Redakce

15. 06. 2024

TŘEBÍČ / RADOSTÍN NAD OSLAVOU (red) – Generál poručík Ing. Drahoslav Ryba je český politik a bývalý hasič. V letech 2011 až 2021 byl generálním ředitelem Hasičského záchranného sboru ČR. Od října 2021 je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR coby nestraník za hnutí ANO 2011. V posledních týdnech je Drahoslav Ryba stále častěji k vidění také na Třebíčsku, kde se velmi rád účastní slavnostních shromáždění a schůzí dobrovolných hasičů, kteří si v letošním roce připomínají 160. výročí založení prvního sboru v Čechách.

Téměř celý Váš život je spojen s hasiči. Jak jste se vlastně k „hasičině“ dostal?
U hasičů jsem začínal zhruba ve svých 10 letech. Tehdy jako mladý dobrovolný hasič v Radostíně nad Oslavou, kde jsem členem dobrovolných hasičů dodnes. Byl jsem členem mladých hasičů, hráli jsme hru Plamen, která se hraje i dnes. Bylo to v podstatě pokračování v rodinné tradici. V té době jsem vůbec netušil, že se mi tato záliba stane profesí na celý život. Po ukončení základní školy jsem nastoupil na gymnázium ve Žďáru nad Sázavou a teprve potom jsem řešil jakou další kariéru si zvolím. Rozhodoval jsem se mezi dvěma obory. Právy nebo hasičinou. Nakonec zvítězili hasiči a přihlásil jsem se na Vysokou školu báňskou v Ostravě, Hornicko-geologickou fakultu, obor technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu, kterou jsem úspěšně dokončil. Na tomto rozhodnutí měl asi největší podíl rodinný vzor- - táta a bratr, kteří v této oblasti působili, a dále moje touha pomáhat lidem. Tohoto rozhodnutí jsem nikdy nelitoval a v podstatě se mi stalo posláním na téměř celý život.

Jak se změnila profese hasiče za těch více než 50 let?
Rozdíl mezi hasiči před padesáti lety a dnes je naprosto nesrovnatelný. První český dobrovolný hasičský sbor u nás vznikl před 160 lety ve Velvarech a první profesionální sbor ještě o deset let dříve v Praze. I před padesáti lety, dokonce i v roce 1987, kdy jsem nastoupil k profesionálním hasičům, hasiči řešili převážně jen hašení požárů. To se v posledních letech naprosto změnilo. Dnes zásahy u požárů tvoří asi 11 %. Neustále narůstají počty zásahů u dopravních nehod, které tvoří zhruba 15 % činnosti hasičů. Dále mohu jmenovat celou řadu událostí, kde hasiči zasahují. Jedná se o různé technické zásahy, záchrana zvířat, zamezení úniků nebezpečných látek apod. Možná bych pro jednoduchost mohl říct, že hasiči zasahují všude tam, kde je třeba pomoci lidem v nouzi, a hlavně tam, odkud jiní utíkají.

Změnily se i požadavky na hasiče?
Samozřejmě, že ano. A to jak u dobrovolných, tak u profesionálních hasičů. Já se zaměřím na ty profesionální. Dříve u profesionálních hasičů pracovali, ale já raději používám slovo sloužili, hasiči vyučení v různých oborech. Mělo to svou výhodu, protože si uměli poradit s opravami techniky, úpravami hasičských zbrojnic apod. To se ale výrazně změnilo právě s obrovským rozšířením činností, které dnes hasiči dělají. Požadavky na hasiče jsou dnes výrazně vyšší. Pokud se týká vzdělání je minimálním požadavkem maturita a zhruba 1/3 příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky má vysokoškolské vzdělání. Noví uchazeči při přijímání do služebního poměru musí být občany ČR, mít čistý trestní rejstřík, být starší 18 let a prochází přísným přijímacím řízením. V něm se prokazuje jejich zdravotní, psychologická i fyzická způsobilost. Pro Vaši představu- -podmínky přijímacího řízení splní jen asi jeden ze tří uchazečů.

Dá se srovnat úroveň technického vybavení?
Pokrok v osobních ochranných prostředcích i technice je obrovský. Já si ještě pamatuji dobu, kdy hasiči zasahovali téměř v montérkách, gumácích a bez dýchacích přístrojů. Dnes mají hasiči k dispozici speciální ochranné obleky, speciální boty, přetlakové dýchací přístroje a mnoho dalšího vybavení. Říkám, že když jde hasič do zásahu má na sobě vybavení v ceně přesahující 100 000 Kč. Samozřejmě se změnila i technika, kterou hasiči používají. Dnes jsou opravdu vybaveni moderní technikou, která je sice drahá, ale má mnohem lepší parametry. To nemluvím o Záchranném útvaru, který je vybaven naprosto speciální technikou, kterou není možné mít ve vybavení hasičských stanic pro její vysokou cenu, ale i náročnost obsluhy. Část této techniky dokonce musí splňovat podmínky balistické ochrany, jsou vybaveny přetlakovou ventilací a musí splnit další speciální požadavky.

V poslední době se objevují nové a nové hrozby. Jsou na ně hasiči připraveni?
Hasiči se připravují na spoustu hrozeb. Nikdo na světě ale nemůže být připraven na vše. Přesto hasiči, ať už dobrovolní, tak i profesionální prokázali, i v případě hrozeb, které nikdo nepředpokládal (tornáda, Covid 19, migrační krize) rozhodně nezklamali a odvedli obrovský kus práce.

Jaké zásahy byly z vašeho pohledu nejsložitější?
To je velmi těžká otázka. V poslední době hasiči berou požáry jako „za odměnu“, protože opravdu tvoří jen malou část zásahové činnosti, ale na druhé straně se na tyto zásahy velmi dobře připravují. Přesto i mezi nimi jsou některé zásahy velmi složité. A samozřejmě jsou pro hasiče velmi složité všechny zásahy, které nejsou běžné, a přesto je hasiči musí řešit. Ať je to tornádo na Moravě, COVID 19 nebo řešení migrační krize po napadení Ukrajiny. To jsou všechno zásahy, které hasiči řešili poprvé, a proto jsou pro ně velmi těžké. Přesto jsem hrdý na to, že i tyto výzvy hasiči zvládli se ctí a zaslouží si velké poděkování.

Pamatujete si i na nějaké úsměvné historky ze zásahů?
Samozřejmě se vyskytnou i úsměvné zásahy. Jsou to například zásahy, kdy se snažíme vyprostit uvězněné zvíře. Vzpomínám si na „zamrzlou“ labuť nebo čápa na hnízdě, který se zapletl do provazů, a jakmile jsme se ke zvířeti přiblížili, ladně odletělo. Nebo jednou vyjela naše jednotka k chlapci, který strčil nohu do zábradlí na balkóně a noha nešla vyndat. Hasiči zábradlí o něco roztáhli a chlapce vyprostili. Kuriózní je to, že jeho bratr nemohl pochopit, jak se to mohlo stát, a tak to zkusil taky. A co byste řekli, hasiči vyjížděli znovu. Takovým evergreenem je rozřezávání prstýnků, když prst nateče, zejména po úrazu, a nelze prstýnek sundat.

Po téměř 35 letech jste opustil řady příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky. Není vám to líto?
Na jednu stranu ano, ale generální ředitel HZS ČR je jmenován na 5 let a ministr vnitra to může maximálně ještě jednou o 5 let prodloužit. Potom už to zákon neumožňuje. Já jsem si odsloužil těchto deset let a musel jsem tedy podle zákona skončit. Nevnímám toto omezení jako diskriminační, protože zodpovědnost, časová náročnost a množství práce v této funkci je tak velké, že je to po 10 letech spíše vysvobození. Ale samozřejmě se mi stýská po lidech, bez kterých bych si svou práci nedokázal představit. Měl jsem  možnost poznávat spoustu vynikajících lidí a pracovat  s nimi a já jim za ty roky moc děkuji.

Co je dnes vaší hlavní prioritou v Poslanecké sněmovně?
Musím říct, že jít do politiky nebylo mým původním plánem. Měl jsem v té době několik nabídek. Když přišla nabídka kandidovat jako lídr Kraje Vysočina za hnutí ANO 2011 do Poslanecké sněmovny,  byl jsem velmi překvapen a hodně jsem o tom přemýšlel a radil se i se svou rodinou a svými spolupracovníky. Nakonec převážily argumenty, že v Poslanecké sněmovně budu moci nadále pomáhat hasičům a hlavně lidem. V Poslanecké sněmovně se proto věnuji zejména vnitřní bezpečnosti (jsem členem bezpečnostního výboru) a samozřejmě i hasičům (jsem předsedou podvýboru pro HZS ČR). Kromě toho se samozřejmě věnuji i zemědělské problematice a jaderné energetice. Jednoduše proto, že na území kraje je jaderná elektrárna v Dukovanech a náš kraj je krajem zemědělským. Toho, co se povedlo v Poslanecké sněmovně prosadit a co ne, je dlouhá řada, ale to snad až někdy příště.

Děkujeme za rozhovor