Obec Dešov vznikla v roce 1960 spojením vsí Velký a Malý Dešov. Od té doby se snaží fungovat skutečně jako jedna obec a uchovává bohatou historii i kulturní tradice. Část obce byla v roce 1995 vyhlášena vesnickou památkovou rezervací díky zachovalé architektuře, kterou doplňují kaple na obou návsích a tři boží muka zapsaná jako kulturní památky. Přírodní bohatství obce zahrnuje chráněná území, například Černá blata či Suchou horu, i malebné údolí Želetavky.
Na obecním úřadě nás přijal neuvolněný starosta Petr Smíšek, který pracuje jako manažer v obalovém průmyslu. Tato práce mu umožňuje rozložit si práci podle potřeby, což je pro výkon funkce starosty k nezaplacení.
Jako vždy začneme povídáním o obecním znaku. Máte ho pěkně půlený. Znáte jeho legendu?
Dešov je jednou obcí teprve od roku 1960. Do té doby to byly obce dvě. Malý a Velký Dešov. To respektuje i znak, kdy na levé straně je mnoholistá růže jako symbol Velkého Dešova a bílá volavka patří Malému Dešovu. Oba symboly byly na starých obecních pečetích. Tento znak máme od roku 2015. Ale nějakou další legendu neznám. To se přiznám.
Jaké v Dešově fungují spolky?
Máme zde hned dva hasičské sbory, což je relikt dvou Dešovů. Některé tradice se prostě drží velmi úzkostlivě. Pak zde máme myslivecký spolek a sdružení místních dobrovolníků, kteří si říkají PoNašom. Ti pořádají nejrůznější společenské akce, z nichž nejznámější je zřejmě Kotlíkový guláš.
A který spolek se věnuje dětem?
Letošní školní rok začali s dětmi pracovat myslivci. Scházejí se od září a pokud vím, chodí do kroužku asi 10 dětí. Vedený je pod školou. Ale nejvíc akcí pro děti dělá obec a skutečně se snažíme. Na mysli mám karneval, drakiády, dětské dny a podobně. Odhaduji to na takových sedm akcí pro děti za rok.
Máme tu však i skauty, i když ne jako místní organizaci. Dětí, které skautují, je zde celkem dost. Na schůzky jezdí do Moravských Budějovic, ale občas se skauty z Moravských Budějovic spolupracujeme, a to je vždy prima. Teď na jaro jsme domluveni na noční hře pro děti. Na svoje skauty jsme velmi hrdí.
Jaké zde máte sportoviště a jak moc se místní sportu věnují?
Organizovanou sportovní činnost zde nemáme, ale skvěle zde funguje spontánní sportování. Máme zde samozřejmě fotbalové hřiště, ale na něm se moc nehraje. Nejvíce se něco děje na našem víceúčelovém hřišti, které je hned vedle školy, a tam se schází několik kluků téměř každý den. Tam se hraje většinou fotbal, basket a podobně. Přes zimu se chodí do kulturního domu, který jsme upravili na sportovní činnost i pro školu, a přes zimu se tam hraje florbal. Teď to vypadá, že snad přibude ping pong.
Kromě toho máme dvě dětská hřiště. Samozřejmě jedno ve Velkém a druhé v Malém Dešově. Sport a zdravý pohyb vůbec se jako obec snažíme maximálně podporovat.
Koukám jako blázen. Říkáte, není zde organizovaná činnost, ale přitom všechno funguje. Děti i dospělí se pravidelně scházejí, sportují, hrají hry… Jak to děláte?
Je to jednoduché. Žijí zde prima lidé, kteří to dělají jako dobrovolníci. Prostě proto, že je to baví, mají zájem a ochotu věnovat se nejen svým, ale i cizím dětem. Třeba ti kluci se na víceúčelovém hřišti scházejí stejně, jako jsme se kdysi my scházeli na plácku. Mají naši důvěru, přístup ke klíčům a chodí spolu sportovat. Na florbal chodí i někteří rodiče těch kluků a zase je to úplně spontánní. Kdo přijde, hraje, kdo má klíče, ručí za to, že to bude v pořádku. Máme zde dobré rodiče, kteří mají zájem, aby se jejich děti hýbaly, a my je jen podporujeme, aby to měli co nejjednodušší.
Jak to zde máte se školou a možnostmi práce pro dospělé?
V obci máme mateřskou školu pro 25 dětí a základní školu pro první až pátý ročník. Školka už je několik let plná, za což jsme velice rádi. I školu máme naplněnou tak, že jsme po dva roky nemuseli žádat o výjimky. Takže jsme velmi rádi. Po páté třídě jezdí děti do Moravských Budějovic.
Jako největší zaměstnavatel je zde zemědělské družstvo a pak jsou zde drobní řemeslníci. Zbytek musí dojíždět do Moravských Budějovic.
Jak zde funguje dopravní obslužnost? Jezdí zde dost autobusů?
Není to žádná sláva. Jezdí zde čtyři až pět spojů ve všední den a přes víkend nic. Poslední spoj z MB sem jede v pátek v šest hodin večer a odtud v pondělí ráno v pět hodin. Autobusy jsou prostě linky pro děti jezdící do školy a ze školy a pro dospělé do práce z práce. Základní obsluha, nic navíc. A ještě musím dodat, že je to pouze ve směru na MB. Když se chcete dostat do Jemnice, nebo dokonce přes hranice kraje, třeba do Znojma, máte smůlu. Takže kdo potřebuje jezdit třeba do Vranova, jezdí autem.
Je ale zajímavé, že třeba do Bítova se čtyřiceti stálými obyvateli dojíždí jihomoravský IDS každý den sedmkrát včetně víkendu, kdy jede spojů jen pět. Jiný kraj, jiná obslužnost. Tam jsou o několik úrovní nad námi. Je to mrzuté, ale je to tak. Prostě se dostanou všude, protože IDS to má vyladěné tak, že na sebe spoje navazují. Nevím, jestli je to tím, že jsme na hranicích, ale je to opravdu smutné.
Jaké zde dodržujete tradiční akce. Na mysli mám především masopust, hody a podobně, ale zajímají mě i akce pro děti, které jste již zmínil.
Je to již více než deset let, co se obnovila tradice masopustu. Pouť zde máme velice brzy na jaře, když je ještě zima, takže se odehrává spíš uvnitř rodin. Akce pro veřejnost neděláme, bylo by to zbytečné. Krásná a určitě již se dá říct, že tradiční akce je kotlíkový guláš. Ta bývá v létě a má obrovskou návštěvnost, která se pohybuje mezi třemi a pěti sty lidí. Letos byl již jedenáctý ročník. Pro děti je to karneval, který letos bude slavit 56. ročník bez přerušení. Dále jsou to dětské dny, drakiády a podobně.
Na první neděli adventní rozsvěcujeme strom a základní škola připravuje koncert. A stromy máme samozřejmě taky dva. Na Mikuláše to zde máme tak, že starší děti, to znamená 8. a 9. třída a děti ze středních škol se převléknou za Mikuláše, anděly a čerty, obcházejí vesnici a navštěvují špunty. My jako obec jim pomáháme s balíčky. Tato tradice je již velmi stará, ani nevím jak. Den před Štědrým dnem máme setkání u punče. Sejdeme se tady před úřadem, zpíváme koledy, vaříme čaj a punč, povídáme si. I tato akce byla v Malém a Velkém Dešově extra, ale snažíme se, abychom se scházeli dohromady. Jde to pomaličku.
Jaké zde máte turisticky a přírodně zajímavá místa? Co by neměl poutník minout?
Část Velkého Dešova je od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací. Máme tu dochované soubory lidové architektury. Několik domů je skutečně nádherně opravených.
Za návštěvu ale rozhodně stojí dvě chráněná území. Jedním je přírodní rezervace Suchá hora, která se zvedá nad obcí. Lesy tvoří smíšené listnaté porosty a vyskytuje se tam řada vzácných a chráněných rostlin a živočichů. Například brambořík nachový, česnek medvědí, dymnivka plná… Z živočichů pak roháč obecný, včelojed lesní nebo strakapoud prostřední. Ale je toho tam mnohem víc. Krásné místo, hezké v každé roční době.
Dalším takovým místem je přírodní památka Černá blata s výměrou 5,76 ha. Chráněna je kvůli přirozenému bukovému porostu.
V obci kromě kaplí svatého Josefa v Malém Dešově, kaple Panny Marie Bolestné z roku 1781 stojí za pozornost památník T. G. Masaryka, který se zachoval i přes období totality. Historicky významná je také pamětní deska novináře a odbojáře Antonína Pešla.
Jak to zde máte s chataři a chalupáři?
Chataře nemáme žádné, chalupáře ano. Ale moc jich není a postupně splývají s životem obce. Je to podle toho, jak dlouho chalupu vlastní. Máme je rádi, a když budou mít chuť jakkoli se zapojit, budeme rádi.
Jakou zde máte infrastrukturu a chystáte nějakou modernizaci obce?
Máme pochopitelně vodu, elektřinu, plyn a dešťovou kanalizaci. Internet si můžeme zvolit od dvou poskytovatelů. Takže akorát bychom rádi dostali elektřinu do země a zbudovali splaškovou kanalizaci. Ale k tomu je třeba i čistička, a to jsou už takové náklady, že zcela přesahují možnosti naší obce. Stavět pro naši obec čističku za 100 milionů, to opravdu nedává smysl.
Posledních několik let se soustřeďujeme na vytvoření nových stavebních parcel. Snažíme se tak přilákat mladé rodiny, které by zde zakotvily a pomohly nám udržet školku a školu. To je asi starost všech obcí. Nabídnout mladým rodinám takové podmínky, aby měly chuť zde žít a vychovávat děti. A myslím, že se nám to daří. Zasíťovali jsme jedenáct nových parcel a většina z nich je již prodána. Parcely jsou směrem na Malý Dešov a pět domů už je pod střechou.
Velkou akcí na příští rok je rekonstrukce návsi ve Velkém Dešově, kde budeme dělat novou silnici. Tu tedy bude dělat kraj, ale v naší režii bude výměna kanalizace.
Další akce, na jejíž výsledek se všichni těšíme, je rekonstrukce kulturního domu. Postaven byl na začátku sedmdesátých let a od té doby se tam nedělalo v podstatě nic. Takže se těšíme, že ho zase dostaneme do kondice, protože je to naše kulturní centrum. Práce to bude hodně, ale je to naprosto nutné.
Už jsme o tom trošku mluvili, ale přece jen vám tu otázku položím. Cítíte se jako mládnoucí, nebo stárnoucí obec?
Já myslím, že mohu hrdě prohlásit, že mládnoucí, protože se rozrůstáme a průměrný věk se snižuje. Ale hlavně mám pocit, že jsme dobrá a přátelská obec. Že když někdo potřebuje pomoc, dostane ji. Že jsou zde báječné rodiny a péče o děti a jejich smysluplné vyžití a rozvoj je ve společném zájmu všech. Takže nejen věkem, ale hlavně duchem jsme mladá a svěží obec. A přitom nezapomínáme na svoje seniory
A poslední otázka. Jaká je největší starost a radost starosty?
Klidně tam napište, že skutečné starosti starostové nemají. Každý to má určitě nějak jinak, ale já to cítím takhle. Největší starost starosty je o to, aby se obyvatelé v jeho obci cítili dobře. A pokud se mu to daří, je to důvod k radosti a spokojenosti. Myslím si, že je to všechno o komunikaci. Když si lidé navzájem naslouchají, dají se překonat opravdu velké problémy. A dokud spolu lidé mluví a setkávají se, tak to funguje. Jak si přestanou naslouchat, začnou problémy.
