Martina Dědková Chromá

28. 06. 2024

TŘEBÍČ / CHORVATSKO (mad) – Nejlepší plány se obvykle rodí v hospodě u piva. Nejinak tomu bylo i s nápadem na motorkářský trip s cílem na Jadranu. Na samotném motovýletu by nebylo nic až tak zvláštního, kdyby se nezrodil v hlavě prezidenta Korado gangu Horácko Leoše Klímy. Ač je sám majitelem velké pohodlné motorky patřičné kubatury, rozhodl se s partou kamarádů cestu dlouhou asi 750 kilometrů zdolat na mopedu značky Korado. Jejich putování dokonce zaujalo chorvatský tisk. Regionální noviny Medimurje vydaly o jejich cestě článek i se dvěma snímky.

Znáte Manet Korado? Je to následovník populární babety, která byla za dob Československa vyráběna v Považské Bystrici na Slovensku. Sériová výroba mopedů Manet Korado byla zahájena v roce 1993. Díky jejich konstrukční rychlosti do 45 km a obsahu do 50 ccm nemusí být opatřeny SPZ a nepodléhají technické kontrole. Jejich výroba už dávno skončila. Ve své době se ale korada vyvážela do USA, Kanady, Beneluxu, Brazílie, Velké Británie, Finska, Norska, Francie a Německa. Není divu, že tyto stroje zaujaly partu chlapů z Třebíčska.

„Majitelem tohoto stroje jsem asi pět let. S kamarády jezdíme na velkých cestovních motorkách. Procestovali jsme Rumunsko, Pobaltí. Nejdál jsem se s motorkou dostal na sever do Dánska a Švédska. Ke koradu jsem se dostal přes kamarády z Korado gangu z Hranic na Moravě,“ vypráví Leoš Klíma. Prezident hranického gangu má bratra kousek od Třebíče ve Velkém Újezdu a tam se také poznali. Celá parta tam jezdí každé léto. „Pochlubili se, že mají korada a gang. Rozhodl jsem se, že si moped taky koupím. A chtěl jsem být i prezidentem. Jenže jak to v těchhle spolcích bývá, prezident je zvolený na věky věků. Jediná šance, jak se jím stát, byla založit si vlastní gang. Tak jsem si založil svůj Korado gang Horácko a samozvaně jsem se hned zvolil prezidentem,“ popisuje s úsměvem na rtu. Mezi kamarády se rozpoutala nákupní horečka s tím, že dnes je v gangu celkem sedmnáct strojů. Samozřejmě, že někteří časem odpadávají, ale původní nadšení bylo enormní.

Takový pořádný gang se ovšem nespokojí s pouhopouhým zakoupením stroje, jejich vylepšováním či tlacháním u piva. Parta podniká spoustu více či méně dobrodružných výjezdů nejen po Česku. Inspiraci berou hlavně od kolegů z Hranic. „Ti si loni vymysleli jízdu z Hranic v Ašském výběžku do Hranic na Moravě. Z Hranic do Hranic napříč celou republikou to bylo 650 kilometrů. Dokonce jeli přes Prahu. Vyfotili se na Karlově mostě, stavili se na Pražském hradě. Pak jsme se o té cestě spolu bavili a říkali jsme si, že když ten stroj ujede 650 kilometrů a na Jadran je to 700, že už to není o moc víc. Slovo dalo slovo. Našli jsme si trasu dlouhou 750 kilometrů mimo dálnice přes Maďarsko. Museli jsme myslet i na převýšení, protože přes Alpy se na tom šplhat nedá,“ vysvětluje prezident Korado gangu Horácko.

Začali snovat plány na velkou cestu. Řešili logistiku, plánovali kilometry. Jak se termín odjezdu blížil, účastníků ubývalo. Dobrodružnou cestu k moři skrz tři země nakonec absolvovala čtveřice z nich. Z horáckého gangu to byl Leoš Klíma a Přemek Pospíšil z Budišova a s nimi vyrazili dva kamarádi z hranického gangu. Na cestu se vydali 10. června a zpět domů se vraceli 16. června. Během cesty na Jadran najeli 829 kilometrů a cesta jim trvala tři dny. Všechny stroje to zvládly na výbornou bez jediné chybičky, a to i přesto, že celou cestu téměř nonstop pršelo. S sebou měli jen základní věci, které moped uveze. „Přes zimu jsem si svůj stroj rozebral do šroubku. Udělal jsem na něm generálku motoru a jezdil jsem na zatěžkávací zkoušky na kralický kopec,“ popisuje své osobní přípravy Leoš Klíma. Z hranickými kamarády měli v den odjezdu sraz v Kútech na Slovensku. Odtud už jeli společně.

„Původně jsme uvažovali o doprovodném vozidle. Ten stroj není stavěný na to, aby frčel deset až dvanáct hodin denně. Po cestě jen dolíváte benzín. Na druhou stranu je to příjemný. Když jedu na velké motorce, tak tam natankuju 15 – 17 litrů benzinu. Do mopedu natankujete tři. Na jeden litr se dá na mopedu ujet zhruba padesát kilometrů. Doprovodné vozidlo se nepodařilo domluvit, je to týden dovolené a do toho se nikomu nechtělo. Kolega z gangu Kája Holík ale za námi přijel autem i se svým koradem a naložil i dva další kolegy. Takže nás nakonec bylo sedm statečných, ale jen čtyři absolvovali celou trasu,“ popisuje prezident Korado gangu Horácko.

O zajímavé okamžiky nebyla během cesty nouze. „Hory na pomezí Slovinska a Chorvatska jsou úchvatné. Většinou to tam každý jen profrčí po dálnici. Nás zavedla navigace až do lesů, kde jsme projížděli přes cikánské ghetto. Všude ohně, kolem pobíhaly nahaté děti. Tam kdyby moped vysadil, do hodiny bych se vařil v kotli,“ říká s humorem sobě vlastním. Zastavit nebo šáhnout pro foťák si ale netroufl.

Za slovinsko – chorvatskými hranicemi hoši zastavili v hospůdce u řeky na oběd. Sedli si ke stolu a hned se k nimi přihrnul muž od vedle, ať si stoupnou ke svým strojům, že by si je rád vyfotil. „Nepřišlo nám na tom nic zvláštního. Když jedete na motorce za půl milionu, nikdo si vás dneska ani nevšimne. Takových motorek je spousta. Ale přijedou borci na ohnuté trubce, zmoklí, zdevastovaní, vzadu jim plápolá česká vlajka a už se ptají, odkud a kam jedeme, a hned se s námi pouští do řeči. Fotí si nás,“ podotýká Leoš Klíma. Muž jim vysvětlil, že je novinář a že by o nich rád napsal. „Požádal mě, ať mu pošlu základní údaje a nějaké informace o nás, že by to rád použil do novin. Komunikovali jsme přes WhatsApp. Poslal jsem mu to a najednou mi 17. června přišla fotka chorvatských novin s článkem o nás.“ Oním novinářem byl redaktor Dragutin Kliček z regionálního tisku Medimurje, s nímž komunikovali anglicko – česko – chorvatsky a také pomocí překladače v mobilním telefonu. Svůj článek začíná starým a obecně platným moudrem - Kde je vůle, je i cesta.

Z týdeního výletu se vyklubal plnohodnotný trip na dvou kolech, alespoň tak jej zpětně vyhodnocují sami účastníci. Užili si úchvatné pohledy ve slovinských horách i nekonečně vleklé maďarské roviny. Celou cestu je provázel trvalý déšť, ke kterému se na přejezdu hor přidala i nízká teplota (okolo 9 °C) a moře je uvítalo silným větrem. Příjezd k ostrovu Krk oslavili hezky po česky panákem slivovice. V sedmi mopedech si pak užili výletní jízdu po ostrově Krk. „Kamarádi se mě ptají, co mě k tomu vedlo, co to bylo za nápad, jet na mopedech do Chorvatska. No prostě jsme se hecli. Nakonec to byla bezvadná akce,“ hodnotí prezident, který teprve vstřebává všechny dojmy z cest. Už teď se mu ale v hlavě rodí další plány. „První, co mě napadlo, a vím, že to uděláme, je, že projedeme celé chorvatské pobřeží. Už tam asi nepojedeme po své ose, ale přepravíme se transferem do Rijeky a odtud se vydáme pobřežní magistrálou do Dubrovníku. Třeba dojedeme až do Albánie. Udíme, až emoce vychladnou a nastane zimní čas plánovaní.“