TŘEBÍČ/VRCHLABÍ/PRAHA (juh) - Prestižní literární soutěž Magnesia Litera již trvá od roku 2002. Za cíl si klade zvýšit zájem o tištěnou knihu, o kvalitní literaturu. Žádný žánr nemá přednost, všichni jsou si rovni. Mladí básníci, spisovatelé i letití vědci. Ocenění se uděluje v devíti kategoriích, do kterých by se měla vydat veškerá knižní produkce. Úplné vítěze v kategoriích Litera pro objev roku a Magnesia Litera – Kniha roku vybírá 300 oslovených lidí od univerzitních badatelů až po knihovníky a knihkupce. Letos si jednu z cen odnesl Stanislav Březina. Třebíčský rodák a student místního gymnázia, který však nyní žije a pracuje ve Vrchlabí.
Rodiče ho vychovali k lásce a úctě k přírodě, což předurčilo i jeho profesní dráhu. Maminka učila na třebíčském gymnáziu a tatínek je známý třebíčský fotograf. Po něm Stanislav získal navíc zálibu a schopnost vyjadřovat se prostřednictvím fotografie. Po absolvování gymnázia odešel studovat do Českých Budějovic Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, poté PřF UK v Praze. Už během studií byl na BÚ AV ČR v Průhonicích členem badatelské skupiny odkrývající mechanismy soužití rostlinných druhů na krkonošských tradičně obhospodařovaných loukách.
Louky jsou také jeho hlavním předmětem zájmu na Správě KRNAP, kde profesně zakotvil. Má na starosti sledování jejich stavu a zpětnou vazbu ke kolegům, kteří o zdejší louky pečují. Kromě toho řeší agendu spojenou s Naturou 2000 a donedávna byl redaktorem regionálního badatelského časopisu Opera Corcontica. V odborných časopisech také publikoval několik článků s tematikou horských luk.
A letos za knihu Louky: Dobrodružství objevování získal společně se spoluautory Sylvií Pecháčkovou, Hanou Skálovou a Františkem Krahulcem cenu Magnesia Litera v kategorii Litera za naučnou literaturu. Stanislavu Březinovi jsme napsali a položili mu několik otázek.
Šťastní ocenění autoři František Krahulec, Sylvie Pecháčková a Stanislav Březina (Hana Skálová se slavnostního předávání nemohla účastnit).
Foto Michaela Říhová
Počítali jste s udělením ceny? Jaké to byly a jsou pocity?
Byli jsme v užší nominaci společně s dvěma dalšími knihami. Ta šance 1:3 je už poměrně vysoká, takže bych lhal, že jsme o ceně vůbec nepřemýšleli. Na druhou stranu, například další nominovaná kniha o exotické fauně Amazonie pro nás byla poměrně jasným favoritem.
Pro koho je kniha určena?
Pro přemýšlivé čtenáře, které zajímá, jak funguje svět okolo nich. Mnoho lidí mi říkalo, že kniha je skvělá pro studenty i obecně mladší čtenáře. Ohlas, kterého si vážím zatím úplně nejvíce, byl od jednoho biochemika, který kdyby si býval knihu přečetl na střední škole, strhla by jej prý ke studiu botaniky.
Je možné poznatky ve výzkumu horských luk použít i v loukách na Vysočině a jinde?
Zásadním poznatkem vyplývajícím z tohoto i jiných výzkumů na loukách je, že louky potřebují pravidelnou a vyváženou péči. Mnozí mají pocit, že nejlepší, co mohou udělat pro přírodu, je chránit ji před lidskou činností. Takhle to ale nefunguje z velké části ani v lese. A už vůbec ne na loukách a obecně na venkově. Venkov donedávna hostil neuvěřitelnou pestrost rostlin a živočichů, kteří ke svému životu potřebují bezlesá, prosvětlená stanoviště. Třeba právě pravidelná seč či pastva zde brání růstu stromů a šíření lesa, ve kterém by měly problém přežívat. Zároveň je důležité, aby šlo o přiměřenou a uvážlivou činnost – ideálem nejsou velkoplošné paseky, intenzivně hnojené a chemií sprejovaná pole, ani několikrát ročně sečené louky, ale mozaika různých, ale vždy přiměřeně obhospodařovaných biotopů.
Proč jsou louky důležité?
Pro mne osobně jsou květnaté louky místem, kde se člověk dostává do vytržení nad tou mnohostí tvarů, barev a forem růstu. Chcete, aby si děti představily něco konkrétního pod abstraktním pojmem biodiverzita? Vezměte je na květnatou louku. Co umožňuje lučním rostlinám vytvářet takto pestrá společenství? To se těžko vysvětluje ve zkratce, ale přesně o tom je vlastně naše kniha. Navnadím jen, že při pátrání po odpovědi lze narazit na překvapivé paralely s lidskou společností.
Louky nejsou ale jen přírodní hodnotou, díky tomu, že vznikly díky činnosti člověka na místě vykáceného lesa, jsou i naším kulturním dědictvím. Barokní kostelík ve vesnici, boží muka u cesty a na mezi balvany s roztroušenou mateřídouškou – to je krajina, kde se cítíme dobře, kde měl své rostlinné přátele Jakub Deml…
V jakém jsou louky obecně stavu? Jak je možné je chránit?
Pokaždé, když přijedu z Krkonoš na návštěvu k našim a vidím krajinu v okolí rodné Třebíče „obohacenou“ o nějakou novou vyasfaltovanou cyklostezku na místě staré prašné cesty, si říkám, zda to bylo opravdu nutné. Na Vysočině už dnes člověk stěží najde nějaký zákonem chráněný druh jako třeba v Krkonoších, a proto asfaltkám zdánlivě nemusí nic bránit. Ale třeba právě ta mateřídouška nebo pupava, divizna a řada dalších běžnějších a přitom pozoruhodných druhů, spoustu těch Demlových přátel, tu s námi stále ještě je. Často právě v mírně sešlapávaném okolí prašné cesty nebo na mezi hned vedle. Podobně taková na první pohled nevábná místa v okolí prašné cesty potřebují ke svému životu i motýli. Když cestu vyasfaltujeme, mění se postupně i její okolí – zarůstá trávou, mizí prostor pro barevné květy a motýli, zůstává srha a pýr. A to ani nemluvím o dopadu na krajinný ráz. Věřím tomu, že poptávka po asfaltu tu je. Zajímalo by mne ale, zda při debatách o podobných, zdánlivě bezproblémových záměrech mají výše uvedené argumenty alespoň nějakou váhu. Ona totiž asfaltka k asfaltce, znáte to…
Co se týká luk, většina jich je nyní přeměněna na produkční porosty na jaře žluté od pampelišek, které toho s těmi pestrobarevnými tradičně udržovanými porosty nemají mnoho společného. Ještě stále ale mezi nimi najdeme i spoustu hezkých míst se zvonky a kopretinami, které stojí za to zachovat. A jak? Už jsme to nakousli. Všichni, kdo se v létě nudíte, poraďte se s místními znalci či ochranáři, vezměte kosu na ramena a jděte si s kamarády zakosit. Když se to člověk naučí, je to neuvěřitelně relaxační činnost. A svoji hodnotu má někdy i nedělat nic – stačí ponechat pás trávníku na zahradě nastojato až do podzimu bez seče jako pastvu pro motýly a jiný hmyz.
