TŘEBÍČ (herb) – Nejen po celé České republice, ale téměř po celé Evropě je Třebíč známá především díky svým skvostným památkám zapsaným ve světovém seznamu dědictví UNESCO. Krásy svatoprokopské baziliky a židovského města rok co rok obdivují tisíce turistů. Zdejší památky dokazují blízké a dlouhotrvající soužití dvou náboženství, objekty v židovské čtvrti jsou pak cenným a unikátním pramenem o kultuře židů v Třebíči. Svého dědictví si je také město vědomo a hrdě se k němu hlásí. Židovskou kulturou Třebíč zcela ožila minulý týden, kdy se zde ve dnech 31. července až 4. srpna konal vůbec poprvé festival Male Chajim.
Ukázku židovských tanců návštěvníkům předvedl místní soubor Yocheved.
Doby, kdy se po Zámostí procházeli Třebíčané židovského vyznání, kdy z oken pod Zámostím zněly klezmer písně, jsou nenávratně pryč. Na vině jsou především zvěrstva za druhé světové války, po kterých se ulice židovské čtvrti v Třebíči bohužel vyprázdnily. Na spojení města a židovské kultury tak v dnešních dnech odkazují pouze úzké uličky a kamenné zdi domů a synagog v místě bývalého ghetta. Do dob dřívějších, kdy bylo náboženské složení třebíčského lidu o něco pestřejší, se Třebíč vrátila minulý týden díky festivalu židovské kultury Male Chajim. V překladu tento hebrejský název znamená plný veselí a nutno poznamenat, že zde živo a veselo opravdu bylo.
V židovské čtvrti se dříve pořádaly dvě akce – přednáškový Šamajín a spíše pro pobavení Oživené židovské město. Letos se poprvé tyto dvě akce spojily právě v Male Chajim, aby si zájemci i z širokého okolí nemuseli vybírat, na kterou událost se do Třebíče vypraví. Festival symbolicky zahájil někdejší starosta Třebíče Pavel Heřman. Byl to právě on, kdo v 90. letech učinil významné kroky k záchraně židovské čtvrti, díky čemuž se později tato památka stala součástí UNESCO. Na zahájení festivalu ovšem Heřman zprvu nevystupoval coby bývalý starosta, ale jako fotograf. Pětidenní událost odšpuntovala vernisáž Heřmanových fotografií třebíčského židovského hřbitova z 80. let. Vedle fotografií kamenných náhrobků a břečťanem prorostlého lesa se v Zadní synagoze vyjímal snímek lavičky tonoucí se v popadaném listí. Jak totiž poznamenal jeden z návštěvníků právě na této lavičce by měli sedět pozůstalí, kteří jsou na hřbitově pochováni, ti však bohužel skončili v koncentračních táborech. Po vernisáži následovala beseda, kde již Heřman pohovořil o konkrétních krocích, které muselo město po roce 1989 učinit, aby se podařilo jedinečnou památku zachovat. Nechyběl zde ani prostor pro dotazy. Kromě záchrany židovské čtvrti ale také přítomné zajímalo, zda se v budoucnu dočkají knihy, která by byla tvořena právě Heřmanovými fotografiemi a vzpomínkami. „Ptá se mě na to více lidí, tak uvidíme. Možná že ano,‘‘ odpověděl na jeden z takovýchto dotazů bývalý starosta. První den Male Chajimu pak v podvečerních hodinách uzavřelo česko-německé uskupení Naches trio. Zadní synagogou se tak nesly tóny židovských písní, též označovaných jako klezmer.
Festival Male Chajim zahájila vernisáž výstavy Pavla Heřmana Židovský hřbitov v 80. letech.
I následující dny byly přednáškami, hudebními i divadelními výstupy či workshopy přímo nabité. Ve čtvrtek 1. srpna například památkář Jaroslav Klenovský přednesl porovnání současného stavu třebíčských památek UNESCO s dobou deset a dvacet let po zápisu do prestižního seznamu, o památkové péči v Třebíči pohovořila Lenka Zahrádková. Zájemci mohli také navštívit například odborná povídání o každodennosti židů v raném novověku a judaismu na Slovensku po roce 1945. Besedy se však netýkaly pouze památek, historie a kultury. Pořadatelům se díky přednášce Jiřího Novotného Izrael – fotbal a politika podařilo přilákat pozornost i některých sportovních fanoušků.
Kromě nově získaných vědomostí ať již o památkách v Třebíči nebo o judaismu vůbec si ale účastníci festivalu mohli odnést také nápady na zpestření své kuchyně. Díky kuchaři Hugo Hromasovi tak již nyní v mnoha domácnostech po uplynulém víkendu kynou těsta na chléb chala a macesy. „Abyste jako židé dokázali, že své povinnosti zvládáte dobře, tak byste na jídelním stole a ve správném pořadí a řádně oddělené měli mít všechna jídla, která tam mají být. Zpravidla se zde objevuje maso i ryba, což má symbolizovat dostatek. V našem případě je to zastoupeno nakládaným kaprem s řepou a křenem, vzadu pak máme konfitovanou kachnu, vepředu sekaná játra a vpravo uzené kachní prso a bramborové kiške, tedy plněné střívko bramborovou náplní. No a samozřejmě chala,‘‘ představil prostřený stůl kuchař Hromas. Sami návštěvníci tohoto workshopu mohli během pečení vybrané speciality ochutnat. Zájem ale nebyl pouze o kulinářský workshop, ale i o další, ať se již jednalo o kurz hebrejštiny pro děti i dospělé nebo o workshop o židovských tradicích.
Na workshopu pečení nechyběl ani bohatě prostřený stůl, ze kterého mohli návštěvníci ochutnat například nakládaného kapra s řepou a křenem, konfitovanou kachnu nebo sekaná játra.
Pocítit židovskou kulturu, historii, zvyky a tradice mohli lidé také prostřednictvím hudby, divadla, filmu a tance. Úderem páteční třetí hodiny odpolední zahájil víkendový program soubor Yocheved z Třebíče tanečním vystoupením. Hudba se od řeky Jihlavy táhla po celý víkend, a to díky hudebníkům z Prahy, Brna, Ostravy a Českého ráje. Jmenovitě se jednalo o uskupení Shirim Ashirim, NIŠMA klezmer trio, Mamalör a Meckie Messer Klezmer Band. Ovšem jak je známo, dějinný příběh židů není rozhodně plný veselí, jak v překladu značí Male Chajim. V minulých staletích židé poznali mnohá utrpení, zejména v podobě pogromů a hrůz holocaustu. I tyto smutné příběhy je důležité neustále připomínat. Zde se o to postaraly dokumentární snímky Juraj Fürst a Láska to nebyla o době nacistického protižidovského běsnění.
Závěrečný den festivalu byl především spojen s divadelní hrou Račte vstoupit k Bauerům od místního spolku Ampulka a také s komentovanými prohlídkami židovské čtvrti a židovského hřbitova s erudovanými odborníky Jitkou Padrnosovou z třebíčského archivu a znalcem židovských hřbitovů Jaroslavem Achabem Haidlerem. Pomyslnou tečku za pětidenním Male Chajimem učinila odbornice na sionismus Jiřina Žebrová.
O tom, jaké by to bylo se narodit před sto léty, zpíval kdysi v souvislosti s Těšínem písničkář Jaromír Nohavica. Jaké by to vůbec bylo žít před sto a více lety v Třebíči, napověděl částečně také festival Mela Chajim. Díky němu se město skutečně vrátilo do dob dřívějších. Za řekou Jihlavou se za zvuku židovských melodií tančilo, koštovalo košer víno a v Domě Seligmanna Bauera se mezitím dozlatova pekly macesy a chaly. Na veškeré dění po celou dobu vzhlížela dominantní křesťanská bazilika. Zkrátka poklidné soužití dvou náboženství, dvou kultur, jak tomu v Třebíči v dějinách bylo.
Workshop pečení chaly a macesů vedl v Domě Seligmanna Bauera známý kuchař Hugo Hromas.
