Čechočovice jsou obcí nacházející se na západě Moravy, v okrese Třebíč v Kraji Vysočina sedm kilometrů západně od Třebíče. Leží na severním svahu Zadní hory směrem do údolí Stařečského potoka v nadmořské výšce 510 až 490 metrů nad mořem. Protéká zde Markvartický potok. První zmínka o obci se nachází v Moravském zemském archivu v Brně a pochází z roku 1358. Čechočovice mají 340 obyvatel. Na čechočovickém katastru se částečně rozprostírá vyhledávaná rekreační oblast u rybníka Steklý. Od 16. února 1999 má obec vlastní znak a prapor. Symboly tvoří hlava supa z historického erbu pánů z Čechočovic. Starostou obce je Petr Drábek, s nímž jsme si povídali o dění a novinkách v obci.

V Čechočovicích je omezená doprava, obec je celá rozkopaná. Copak se to u vás děje?
Ve spolupráci se svazkem obcí Vodovody a kanalizace se sídlem v Třebíči budujeme kanalizaci a čistírnu odpadních vod (ČOV). Jsme před dokončením stavby, i když to tak moc nevypadá.

Brzy se tedy snad dočkáte funkční kanalizace a nové ČOV. Až budete dělat nové povrchy, neuvažovali jste o výstavbě chodníků?
Tam, kde by byly potřeba, se nevejdou. Místní komunikace jsou uzoučké a kolem krajské silnice nám to nedovolí, protože tam už na to nejsou prostory.

Rušno je i v zahradě bývalé školy…
Zahrada bývalé školy byla taková neutěšená. Na doporučení paní Zuzany Svobodové, starostky Štěměch, jsme zkusili oslovit společnost Paměť krajiny s. r. o., která mimo jiné realizovala úpravy návsi ve Štěměchách. Spojili jsme se s nimi, jsou moc šikovní. Na úpravy sehnali i dotace. Zahrada bude opticky rozdělena na horní část, která zůstane divoká. Trochu se to tam pročistilo, prokácelo a mělo by tam vzniknout i nové ohniště. Rád bych, abychom si ho dokončili v rámci brigády sami společně občané obce, prostě, kdo bude moct. Myslím si, že když se na jeho výstavbě budou podílet, budou si ho i více vážit a patřičně se k němu chovat. Ve spodní části zahrady vznikne komunitní sad. Bude to něco jako bludiště, ale nedá se tam zabloudit (smích). Bude to mít jen takový půdorys bludiště. Mělo by tam být vysazeno devatenáct typů keřů a ovocných stromů. Většina z nich má jedlé plody. Bude se jednat i o staré odrůdy, které jsou téměř zapomenuté. Chtěli jsme tam zasadit to, co dnešní děti už neznají. Například mišpule, kdouloně a další. Také jsme uvažovali o oskeruši, ale ta by nám tady asi nepřežila naše podmínky. U sadu nainstalujeme interaktivní stěnu s otáčivými čtverci. Vše tam bude vyobrazeno a popsáno.

Kdy plánujete dokončení realizace?
Už se to blíží. Jeden tenisový kurt jsme zrušili. Druhý si tenisti dávají do pořádku. V místě zrušeného kurtu vzniká hřiště na pétanque. Ten se tu kdysi hodně hrával. Hasiči pořádali turnaje. U bývalé školy byly v zahradě jen ty málo využívané tenisové kurty. Rostly tam staré jabloně a hrušky, kvůli údržbě se tam občas vysekávala tráva. Teď budeme mít příjemné místo k setkávání s komunitním ohništěm. Hlavní úpravy jsou už hotové. Na podzim přijede firma provést výsadbu, a pak budeme jen čekat až se vše rozroste a zazelená, ale to bude chtít trochu času. Ještě nás napadlo, že by bylo fajn mít tam dva včelí úly. Budou tam ovocné stromy, ty jsou hodně medonosné. Kdyby se našel někdo, kdo by se o ty včelky staral, a kdo ví, třeba by časem ke včelaření přitáhl i místní děti.

A jak je to s využitím samotné budovy bývalé školy?
Je to stará budova, která před lety dostala nový kabát. Je zateplená, ale vnitřek se moc neřešil. Máme tam hodně vlhkosti, zkoušíme přes odbornou firmu zjistit, jaké jsou možnosti odvlhčení. Jinak budova funguje. Ženy tam cvičí jógu, druhá místnost slouží jako skladiště. Jsou tam uloženy kulisy z dob, kdy se v obci hrávalo ochotnické divadlo. Je neuvěřitelné, kolik se tam toho za ty roky nashromáždilo.

Čechočovické pohádky byly známé široko daleko. Pokud vím, začínali jste s jedním představením v místním kulturním domě a časem jste s divadlem několik měsíců jezdili nejen po celém okrese, ale i za jeho hranice…
Vyjížděli jsme téměř až na Znojemsko. To skončilo. Neskončilo to s covidem, jak si někteří myslí. V roce 2019 začali být herci unavení. Každoročně se v září začínalo zkoušet a hrávali jsme až do dubna. Premiéra byla v Čechočovicích na Mikuláše a pak se skoro každý víkend vyjíždělo. I když jsme měli na některé role dvoj- i trojalternace, tak toho bylo už moc. Lidi neměli na nic jiného čas. Za sezonu jsme odehráli i 14 vystoupení. Bylo nám to líto, ale některé zájemce o představení jsme už museli i odmítat.

Předpokládám, že je to pouze dočasná pauza?
Snad ano. Dokonce nás zůstalo pár, kteří jsme chtěli pokračovat, jenže nás bylo málo. Do jisté míry nás ten covid „vysvobodil“. Taky nám odešlo hodně mladých. Stavěli jsme na tom, že nám budou hrát naše děti, což se ve své době dělo. Ještěže jsme je měli, protože například v představení Dařbuján a Pandrhola nás hrálo najednou v představení téměř třicet.

Říkáte, že hodně mladých lidí odešlo, ale na druhou stranu máte nové obyvatele ve čtvrti směrem na Stařeč v Doubí. Zapojují se do života v obci?
Někteří ano. Třeba zrovna místostarosta, ten je z nové čtvrti. Ale jsou tam i další. Stále je to ale tak, že je hodně „Třebíčáků“, kteří bydlí na vesnici. Ráno odjedou a vrací se pozdě večer. Už nám ale začíná dospívat nová generace, já tomu tak trochu s nadsázkou říkám čechočovický gang. To jsou mladí ve věku okolo patnácti let. Holky a kluci. Hoši vytáhli fechtly a babety a jezdí po okolí. Vidím tam potenciál. Třeba hasičský sport kvůli nedostatku mladých lidí v podstatě zanikl. Teď svitá naděje…

Pokud vím, vy sám jste se před lety do Čechočovic přistěhoval. Takže je teď vedení obce v podstatě v rukou „naplavenin“. Možná to je ta správná cesta. Nově příchozí vidí věci, které starousedlíci už nevidí , a do práce pro obec dost možná dávají i víc energie.
Určitě to tak je. Když lidé někam nově přijdou, snaží se do toho vnést svého ducha. Tak to bylo i s divadlem. Když jsme se přistěhovali a s našimi dětmi jsme absolvovali první představení o Trautenberkovi a Mikulášovi, tak nás to nadchlo. Hned jsme se chtěli zapojit.

Čechočovice mají hezký areál u rybníka za železničním viaduktem. Dělá se tam spousta kulturních a společenských akcí. Mimo jiné třeba i pálení čarodějnic či dětské dny. Je tam také turistická ubytovna. Jak to tam funguje?
Do ubytovny jsme se pustili s vervou i díky obměněnému zastupitelstvu. Ubytovna má svého správce pana Svatopluka Blažka a i díky němu prošla neuvěřitelnou proměnou. Předtím byl objekt opravený, jenže se o něj nikdo nestaral a podle toho to časem vypadalo. Chtěli jsme to posunout někam jinam a to se povedlo. Pracovalo tam celé zastupitelstvo. Vymalovali jsme, opravila se střecha a vše, co bylo třeba. Stálo to i nějakou korunu, ale hlavně úsilí a práci. Dneska to funguje. Lidé sem jezdí za rekreací, pronajímají si ubytovnu na různé rodinné oslavy a akce. Pořád je to jen sezonní záležitost, protože je tam podlahové vytápění a jeho provoz je v zimním období velmi nákladný. Ubytovat se tam může až jedenáct lidí ve dvou pokojích.

Symbolem Čechočovic je tak trochu i místí hruška, která roste za humny. Jak se jí daří?
V roce 2023 jsme měli hrušku na titulní stránce čechočovického zpravodaje. Vedle hrušky stával dům, ten už je zbouraný a staví se místo něj novostavba. Stavebník tam vyhloubil velkou díru a okolo si složil stavební materiál. Trošku jsme ho zarazili, aby se k tomu stromu choval lépe. Snaží se to dodržet. Na obci jsme se bavili o tom, co se stromem dál. Shodli jsme se, že by byla škoda se ho zbavovat. Byť někdo může namítat, že je nebezpečný, starý, obrovský. Konzultovali jsme to s odborem životního prostředí. Dostali jsme kontakt na arboristu. Ten se na strom přijel podívat. Hruška má uvnitř obrovskou díru, je zevnitř vykotlaná. Vysvětlil nám, že je to u ovocných stromů normální. Nechali jsme udělat bezpečnostní řez a instalovat dynamické vazby. Přece jen je okolo cesta s občasným provozem. Strom jsme ošetřili a funguje dál.

Ví se, jak je ten strom starý?
To se neví. To si nedokáže nikdo představit. Není, kdo by to určil. Ale arborista pan Voda říkal, že v kraji tak obrovskou hrušku ještě neviděl. Moc se to neví, ale ve vsi je ještě jedna téměř stejně velká a stará hruška, jako je tato. Jen roste o kousek dál v soukromé zahradě.

Nemáte potíž s vylidňováním návsi. Nezůstávají některé domy opuštěné či využívané jen rekreačně?
Měli jsme několik domů využívaných jen jako chalupy. Obyvatelé už ale mají přepsané trvalé bydliště u nás a jsou z nich místní. Pár chalup máme. Ale takové ty domy, které vypadají, že zůstanou prázdné, až na nějaké výjimky, tady snad ani nemáme. Naopak se nedávno prodaly dvě parcely pod dráhou, kde se začne co nevidět stavět. A další dům vyroste v proluce mezi zástavbou uprostřed obce, kde dřív bývala zahrada. Takže naopak se bude vesele zastavovat.

V Doubí už je vše prodáno a zastavěno? Staví se i jinde?
V Doubí nám zůstalo šest pozemků, které jsou prodané, ale domy na nich nejsou postavené ani po těch letech. Někdo si pozemek koupil jako investici, jiný třeba pro děti. Bohužel to nebylo ošetřeno smluvně a dnes už s tím nic nenaděláme. Vůči těm, kteří v lokalitě už několik let bydlí, to nebylo příjemné. Některé pozemky zarůstaly a vítr roznášel semena plevele do okolí. Proto jsme se snažili s majiteli těchto pozemků domluvit, aby je udržovali. Je to škoda, protože do minulého roku jsme měli poslední šanci zkolaudovat minimálně 19 domů z celkových 27, abychom nemuseli vracet poměrnou část dotací, které jsme v minulosti získali na tuto lokalitu. Nakonec se to povedlo, ale stihli jsme to s odřenýma ušima.

Co vás ve vaší práci nejvíc trápí? Jste první na ráně. S kdejakým problémem se všichni obvykle obrací právě na starostu.
To mi nevadí. Na to jsem zvyklý. Nevadí mi dělat hromosvod, jsem splachovací. Spíš mě sžírá ta nemohoucnost od obce směrem k některým úřadům či správnímu aparátu, když nejsem schopen něco vyřídit, nebo se třeba snažíme o získání dotací, lítáme kolem toho, a na poslední chvíli se změní podmínky. Práce pak padá vniveč. Člověk je do příště alespoň poučen a bere to jako výzvu.