Třebíč, a tak jízdy do Třebíče jsou jejím každodenním chlebem.
Na kraji obce na mě čekalo překvapení, které jsem rozhodně nečekal. Rozsáhlý mokřad a dřevěná vyhlídková věž, ze které je možné ho pozorovat. Rozsáhlé území táhnoucí se na kraji obce po obou březích řeky Rokytné od bývalé tvrze. Mokřad však není to jediné, na co je v Lesůňkách možné koukat. Po bývalé tvrzi jsou dosud jasně patrné valy, starý mlýn přímo dýchá romantikou a volá po novém doušku života.

Obec jste sice opravdu malá, ale erb máte parádní. Skoro by se dalo říct, že to tu musí být samý kovář. Štít je červeno-zeleně polcený a nad zlatou kovadlinou je stříbrná hlava psa věžníka se zlatým jazykem a trnitým obojkem. Vlevo jsou zlaté kovářské kleště a vpravo kladivo. Jakou má legendu?

Hlava psa věžníka odkazuje na vlastnictví Lesůněk rodem Věžníků z Věžník. Jedná se o starý český vladycký rod. Do znaku jsou převzaty kovářské symboly z obecní pečeti z 18. století. Tyto symboly doplňuje figura hlavy psa věžníka, erbovní figury rodu Věžníků z Věžník, majitelů lesonického panství (1638–1680).

Jaké zde působí spolky?
V naší obci máme jen jeden fungující spolek, a to jsou hasiči a je to tak historicky. Místní hasičská jednota byla v Lesůňkách založena 27. 3. 1943, funguje již tedy 81 let. A protože jsme malá obec, dá se říci, že co zastupitel, to hasič. Takže i při domlouvání akcí, které zaštiťují hasiči, se domlouváme lehce, protože jsme de facto všichni přítomni. Já jsem tedy výjimka, nejsem hasička. Jsem velice ráda, že tento spolek v obci pořád funguje a že se pořád najdou lidé, kteří tomu věnují svůj volný čas a udržují tento spolek při životě. Naši hasiči se podílejí na přípravě mnoha společenských, kulturních a sportovních akcí v naší obci a jsou nedílnou součástí společenského dění. Obec se samozřejmě snaží spolek podporovat v jejich činnosti, například opravou a modernizací hasičské zbrojnice nebo nákupem nového dopravního automobilu pro hasiče. A protože starších členů ve spolku přibývá, ne vždy se nám daří účastnit se nějakých soutěží. Ale snažíme se účastnit alespoň závodů, které pořádají například naše sousední obce, aby se na nás nezapomnělo.

Jaké zde mají děti vyžití?
Děti zde mají krásné velké hřiště s prolézačkami a vedle něho máme nové víceúčelové hřiště s umělým povrchem, kde se dá provozovat spousta míčových sportů. Nejvíce je u nás hřiště využíváno na tenis a nohejbal. A mimochodem velmi ráda bych připomněla, že nohejbal u nás má slavnou a dlouhou historii. Nohejbalový turnaj se vždy konal na konci prázdnin v srpnu, původně to byl turnaj jednodenní, později dokonce dvoudenní. Jezdilo k nám deset až dvanáct týmů a soutěžili jsme zpravidla ve dvou kategoriích. Na náš nohejbalový turnaj jezdil dokonce i vicenásobný mistr světa v nohejbalu Lukáš Rosenberg, který nejen že celé akci dodával patřičný lesk, ale i se aktivně turnaje účastnil. A kdo si může říct, hrál jsem s mistrem světa! A naopak pro nás diváky to byla vždy pořádná podívána a vždy krásný sportovní zážitek. A protože organizace takového turnaje by byla pro obec velmi zatěžující, byli jsme velice rádi, že celá akce probíhala pod hlavičkou a za spoluúčasti obce, ale organizačně si ji vzal pod svá křídla pan Ing. Vlastimil Spousta. Tuto krásnou sportovní akci však u nás přerušil covid a už se nám nepodařilo se k ní vrátit. Když je škaredé počasí, mohou děti využívat náš nově zrekonstruovaný kulturní dům, ve kterém se dají provozovat nejrůznější sportovní aktivity, hrát kulečník, stolní tenis, šipky atd. Nebo děti mohou trávit čas v naší nově zrekonstruované knihovně nebo se jen tak procházet přírodou kolem našich nových vodních ploch.

Při velikosti vaší obce je jasné, že školu ani mateřskou školu zde nemáte. Kam posíláte své děti?
Možností mají několik. Buď do dva kilometry vzdálených Šebkovic, anebo většina dětí jezdí do základní školy do Jaroměřic nad Rokytnou, která leží dál jen o tři kilometry. Anebo si rodiče děti vozí do školy a školky dle místa své práce.

A co zaměstnání pro rodiče?
V obci působí dva zemědělské podniky, pak zde provozuje svou činnost tiskařská firma Tiskařík. Je to mladá a rozvíjející se firma. Této firmě obec prodala i obecní pozemek pro jejich další podnikatelské aktivity. Je to firma party mladých lidí, místní vysokoškoláci, kteří chtěli zůstat na Vysočině a nechtěli se po studiích stěhovat za prací do velkých měst, ale chtěli zůstat v kraji, kde se narodili a vyrůstali. Hledali něco, co se bude dělat s radostí u nás doma a zároveň budou oslovovat široké okolí. A poněvadž měli zkušenosti s webovými stránkami a grafikou, napadlo je založit tiskárnu a sbírat zakázky přes internet. Jeden z nich měl doma právě opuštěnou část domu po hospodářských zvířatech a nějaké finanční prostředky na opravu. Rozhodl se tedy ji nabídnout jako zázemí pro tiskárnu. A Tiskařík byl na světě. Takže úplně marné to není.

Jak zde funguje veřejná doprava?
Tady se to oproti minulosti podstatně zlepšilo. Sice se nám nepodařilo zrealizovat vlakovou zastávku, ale oproti tomu počet autobusových spojů narostl a někam se dostanete úplně skvěle. Třeba do Jaroměřic nad Rokytnou. Poněvadž ale obec neleží přímo na hlavní trase, je tedy odkloněná, cestování pro nás je spojeno s přestupy. Takže čekáte, přestupujete, někdy na mnohé spoje neexistuje navazující vhodný spoj a podobně. A to se moc lidem absolvovat nechce. Ale rozumím tomu, že my jsme mimo hlavní trasy a jsme rádi, že jsme rádi. A kromě toho už si lidé zvykli jezdit vlastními vozy. A má to i výhodu toho, že si lidé ve městě nakoupí a pohodlně si to dovezou až domů.

Jaké se v Lesůňkách dodržují tradiční akce?
Snažíme se, ale lehké to není, protože možností a lákadel z okolí je mnoho a lidé si vybírají to nejlepší. Za zmínku určitě stojí náš tradiční ples, v březnu to bývá turnaj ve stolním tenise, tady nám to opět trošku naboural covid, v dubnu pochopitelně pálení čarodějnic a stavění máje. Čarodějnice se snažíme dělat zajímavě, opékají se špekáčky, pro děti připravujeme hry a soutěže. V červenci máme tradiční pouť, což je záležitost na celý víkend. V našem areálu pravidelně promítáme třikrát během prázdnin a těšíme se i poměrně velké návštěvnosti na těchto promítáních. Což nás velice těší, je to dáno i tím, že promítání probíhá v areálu, který nabízí velmi příjemné prostředí a zázemí. Snažíme se promítat vždy nové a žádané filmy. Teď si tak rychle vybavuji, že nám vlastně vždy vyšlo počasí a nikdy nám nepršelo. Tak doufejme, že to pravidlo vydrží i nadále. Je to prostě taková krásná letní večerní akce. Na konci prázdnin býval nohejbalový turnaj. A už je tu podzim s posvícením, což je u nás spojeno s tradiční ochutnávkou vína. A v listopadu to býval turnaj v badmintonu, ale ten potkal stejný osud jako nohejbal. Musíme to nějak opět rozpohybovat. A máme tu prosinec, kdy zdobíme vánoční strom u místní kaple. Tuto akci máme spojenou i s mikulášskou nadílkou, zpíváním koled, s cukrovím, horkým čajem nebo svařeným vínem. A minimálně jednou ročně k nám zveme ochotnická divadla.
Všechno jsou to velice krásné a milé akce, které si všichni moc užijeme.

Jak spolupracujete s okolními obcemi?
Naše obec je jednak součástí mikroregionu Rokytná-ekologický mikroregion, kde se podílíme jednak na společných projektech a případných akcích, ale mimo to se snažíme udržovat přátelské vztahy s našimi sousedícími obcemi a snažíme se vzájemně podporovat například svou návštěvností při konání nejrůznějších akcí. Nebo některé akce pořádáme i společně, jako například vánoční bruslení.

Jak je to v takto malebné obci s chalupáři?
Ano, máme zde chalupáře a jsou to prima lidé. Ale protože jsme malá obec, která bojuje o každého obyvatele, raději bychom tam viděli stálého obyvatele a pokud možno v produktivním věku… Ale je to, jak to je, a jsme rádi za každého fajn člověka, kterému se v Lesůňkách líbí. Zároveň úřady tlačí na to, aby byla osídlována původní zástavba. To je samozřejmě správné, ale jednoduché to tedy pro nás není.

V těchto místech povídání se starosty se většinou pídím po nějakých turisticko-kulturně-přírodních památkách či pozoruhodnostech. Tady je toho mnoho a některé věci dosud dřímají. Ale váš mokřad je nadevše.
Je to tak. Vybudovala nám ho firma Kavyl z Mohelna skoro před dvěma lety. Na místě dnešního mokřadu byla dříve podmáčená louka, téměř bez užitku. Nyní jsou tam tři laguny, kde je spousta vodního hmyzu a ptactva. Mokřad se nachází v těsné blízkosti obce. Zpočátku jsme měli obavy například z velkého množství komárů, ale kupodivu se naše obavy nenaplnily. A mokřad nakonec zapadl do místní krajiny jako poslední dílek do obrázku.
Mokřadem vede stezka, kde je možné vše zblízka pozorovat. Anebo je možné tuto nádheru pozorovat z ptačí perspektivy z dřevěné vyhlídkové věže, kde máte tuto celou nádheru jako na dlani. Je to krása, o které se zatím moc neví, ale věříme, že si to svou pozornost najde. Bylo by ideální vymyslet pro náš mokřad nějakou náplň. Mohla by to být třeba vhodná zastávka pro školy a podobně.
Hned vedle jsou patrné valy po bývalé tvrzi, je tu překrásný romantický mlýn… Na tak malou obec je toho zde dost.

Jaká je infrastruktura obce a jak se chcete rozvíjet?
Máme zrekonstruované všechny obecní budovy, včetně bývalé školy, kde je nyní náš kulturní dům. Nemáme však opravenou náves, ale to je vázané na vybudování vodovodu a kanalizace. To nám zatím opravdu chybí. Je to pro nás v současné době to nejzásadnější, protože bez toho se nehneme dál. Zároveň je nám jasné, že nás to zadluží na hromadu let. Je to obrovský závazek. Dalším naším cílem je podpořit výstavbu a tím i počet mladých rodin a potažmo obyvatel. Obec nedávno prodala čtyři stavební pozemky, kde nyní domy již téměř stojí, a dalších pět máme v plánu nabídnout k prodeji. Bydlení zde má svá specifika, ale je zde krásně.

Napadá mě otázka ve spojení s novým mokřadem. Máte pocit, že se zlepšily poměry se spodní vodou?
Samozřejmě že výstavba mokřadu problematiku této lokality částečně vyřešila. Ale jakmile přijde větší voda, celý mokřad se téměř slije dohromady a vznikne souvislá vodní plocha. Ale obecně u nás zatím nikdy nebyly větší potíže s vodou. Ani v dobách největšího sucha. Vody je tu zatím dost.

A má tedy smysl vrážet ohromné peníze do vodovodu?

Otázka je, zda to bude takto vždycky. Je nutno stále myslet na budoucnost. A druhá věc je, jak je to s kvalitou vody v jednotlivých studních. Počítáme s pomocí Svazku vodovody a kanalizace Třebíč. Myslím, že u nás jiná možnost není.

A jsme na konci našeho povídání. Jaké jsou v Lesůňkách největší radosti a starosti starosty?

Největší radost mám, když se něco povede. Když něco zrealizujeme nebo uspořádáme nějakou akci a vidíme, že jsou lidé spokojeni nebo alespoň určitá část. To zapomeneme, že tu trávíme večery a volný čas. Je to ta nejlepší odměna a zpětná vazba pro nás pro všechny, kteří se snažíme tu naši obec pořád nějakým způsobem vylepšovat.
A starosti? Někdy je to práce s lidmi. Nikdy se nezavděčíte všem. To zná snad každý, kdo s lidmi pracuje nebo pracoval. A potom problémy malých obcí, pro které jsou některé věci nedosažitelné a pak i dlouhodobě nerealizovatelné.

Foto HoN: Jan Uher