TŘEBÍČ (mad) – Rok 2024 bude z hlediska finančního hospodaření Třebíče hned v několika ohledech rekordní. Město hospodaří s vůbec nejvyšší sumou peněz ve své historii. Rekordní je pro letošek celkový objem investic a během následujících týdnů odstartuje vůbec nejdražší stavební akce v dějinách Třebíče – rekonstrukce zimního stadionu. Hokej je v Třebíči fenoménem, má tady dlouhou tradici. V roce 2028 si připomeneme 100 let od založení hokejového klubu. Za tu éru se zde podařilo vychovat obrovské množství hokejistů, kteří se prosadili na české, mezinárodní, ale dokonce i světové úrovni. Odchovanci třebíčského ledu jsou například Patrik Eliáš či Martin Erat. Třebíč si chce tuto úroveň i nadále udržet. K tomu je nezbytně nutné, aby se rekonstruoval zimní stadion. Jeho aktuální podoba vznikla v sedmdesátých letech. V padesátých letech se zimní stadion přestěhoval do stávajících míst. Později byl zimní stadion zastřešen a v roce 1977 střecha nešťastně spadla s tragickým důsledkem. V osmdesátých letech byl stadion opětovně zastřešen a v podstatě od té doby je stadion v podobě, v jaké je doposud. Nejen o této stavbě, hokeji, sportu obecně, ale i nerovné podpoře kraje a v Třebíči vnímané zahořklosti vůči druhému největšímu městu na Vysočině jsme si povídali se starostou Pavlem Pacalem.
Dlouho avizovaná rekonstrukce zimního stadionu bude největší investicí v historii města Třebíče. Proč právě rekonstrukce, a ne raději nová stavba jako v Jihlavě?
Rozhodli jsme se pro rekonstrukci. Mnoho let se tato akce připravovala. Budova je zastaralá, zázemí pro hráče i pro návštěvníky je nedostačující. Tohle vše je potřeba někam posunout. Hokej je v Třebíči nejnavštěvovanější sport. Proto jsme se rozhodli do toho jít. Zvažovala se alternativa výstavby nového stadionu někde jinde na zelené louce. Takové místo tady ale není a postavit nový stadion s odpovídající kapacitou vychází bohužel mnohonásobně dráž než rekonstrukce stávajícího. V posledních asi deseti letech probíhala projektová příprava. Dostali jsme se do stádia, kdy to máme stavebně povoleno. Už v loňském roce jsme se rozhodli pustit se do soutěže. Bohužel výběrové řízení probíhalo v době, kdy veškeré ceny materiálu i stavební práce byly na vrcholu a nebyl ani hlad po zakázkách mezi firmami. Proto jsme záměr o rok odložili. Využili jsme aktuální situace, soutěžili jsme to v nezměněné podobě znovu a díky tomu jsme ušetřili 90 milionů korun. Byl to krok správným směrem.
Letos se s modernizacemi zimních stadionů na Vysočině doslova roztrhl pytel. Rekonstruuje se zimní stadion v Havlíčkově Brodě, v Třebíči, Jihlava staví Horáckou arénu. To jsou obrovské investice, které samotná města nemohou zvládnout. Jak je to s finanční podporou z kraje?
Aktuálně jsou na Vysočině dva hokejové kluby, které mají podobně bohatou tradici a hrají stejnou soutěž. Je to jihlavská Dukla a Horácká Slavia Třebíč. V obou případech se kluby dostaly do situace, kdy zimní stadiony nevyhovují. Obě města se pouští do rekonstrukce či výstavby nového. Velmi mne mrzí přístup Kraje Vysočina, který je z hlediska finanční podpory v obou případech diametrálně odlišný. Několikrát jsem na to upozorňoval pana hejtmana. Nechce o tom slyšet. Předesílám, že to Jihlavě přeji. Jako člen krajského zastupitelstva jsem hlasoval pro jejich finanční dotaci a budu rád, když v Jihlavě vyroste nový zimní stadion. Očekával jsem ale, že velmi podobným, ne-li stejným způsobem, se bude Kraj Vysočina chovat i k obdobnému případu, rekonstrukci zimního stadionu v Třebíči. Město Jihlava dostalo od Kraje Vysočina na stavbu Horácké multifunkční arény (část zimní stadion) dotaci ve výši 33 % celkových nákladů. Pro Třebíč bylo schváleno 17 % z celkových nákladů. Doložili jsme náklady po soutěži a ve výsledku to nebude ani těch slíbených 17 %, ale pouhých 11 %. Jsou to dva stejné případy, ale naprosto rozdílný přístup.
Někdo může namítat, že v případě Horácké arény se jedná o novou stavbu s větší kapacitou, zatímco třebíčský zimní stadion se rekonstruuje…
Horácká aréna sice bude mít větší kapacitu, ale to je rozhodnutí města a odráží se to na celkové výši nákladů. My jdeme cestou nižší kapacity, přesně dle potřeb Horácké Slavie. Naše náklady jsou 517 milionů, Jihlava je na dvou miliardách. Domnívám se, že procentuální podíl příspěvku kraje by měl být obdobný. Třebíč nemá stejné zacházení jako Jihlava a mně se to nelíbí. Už od konce roku 2021 jsem na to upozorňoval. Marně. Pochopení jsem nenalezl. Nikdo nechce potřeby Třebíče vnímat. Prý nejsme krajské město. Kraj se rozhodl nám částečně ten rozdíl kompenzovat tím, že nám odpustil část našeho spolupodílu při výstavbě parkovacího domu v Nemocnici Třebíč. Zřizovatelem nemocnice je kraj, a je to krajská stavba. Později jsem však zjistil, že při plánování parkovacích domů v dalších krajských nemocnicích se se spoluúčastí města nikde nepočítá. Jen v Třebíči. Takový dvojí metr je zarážející.
To je docela ostrá kritika. Neobáváte se zpětné reakce?
Očekávám, že budu osočen z toho, že je to jakási součást předvolebního boje před krajskými volbami. Musím ale říct, že na tuto skutečnost upozorňuji pravidelně už tři roky a sám nemám žádné ambice v krajské politice. Mně jde jen o to, aby byl slyšet hlas druhého největšího města na Vysočině a i jeho legitimní potřeby. Lidé z Třebíče i okolí, fanoušci hokeje, se na mne obrací a dotazují se, proč máme jiné podmínky než město Jihlava. Snažil jsem se to chápat v době, kdy měl kraj zadržované finanční prostředky ve Sberbank. Nešel jsem ani proti podpoře Horácké arény směrem k Jihlavě. Všechno toto je ale už vyřešené, a tudíž se domnívám, že by zacházení s městem Třebíč mělo být obdobné. Kraj Vysočina není jen Jihlava. Je potřeba vnímat i potřeby ostatních měst.
Pocítili jste politiku dvojího metru ze strany kraje i v jiných oblastech?
Bohužel to vnímáme i jinde. Třebíčští atleti usilují o výstavbu atletického tunelu. V rámci Vysočiny takové zařízení není. Bude to naprosto unikátní sportoviště, které umožní adekvátně trénovat i v zimních měsících. Atleti se do toho s vervou pustili, vše vyprojektovali, povolili a získali dotaci z Národní sportovní agentury (NSA) ve výši 70 % z celkových 41 milionů korun. Požádali kraj i město o spolufinancování. Kraj i město přislíbili spolupodíl ve výši 15 %. Atleti stavbu soutěžili v době, kdy byl covid a ceny materiálu byly problematické. Cena vyskočila příliš vysoko (55 milionů korun). Nevzdali se. Svoji žádost o dotaci u NSA proto stornovali a podali novou žádost s novou cenou. A byli úspěšní. Získali vyšší dotaci a opětovně požádali o navýšení financování kraj a město Třebíč. Za město v tom nevidíme žádný problém. Ale Kraj Vysočina se k tomu nemá. Žádost jim tam leží od loňského srpna. Atleti mají stavět už teď na jaře, a stále nevědí, zda budou mít zajištěno dofinancování. V případě oněch patnácti procent se jedná o navýšení asi o dva miliony korun. Taková částka je pro kraj zanedbatelná. Nerozumím tomu. Má vzniknout unikátní sportoviště, budou sem jezdit sportovní kluby z celé Vysočiny, a nejen atleti. Podle ústního vyjádření radního kraje Břížďaly, není prý navýšení spolupodílu možné. O tom by ale mělo rozhodovat zastupitelstvo. Principiálně to celé nechápu. Myslím, že kde je vůle, je i cesta. Sportovní spolek na svá bedra vzal téměř šedesátimilionovou unikátní stavbu a tři čtvrtě roku čeká na vyjádření od kraje. Když nedostanou potřebné dva miliony korun, co udělají? Shodí ze stolu celou stavbu za desítky milionů? Nelíbí se mi to. Kraj Vysočina obecně přeje sportu a k jeho podpoře přistupuje smysluplně. Jakmile ovšem dojde na město Třebíč, máme pocit, že jsme přehlíženi.
Zmínil jste, že náklady na rekonstrukci zimního stadionu v Třebíči budou stát 500 milionů korun. Rozdíl podpory z kraje ve výši 11 % oproti slíbeným 17 % je citelný. Nebude mít v tomto případě město problém s financováním rekonstrukce zimního stadionu?
Z hlediska finanční náročnosti celé této nejvyšší investice ze strany města musím říct, že Třebíč v uplynulých deseti patnácti letech hospodařila s přebytkem. Máme našetřené poměrně velké peníze, které využijeme mimo jiné i na zimní stadion, ale i na jiné stavební akce ve městě. Rekonstrukce zimního stadionu z hlediska financí neohrozí žádné jiné plánované aktivity města. Město Třebíč je na to finančně připraveno. Je na tom finančně dobře a má prostor i na nějaké menší zadlužení, což dobře hospodařící společnost považuje za samozřejmost. Celkově letos investujeme nejvíce prostředků. Na druhou stranu se moc nemluví o tom, že město Třebíč nikdy nemělo tolik peněz k dispozici jako v letošním roce. Přebytky se „neprojídaly“, schovávaly se na potřebné investice do rozvoje naší krásné Třebíče. Dotace ze strany Kraje Vysočina je pro nás velmi výraznou a citelnou podporou.
Jak se na vynucenou dvouletou odstávku domácího ledu připravuje SK Horácká Slavia?
Horácká Slavia s námi pravidelně komunikuje. Informuje nás o svých záměrech. Víme o tom, že družstvo mužů A najde útočiště v Moravských Budějovicích. Tam je to dohodnuto s městem i klubem. Co se týká mládežníků, probíhají jednání v Náměšti nad Oslavou a určitě budou oslovena i jiná města. Necháváme to na Horácké Slavii. My jako město k tomu přistupujeme zodpovědně, takže prostředky, které byly určeny na provoz zimního stadionu, necháme Horácké Slavii na pronájem ledu v okolních městech. Naší společnou snahou je udržet činnost ledního hokeje i v této kritické době, kdy budou muset družstva hrát mimo domácí led. Blíží se konec sezony. Pak minimálně sezonu a půl budou naši fanoušci, respektive my všichni – i já se považuji za fanouška hokeje, jezdit do Moravských Budějovic. Předpokládáme, že začátkem února 2026 by Horácká Slavia už mohla hrát v novém na domácím ledě. Konec hokejové sezony 2025 / 2026 tedy už zpátky v Třebíči.
Třebíč se může pyšnit slušnou fanouškovskou základnou…
Je to známka bohaté historie a toho, že hokej u nás fanoušky má. Dědí se to z generace na generaci. Mě k hokeji přivedli rodiče, my jsme k tomu přivedli naše syny. Je to výraz toho, že Třebíč žije hokejem. Chceme hokeji vytvořit zázemí i pro budoucí generace, aby tady i nadále mohli být vychováváni skvělí hráči.
Vy sám jste býval aktivním třebíčským hokejistou a později jste působil i jako rozhodčí.
Hrál jsem hokej od šesti do patnácti let a pak jsem přesedlal na dráhu hokejového rozhodčího. Měl jsem to štěstí, že jsem dva roky pískal hokejovou extraligu, tu nejvyšší českou soutěž. Splnil jsem si v hokejovém životě mnoho snů. Co se mi nepodařilo jako hráči, se mi poštěstilo jako rozhodčímu.
Máte blízko k mnoha dalším sportovním odvětvím. Je možné, že i proto je sport v Třebíči ze strany města výrazně podporován?
Sport je základ. Klademe důraz hlavně na mládež. Město Třebíč nemá za cíl vychovávat vrcholové sportovce. Chceme, aby sportovní kluby vychovávaly děti k pohybu, zdravému životnímu stylu. S pohybem a sportem přichází další atribut, jako je fair play, umění vyhrávat i prohrávat. Umět překonávat bolest, překážky i nezdar, to se do života hodí. Pro společnost je do nedocenitelné a sport to s sebou přináší. Proto sport má naši podporu a nadále ji mít bude.
