TŘEBÍČ – O chystané velké retrospektivní výstavě třebíčského rodáka malíře Františka Mertla (působícího pod uměleckým jménem Franta) v Jízdárně Pražského hradu přijel do Třebíče informovat kurátor Národní galerie Praha Radoslav Ištok.
Francouzský malíř českého původu Franta se narodil 16. března 1930 v Třebíči. Za války zažil pronásledování rodiny ze strany nacistů, kteří trestali otce-legionáře za jeho příslušnost k československým jednotkám ve Francii a Anglii a matku internovali. Franta se v mládí věnoval zvláště závodění na kole (zůstal mu věrný až do vysokého věku), výtvarný talent ho však přivedl na Vyšší uměleckoprůmyslovou školu v Brně (1948–52), odkud byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění do ateliéru prof. Miloslava Holého (1952–57). Profesor, sám krajinář, cenil studentovo zaměření na figurální malbu a doporučil mu stipendijní pobyt na Akademii v Perugii (1956). Tam byl okouzlen životem ve svobodném světě, rozšířil si umělecký obzor a šťastně se seznámil se svou budoucí ženou Jacqueline. Na závěr pražských studií se zúčastnil cesty studentů do východního Berlína a využil příležitosti, aby emigroval do Francie, jež se stala jeho druhou vlastí. Frantův sklon k expresionistickému zpodobení postav odpovídal aktuálním tendencím, a ještě než se usadil roku 1964 ve Vence na Azurovém pobřeží, setkal se osobně s čelnými představiteli francouzské malby, Picassem, Chagalem a jinými.
O těchto životních peripetiích a především Frantově tříbení vlastního výrazu v porovnání s tradicí a současným uměním hovořil ve středu 4. prosince Radoslav Ištok ve své třebíčské přednášce nazvané Franta: Svědectví. Ištok tak v prostředí Expozice Franta v Národním domě přiblížil i společenské angažmá umělce, který se po získání francouzského občanství v 60. letech minulého století angažoval třeba i ve hnutí za zrušení trestu smrti ve Francii. Poukázal i na důležitost motivu brány ve Frantově tvorbě coby vstupu do jiné dimenze. Také ilegální průchod Braniborskou bránou v Berlíně v roce 1958 při cestě za milovanou ženou byl pro Frantu klíčovým okamžikem pro jeho osobní i umělecký život ve svobodném světě. Ištok také poukázal na Frantův celoživotní pacifismus a opakující se téma úzkosti a napětí z války ve Frantových obrazech. Ostatně v malířově životě hrozilo, že v případě další světové války by on, voják Francie, tedy paktu NATO, mohl bojovat proti svému bratrovi, československému vojákovi v sestavě Varšavské smlouvy. Aktuálnost Frantovy tvorby spočívá právě v umělcově citlivosti vůči kráse i hrůze lidského bytí, které se ocitá pod politickým, technickým nebo konzumním tlakem moderní společnosti.
Frantova výstava se bude konat od 14. února do 15. června příštího roku v Jízdárně Pražského hradu, která je jednou z nejprestižnějších výstavních síní v Česku. Představí sedm dekád umělcovy tvorby včetně velkoformátových tušových kreseb a bronzových plastik.
Text a foto: Arnošt Pacola
