SLAVICE (ap) - Zase máme jaro, zase nám létají jiřičky a vlaštovky nad hlavami. A ona je prostě nádherná, i když s nimi také nelétá. Stojí si tam v poli, u staré, dávno nepoužívané cesty, kvete si a voní, bez usnesení kraje, bez dotací z Bruselu. Ano, na jih od Slavic, asi pět set metů od obce roste majestátní strom, vlastně jeden jediný ovocný strom mezi všemi těmi památnými lípami, buky, duby, jinany a jasany, co jich na úředním seznamu na Třebíčsku máme. To pro začátek stačí, je to třešeň ptačí - Cerasus avium.
Silueta kůrovci poničeného a pilami dřevorubců poznamenaného lesa asi padesát metrů za třešní dává vyniknout té bíle rozkvetlé nádheře. Povrchního pozorovatele, uhánějícího v autě po silnici od Slavic na Mikulovice mezi rozkvetlými stromy všude kolem, zřejmě další třešeň v dáli vůbec nezaujme. Zastaví jen ten, kdo ví, co za vzácnost roste pod přírodní rezervací Hošťankou. A vydá se třeba i pěšky provizorní vyježděnou polní cestou k tomu unikátu.
Ještě z dálky třiceti, dvaceti, deseti metrů se příchozímu nezdá být ten strom ničím výjimečným. Prozře ve chvíli, kdy stane přímo u velikána s obvodem kmene přes čtyři metry (kdo kdy viděl takovou třešeň?!), podívá se do její koruny a… spatří ty obrovské sloní choboty, to neuvěřitelné exponenciální prohnutí křivek větví mířících vzhůru k nebi. „Vždyť to je baobab, jako někde na Madagaskaru!“ bleskne hlavou užaslému pozorovateli. A pak teprve naplno začne prožívat tu záplavu, ty vodopády bílých květů, jimiž je strom v těchto dnech doslova obalen. Ne baobab, sakura, naše vysočinská sakura je to! K té by se měla konat procesí, pod ní by se měla odehrávat obdivná posezení s recitací veršů u příležitosti Dne Země! Co na tom, že Japonci takové slavnosti pořádají už více než tisíc let. Inspirujme se tedy, nikdy není pozdě začít s něčím takovým i u nás, ve střední Evropě… (Jako bych to už kdysi dávno psal, nebo nepsal, kdo ví?).
Zvyk nazývaný hanami neboli pozorování květin má v Japonsku kořeny v dávné minulosti. Již v období Heian (794–1185) pořádala šlechta slavnosti, jejichž hlavním bodem bylo obdivování kvetoucích třešní - sakur. Feudální páni a jiní význační hosté se shromáždili pod kvetoucími stromy a recitovali básně, které oslavovaly jejich krásu. Inu, doba internetu a digitálních médií byla i v Japonsku ještě hodně daleko. A ženy? Ty měly na sobě oděvy s elegantními vzory sakurových květů.
Piknikům pod kvetoucími sakurami se od 17. století začali v Japonsku věnovat i obyčejní lidé. Obdivovali květy a přitom s rodinou a přáteli jedli, pili, zpívali a tančili. No řekněte, nebylo by to pěkné, zavést takovou tradici i u nás, na Vysočině? Už proto, že to hlavní tady na dohled od Třebíče máme v dokonalé podobě – třešeň, památný strom, právě nádherně kvetoucí vysočinskou sakuru.
Památným stromem byla třešeň ptačí u Hošťanky vyhlášena už v roce 1982. Krasavice pod Hošťankou ale musí v posledních letech bojovat s nepřízní osudu, se suchem, s nezájmem lidí a snad i vandaly. Z kmene dva metry nad zemí se před časem vylomila jedna mohutná větev a zůstala viset na kusu dřeva a kůry. Větev to byla snad sedm metrů dlouhá a rovná, jako by se smrkový kmen z třešně vylomil. V minulých letech jsem ale v okolí památné třešně zaznamenal i příznaky údržby. Dokonce jeden menší strom v sousedství podlehl v zájmu velikána pile dřevorubcově.
Při letošní návštěvě minulý týden ve středu jsem pod třešní zaznamenal malou jednoduchou lavičku. Inu, provizorní posezení pod stromem, tak akorát pro dva na jaře… A nahoře, v rozvětvení – v plastovém obalu:keška.
Foto HoN: Arnošt Pacola
