---

Podzimní část fotbalové sezony se přehoupla do své druhé poloviny a ani nízké teploty a déšť neodradily stovky fotbalových fanoušků od toho, aby vyšly podpořit svůj oblíbený mančaft. Fotbal je bezesporu nejoblíbenějším, nejrozšířenějším a též i nejsledovanějším sportem na planetě Zemi. Vedle gigantů typu Španělska, Francie, Anglie a Brazílie se kupříkladu kvalifikací na prestižní šampionáty účastní i trpaslíci z Papuy-Nové Guiney, Fidži nebo Mosambiku. Fotbal si prostě našel oblibu ve všech koutech světa a jinak tomu není ani u nás. Oproti některým jiným okresům se ten třebíčský může pochlubit vysokou úrovní zdejšího fotbalu. Od kvality samotných celků až po vysokou diváckou návštěvnost. A není divu, fotbal zde má tradici přes sto let a oblibu si po celá ta léta stále drží.

Z Britských ostrovů k českým studentům
Ačkoliv se mnohdy o počátcích fotbalu hovoří již v souvislosti se starověkým Římem, případně později s anglickou středověkou společností, za základy tohoto sportu se musíme vydat až do druhé poloviny 19. století. Míčové hry podobné fotbalu se totiž těšily čím dál větší oblibě, zejména na školách, ovšem problém byl v rozdílném výkladu pravidel. Zatímco někde se do balónu čistě kopalo, jinde bylo možné i jeho přenášení rukama. Proto se nejprve britské školy domluvily v roce 1848 na prvním uceleném znění pravidel, důležitým milníkem je však rok 1868. Jedenáct londýnských fotbalových klubů tehdy ujednalo vznik organizace The Football Association, která vypracovala nové znění pravidel. Co je důležité, v nich byla zcela vypuštěna hra rukama. Rok 1863 lze tak brát za počátek fotbalu, jak jej známe dnes. Z Anglie se fotbal s těmito pravidly brzy rozšířil i do dalších zemí Velké Británie a následně i do hloubi Evropy.

V zemích Koruny české se nový sport rozšiřoval taktéž pomocí nadšených studentů, kteří zakládali nové spolky. Důležitou osobností je v tomto ohledu nadaný sportovec Josef Rössler Ořovský. Po svých pražských studiích se vydal na zkušenou do západní Evropy a v Anglii se nablízko, i coby samotný hráč, setkal se zde rozkvétajícím fotbalem. Tyto zkušenosti převedl i do českého prostředí, kdy přeložil pravidla kopané a sám dokonce roku 1896 řídil první derby pražské Sparty a Slavie. Oba kluby však vznikly již dříve, Slavia roku 1892, Sparta o rok později. V těchto počátcích tuzemského fotbalu nelze opomenout ani založení Českého fotbalového svazu v roce 1901. Ten se po založení organizace FIFA roku 1904 stal její součástí, ovšem na protest rakouských funkcionářů, že Češi nejsou samostatným státem a tudíž by zde neměli mít vlastní zastoupení, byl ČFS ze struktury FIFA vyňat. Do první světové války pak vznikly také kluby jako Viktoria Žižkov a SK Kladno (1903), FC Velké Meziříčí (1906), Slavoj Vyšehrad (1907), Viktoria Plzeň (1911) nebo SK Židenice, předchůdce brněnské Zbrojovky (1913). Své kořeny však v této době zapustil fotbal i zde na Třebíčsku.

Začátek fotbalu v Třebíči aneb Opět ti studenti
V samotné Třebíči má celosvětově nejrozšířenější sport své počátky v roce 1907. Podobně jako při rozšíření fotbalu do pražských kruhů i zde u toho byla parta studentů, a jak jinak než právě se zkušenostmi z Prahy. Byli to oni, kteří v roce 1907 založili v Třebíči první nikde nepřihlášený fotbalový celek a v roce následujícím zde vznikl již zaregistrovaný Akademický footballový kroužek. Toto uskupení se stalo jakýmsi základním kamenem pro Český sportovní klub založený v roce 1909. Aby toho ovšem v Třebíči nebylo málo, za pár měsíců, roku 1910, se tu též ustanovil Dělnický sportovní klub, v němž se mimo jiné taktéž specializovali na stále ve společnosti oblíbenější kopanou. Jak ČSK, tak i DSK měly pole své působnosti velmi široké a nespecializovaly se pouze na fotbal, ale také na další sporty, včetně těch zimních. Ránu oběma klubům ovšem zasadila první světová válka a nucené přerušení činnosti a k opětovnému návratu na sportoviště došlo až pomyslně pod vlajícím praporem nově vzniklé Československé republiky. Ovšem v těchto letech se oba celky vydaly po dvou různých cestách. Zatímco o rok starší ČSK se začal potýkat s problémy a roku 1923 se se spolkem Achiles Třebíč transformoval na Sportovní společnost Třebíč, až i tento spolek v roce 1927 zanikl, dělnickému klubu se dařilo nadále. Hlavním fotbalovým tahounem ve městě byl po první dekádu první republiky DSK Třebíč. Tak jako v dnešní době se v třicetitisícovém městě nachází dva kluby, za první republiky byla tato paleta fotbalových týmů daleko širší. Nelze tedy opomenout, že fotbalovou činnost rozvíjely například i židovský klub SK Hakoah, Podklášteří a od roku 1928 SK Horácká Slavia Praha. Poslední zmíněný tým, od roku 1932 disponující hřištěm za třebíčskou nemocnicí, se brzy stal druhým fotbalovým hegemonem Třebíče. U dvou klubů to ale nezůstalo, v polovině 30. let se o slovo přihlásil další, a to SK Borovina.

Jedni z prvních na Třebíčsku
Souběžně s Třebíči se fotbal rozvíjel též na jihu okresu, a to v Moravských Budějovicích. I zde lze za počátky označit 1907, ovšem k založení klubu zde došlo až o čtyři roky později. Sportovní klub Moravské Budějovic byl založen v hostinci U Bílého koníčka na konci března 1911, ovšem zanedlouho poté, roku 1914, musela být činnost klubu vinou války na čas přerušena. K opětovnému nastartování moravskobudějovického fotbalu došlo až v nově vzniklé republice, v dubnu 1919. Za první republiky však byl rozmach fotbalu v tomto městě takový, že zde vznikly i další, tentokráte levicově orientované spolky, které se kopané věnovaly. Roku 1921 vznikla Rudá hvězda Moravské Budějovice, za sedm let pak Dělnický sportovní klub. První zmíněný celek však nebyl u úřadu oficiálně zaregistrován a nedožil se ani konce 20. let. Zato druhý klub, pod patronací sociální demokracie, byl pro SK Moravské Budějovice silnou konkurencí. Rivalita v rámci jednoho města skončila po zřízení protektorátu, kdy se oba kluby sloučily v nově vzniklý Atletický fotbalový klub, Dlouhou tradici fotbalu mají také Jaroměřice nad Rokytnou, Náměšť nad Oslavou a Želetava. Ovšem oproti Třebíči a Moravským Budějovicím je jejich oficiální vznik datován do počátků první republiky. Zatímco ve městě u řeky Rokytné vznikl oddíl fotbalu v roce 1920, v Želetavě vznikl oddíl fotbalu při zdejším Sokolu v roce 1922, téhož roku sportovci na východní části Třebíčska založili SK Náměšť nad Oslavou. Nelze zde nezmínit ani Čáslavice se svým významným rodákem, literárním kritikem Bedřichem Fučíkem, který zde společně s dalšími studenty položil základy místního sportovního klubu v roce 1921.



Rozmach klubů ve 30. letech
Velký rozmach kopané ale nastává ve 30. letech 20. století. Není také divu, v této době byl československý fotbal ve velkolepé formě. Již v polovině 20. let vznikla nejvyšší československá liga, čímž také nastala profesionalizace fotbalu. Týmy Sparty a Slavie, tehdy ještě oba sídlící na Letné, již dominovaly tuzemské soutěži. Popularitě pak zcela jistě přidalo i Mistrovství světa v Itálii v roce 1934, kde se československá reprezentace se střelcem Oldřichem Nejedlým a gólmanem Františkem Pláničkou umístila na druhém místě za pořadatelským celkem.
I na pozadí těchto událostí vznikly v průběhu 30. let fotbalové celky například v Okříškách, Starči, Předíně nebo Hrotovicích. První fotbalisté v Okříškách si vlastní sportovní klub ustanovili v polovině června 1930, avšak vinou hospodářské krize a pohromy v podobě požáru byl klub posléze nucen na čas přerušit svoji činnost. Také do roku 1930 spadají počátky organizované fotbalové činnosti v městysu Stařeč. Tehdy zde vznikl Sportovní klub Stařeč, dva roky na to Rudá hvězda Stařeč, organizace však v roce 1935 zanikly. Téhož roku byl ale místními sportovci ustanoven Dělnický sportovní klub, jenž svoji činnost zaměřil mimo jiné i na fotbal. V obci perleťářů se první kapitoly do fotbalové kroniky začaly psát v roce 1932, v Hrotovicích o dva roky později.

Avšak bylo také hned několik obcí, ve kterých popularita fotbalu šla strmě nahoru, ovšem jakákoliv činnost zde nebyla organizována a parta místních sportovních nadšenců sehrávala povětšinou pouze přátelská utkání. Příkladem zde mohou být například Rapotice, Rokytnice nad Rokytnou nebo Chlístov. Kupříkladu rapotičtí mládežníci sehrávali na počátku 30. let povětšinou přátelská utkání na hřišti svých soupeřů, posléze ovšem na krátkou dobu nadšení pro fotbal opadlo. Až roku 1939 se opět začínal fotbal stávat sportem číslo jedna a místní sportovci odehrávali přátelská utkání mezi částmi obce, až v roce 1943 došlo k oficiálnímu zápisu klubu do spolkového katastru. Podobně i v Rokytnici rostl za první republiky zájem o sportovní cvičení včetně fotbalu. Například v roce 1931 pronesl tehdejší starosta rokytnického Sokola Bohumír Syrový, bratr generála Jana Syrového, na valné schůzi k činnosti spolku tato slova: „Cvičilo se pouze 9 měsíců, ostatní měsíce vyplněny sportem na letním cvičišti. Nutno pěstovati sport dle správné methody, jinak je škodlivý. Volleyball zaniká, zato vžívá se divoký football, hra někdy dosti surová.‘‘ Kopaná se skutečně vžívala, ovšem až do roku 1941 nebyla nijak organizována. Byla odehrávána pouze přátelská utkání s okolními vsemi nebo mezi částmi Rokytnice. Ve vedlejším Chlístově existovala za první republiky organizace SMACH (Sportovci Markvartic a Chlístova), jež měla své zázemí v podobě hřiště blízko dnešního koupaliště, a později ve 30. letech SK Slavia Chlístov. Fotbalové vyžití v této podobě však v Chlístově zaniklo s nástupem protektorátu a totálním nasazením chlístovských hráčů.

Počátky fotbalu však nebyly vůbec snadné. Často se ve fotbalových kronikách dočtete o nedohraných utkáních z důvodu, že praskl jediný balón, kolikrát z důvodu bitek mezi hráči nebo inzultací rozhodčího. I přes to ale vášeň a nadšení vydržela i přes následující, často i nepříliš veselá léta.

Náhrada za zaniklý Sokol
V historii fotbalových klubů je mnohdy významným milníkem rok 1941. V dubnu tohoto roku došlo z přípisu říšského protektora Konstantina von Neuratha k pozastavení činnosti Sokola, po nástupu Reinharda Heydricha a po tzv. Akci Sokol, v níž skončilo ve vězení okolo 1500 sokolských činovníků, byla Československá obec sokolská úplně rozpuštěna. Sportovci v mnoha místech tak hledali způsob, jak ono prázdné místo po Sokolu zaplnit. Kromě pokračování v ilegalitě či nijak organizovaného cvičení připadalo v úvahu také založení úplně nového spolku. Ačkoliv již v dubnovém přípisu říšského protektora stálo, že se zakazuje vznik náhradních organizací a hromadného přesunu sokolů do jiných spolků, v některých obcích se tento krok povedl. Například v již zde zmíněné Rokytnici se už od dubna 1941 jednalo o vzniku nové organizace, v září Zemský úřad v Brně schválil zaslané stanovy a o měsíc později se konala ustavující schůze nově vzniklého SK Rokytnice nad Rokytnou. I přes uvedený zákaz se skutečně hned několik prvorepublikových Sokolů dostalo do struktur sportovního klubu, například mezi zakládajícími členy a později funkcionáři SK byli činovníci posledního sokolského výboru. Dalším příkladem jsou Výčapy. Zde taktéž nezůstali místní sportovci nečinní a v březnu roku 1942 založili SK Slavia Výčapy, pod jehož hlavičkou se zdejší fotbal odehrával po následujících pět let, než organizace přešla pod TJ Sokol Výčapy.

Fotbalový rozkvět ve druhé polovině 20. století
Velký nárust klubů, z nichž většina vydržela až do dnešních dní, nastal až ve druhé polovině 20. století. Zde je ale třeba zmínit zásadní organizační změnu v tělovýchovné činnosti po roce 1948. Po druhé světové válce a zkušenostmi s ní tíhla tehdejší společnost k většímu vzájemnému sjednocení a kolektivismu, což se odrazilo i na sportu. Samotná KSČ viděla ve sjednocení tělovýchovy snazší kontrolu jednotlivých spolků, a sama tak například doporučovala svým členům vstup do znovuobnoveného Sokola. Myšlenka sjednocení tělovýchovných spolků však narážela především u Orla a fotbalového svazu. Výsledkem byl jakýsi kompromis v podobě federativního sjednocení v Československém tělovýchovném svazu v roce 1946. Spolky byly sice sdruženy, ovšem stále samy rozvíjely vlastní činnost. Změna nastala po nástupu komunistů k moci v únoru 1948, kdy se z rozhodnutí Ústředního akčního výboru Národní fronty začala všechna sportovní činnost organizovat pod hlavičkou Sokola.

I tak se ale v této době pomyslné portfolio fotbalových klubů na Třebíčsku značně rozrostlo. Nejvýše postaveným celkem z regionu byl TJ Spartak Třebíč vzniklý v roce 1953 a navazující na výše zmíněný DSK Třebíč. O rok později je datováno založení fotbalu v Hartvíkovicích, roku 1956 v Koutech a 1959 v Horním Újezdu. Pokračovat by samozřejmě bylo možné dále, což dosvědčuje dlouhou a stále trvající oblibu fotbalu v tomto okrese.